Nevyznám se v ní

Jsem zamilován do jedné spolužačky. Nevěděl jsem ale jak se ona dívá na mě, zda jsem pro ní jen kamarád, něco víc, nebo ani to ne. Asi bych měl podotknout fakt, že ona je skutečně nádherná, já spíše naopak. Rozhodl jsem se teda, že se jí s cíty svěřím (napsal jsem dopis) a pak jsme spolu o tom ještě mluvili osobně. Ona mi řekla, že mě má strašně ráda, že jsem jí přirostl k srdci a že je vždycky strašně ráda když jí třeba napíšu, nebo tak, ale že jí před časem někdo moc ublížil a ona se bojí začít něco nového. Řekl jsem si, že to nezní až tak beznadějně (naivita?) a že když na ní nebudu nějak moc tlačit tak by z toho třeba i něco mohlo být. Poslední dobou si ale čím dál tím víc začínám myslet, že mi to řekla jen proto, aby mi neublížila, ale ve skutečnosti z mé přítomnosti zrovna nadšená není. Sama od sebe mi v podstatě nikdy nenapíše, když jí napíšu já tak často jen odsekne, někdy dokonce neodpoví vůbec, když se bavíme v kolektivu, tak spíš mluví s ostatníma, než se mnou, když jí pozvu do kina (abysme taky někdy byli sami) tak řekne že určitě jo, ale když má přijít na domluvení konkrétního termínu tak se pořád nějak vymlouvá. Nejhorší je právě ta nejistota, že vůbec netušim co si ona o mě myslí. Možná namítnete, že se jí mam zeptat, ale kde mam jistotu, že bude upřímná a nebude mi lhát aby mi neublížila? Já už opravdu nevim co mam dělat, pořád na to myslim, skoro kvůli tomu nespim... Asi bylo opravdu naivní myslet si, že by taková kráska mohla stát o mě...