Škvorecký - Eva byla nahá -> konec

takhle to ale vůbec není...
a) učitelka i s děvčátkem nezemřela - prostě, ten konec, jak tam je napsaný (učitelka s nahou holkou vstupujou do moře, aby se normálně vykoupaly), nepotřebuje žádnou jinou pointu, než která tam je (ale kterou nevidíte, a tak jste si tam dosadil/a (protože se vám asi bez toho ta povídka zdála nesmyslná, neukončená, o ničem), že v tom moři umřely);
b) nejde o to, že by si ze situace, příhody vypravěč (nebo hrdina, není dobré říkat si přímo Škvorecký - tohle je beletrie, ne memoárová literatura) pamatoval jen tohle a nic víc (zase - nic víc tam prostě není), ta povídka končí naprosto přesně a logicky tak, jak má, poslední pocit autora nad popisovanou situací a jeho rekce i s tím, že se jde na zmrzlinu (protože co tak jiného dělat (- je škoda, že nemám knihu před sebou, mohl bych to případně ocitovat a okomentovat trochu přesnějc)), je právě naprosto dostatečnou pointou (vyústěním) celé povídky, nic víc už tam bejt ani nemůže...;
povídka je asi o tomhle: vypravěč prožívá svou první velkou lásku - samozřejmě dětskou, takže vysloveně sexuální stránka věci je ještě mimo; na konci vyprávění se holčička před vypravěčem + ostatními pár kluky musí ukázat nahá, když se má jít s učitelkou vykoupat do moře, ovšem ani ona ani ti kluci už nejsou tak malí, aby bylo úplně normální ukazovat se ostatním nahá...; pro vypravěče je to (řečeno trochu školometsky) jeden ze zlomových životních okamžiků - ono nemá cenu tu vypisovat, co všechno tenhle okamžik představuje, co symbolizuje, jak ho vypravěč vnímá, a jak ho vnímá z odstupu x let... (koneckonců beletrie je tu od toho, že říká něco, co se jinak (nebeletristicky) vyjádřit nedá, že ano...); kromě toho, ono to v té knize i vlastně přímo napsané je; ale řekněme, že je to moment, kdy si vypravěč začne trochu jinak uvědomovat ženskost, její význam, vnímá v ten okamžik že "už mu to začlo" (toto je citát, ale z jiné knížky...), a že tak jediný, co se dá dělat, je jít na tu zmrzlinu... - ale tohle se mi fakt píše blbě, když si dobře pamatuju, že v tom konci to Škvorecký napsal pochopitelně o moc důvtipnějc a jasnějc...;

a ještě trochu mimo a navíc: je dobře, že se tu tazatel na povídku zeptal, jako nejdůležitější poučení z věci by si podle mě měl odnést, že se s touto úrovní literatury zřejmě zatím míjí - což je škoda, krásná literatura je fantasticky obrovská dimenze, kterou si můžou čtenáři rozšiřovat život až neuvěřitelně;
Škvorecký je lehce přístupný, ale jak vidno, i jeho povídky se nedávají zadarmo - není to úplně nejjednodušší prvoplánová literatura, kde jde pouze a jedině o nějaký děj, který se před čtenářem od první do poslední stránky odehrává, a je pěkně vypointovaný (to je zřejmě případ nezřídka k vidění u různých fantasy próz, jistě nejen u nich), Škvorecký je (zvlášt když zapomeneme na jeho pár posledních už ne tak povedených románů) o pocitech, o náladě spíš než o tom ději;
celkem laciná rada, jak tuto "úroveň" (+ ještě "vyšší") zvládnout, je snadná - číst, číst, číst, a to nejen tu prvoplánovou literaturu (která to je, vlastně pozná snad každý), přičemž k tomu, co se mi zdá nějak divný, se po čase (mnoho měsíců až léta) vracet (mimochodem do jistého věku je velká slast vrátit se po nějaké k době k uměleckému produktu (nemusí to být jen literatura), a vidět, že ho vnímám odlišně, asi evidentně líp, hloubš, že ho "chápu"...), případně i číst něco o té literatuře, o autorovi, vyměňovat si názory s ostatními..., v neposlední řadě rozšiřovat si obzory i jinak;
trošku konkrétnější rada už by tak snadná nebyla, ale konkrétnější rady bych naštěstí mohl rozdávat se znalostí konkrétní situace, což není tento případ, takže tady už skončím...

P.S. Škvorecký je (podle mě) hlavně "o tom", jak skvěle dokáže popisovat nějaký děj nebo situaci - směs dialogů, vnitřních pocitů vypravěče a popisu děje (a jistě by se ukázalo specifické užívání nějakých jakykových prostředků atd.) je udělaná a postavená tak šikovně, že z toho vznikne úžasně oslovující, živá věc (o stejně živém oslovujícím "námětu" nemluvě)