Nejste přihlášen/a.
Děti by se ve škole měly naučit respektovat autoritu a umět se smířit s bezvýznamnými nespravedlnostmi. Budou to v životě potřebovat. Můžete se seznámit s pojmem "helikoptéroví rodiče" a posoudit, zda to není váš přístup.
Na podobné stížnosti je asi nejlepší lampárna. Poslední ale byla zrušená někdy začátkem století. (Když jsme u toho dějepisu, elektrifikace posledního nádraží v ČR taky patří do dějin, mě překvapilo, že ještě po roce 2000 se někde svítilo petrolejem, bohužel odkaz na tu bombastickou zprávu jsem ztratil.)
Jistě že jsou nějaké cesty jak si stěžovat, ale má to smysl?
Asi hlavní je starat se především o sebe. Na druhou stranu když učitel nastaví nějaká pravidla - třeba známky a jejich váhy - měl by je potom důsledně dodržovat. Dějepis neni zrovna typický předmět pro tento styl hodnocení, ale budiž.
Jen opačná otázka, kdyby synovi učitel nezapsal pětky, taky by si stěžoval a dožadoval se jejich zohlednění?
I bez nějakého průměrování: samé jedničky a na konci roku trojka, to se dá dvojka celkově pochopit. Navíc dvojka je pořád pěkná známka.
Mohu z úplně jiného konce? Je potřeba, učit děti, že život není vždycky spravedlivý a odměna nebývá vždy podle zásluh. Nemusí od života dostat to, o čem si myslí, že zasloužá. A čím dříve se s tím popasuje, bez politování maminkou, tím lépe. Navíc by bylo fajn aby se učil obhájit si svou pravdu, své zásluhy, bez zásahu rodičů a bez řešení celého národa na sociálních stránkách. Jen můj názor.
Nemáte právo si stěžovat. Každý žák má odlišné schopnosti a dovednosti a jen učitel ví, jak žáka motivovat k tomu aby se učil. Cílem učitele není zbavit studenta motivace. Když student dostane tři, může to motivovat k tomu aby se příště lépe učil nebo něco udělal pro lepší známku. Když dostane pět, už to nebude motivující. Navíc všichni studenti nemají stejné schopnosti. Jsou ti co mají na lepší známku a ti co nemají. To co vám připadá jako diskriminační tak vůbec diskriminační nemusí být. Okolnosti zná jen učitel. Vy ne.
Nechte to byt a ucte syna at se stara hlavne sam o sebe a o sve znamky, ne o znamky spoluzaku. Jinak muj syn dostal z pisemky za 2 a protoze mel pocit, ze to umel lip jak za 2, tak si to sel opravil a dostal za 3. A ucitel spravne zapsal 3 misto puvodni 2. Ja mu rikal ze dvojka je krasna znamka...
Můžete za ředitelem školy(i po internetu), seznámit ho s tím co se stalo, ale nejsem si jist, že to něco změní. Pětkař bude vždy prolézat za čtyři.. Osobně jsem dějepis moc rád neměl, protože je tam spousta datumů a ty jsou v běžném životě k ničemu. Je dobré vědět, že Karel IV založil univerzitu, Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku a kdo vymyslel auto nebo letadlo. Z dějin se lze víceméně jen poučit. Za důležité na zákl. škole bych dnes považoval angličtinu, tělocvik(dost lidí má nadváhu a udělat kotoul je pro někoho "peklo" a ostatní co to umí se alespoň pobaví), matematiku-sčítání, odčítání, násobení, dělení, malá násobilka-s tím se dělá téměř denně, no a čeština je na pováženou, vytlačuje ji angličtina. Z mého pohledu školou jen prolézt-kdo chce at se snaží víc a dělá si nervy, najde se i občas génius, kterému jde učení samo. Další je poznat kamarády a blbce. Učitel je také člověk, ale neměl by nikomu nadržovat a nebrat ty své předměty tak vážně, je to jen základka, ne vysoká.
tomk-jak píšu, stačí školami prolést a ostatní v životě je o protekci rodičů nebo si sám budovat svou kariéru. Dost dnešních dětí nevidí ve školním věku svou budoucnost kdovíjak zářně, musí samo chtít něčeho dosáhnout
tomk-a těch peněz co to piplání stojí, hlavně aby to přineslo výsledek. To že ten dotaz napsal rodič vím, v první větě se k tomu vyjadřuji
O lásce k dějěpisu mi povídejte. Přitom dějiny mě docela zajímají. Na střední to bylo v pohodě, to byl příběh. Ale na základce to byly telefonní seznamy. Dodnes pamatuju na styl zkoušení, kdy byly magnetické kartičky s letopočty a s událostmi. Opravdu je (pro naprostou většinu lidí) úplně jedno jestli si někdo upšouknul v roce 1325 nebo 1326. Daleko důležitější je mít jakýsi přehled. O dějinách jako třeba o zeměpisu, přírodopisu a podobně. A ne pro stromy nevidět les. Kdo potřebuje podrobnosti, ten si je dohledá (sřív se muselo do knihovny, dneska stačí wikipedie).
Horší je, že něco podobného byl i tzv. český jazyk. Na základce to bylo tak z půlky, ale na průmce téměř výhradně (mluvnice a slohu jsme za ty 4 roky měli, co by se dalo spočítat na prstech; sloh z prváku jsme dostali opravený až ve čtvrtáku). Pana profesora si můžete představit jako pana Hrbolka z té Svěrákovy komedie (učil mladého Svěráka, kdybych nevěřil, že tehdy byl hodně mladý, myslel bych, že to Svěrák udělal podle něj). Ani se neptejte, jak jsem odmaturoval z češtiny, já to totiž sám nevim. A zklouzávaly k tomu i ostatní předměty na základce jako hudební a výtvarná výchova, ale tam se to zase tak nezkoušelo aspoň za nás.
Blbý je, že na základce se člověk učí spoustu věcí, které nemá šanci využít. Je ale otázkou, co vyškrtat. Všichni by jen přidávali. Angličtina - ale prakticky, ne biflování gramatiky a slovíček, jak se učily jazyky za nás - to je velmi důležité. Prostě nezaseknout se na tom, že nevím jak se něco řekne, ale umět to říct jinak. Tohle nás učili až daleko později. (Zase na vysoké to bylo naopak (začínal jsem tam s angličtinou), to nás nutili mluvit dřív než jsme něco uměli; pani učitelka naštěstí dost rychle pochopila, že si s náma anglicky nepokecá a dva falešné začátečníky přeřadila do jiné skupiny.) Ti ambicióznější by si mohli přidat druhý nebo další jazyk (angličtina je standard, podle oboru se vyžaduje němčina, francouzština, ruština a další). Ale hlavně nezapomínat na češtinu (a slovenštinu, jsou to naši sousedé, se kterými si porozumíme s minimálním úsilím, ovšem je potřeba nějaký ten trénink, který jsme my měli tím, že televize i rozhlas byly dvojjazyčné).
Druhá důležitá věc je schopnost prezentace (sebe, své práce atd.). To jsme měli v rámci nějakého předmětu až v jedenáctém (tj. posledním) semestru na vysoké. Dneska to snad mají ve čtvrtém semestru jako samostatný předmět (když se to vymýšlelo, byly dohady, jestli se to má zkracovat PRS nebo PRD nakonec vyhrál PRS protože to koresponduje i s anglickým názvem předmětu (presentation skills)).
Tělocvik by neměl mít za cíl lámání rekordů, ale prostě by to měl být pohyb. Dyt jinak děti sedí celé dny v lavicích. Ostatně to samé ostatní předměty. Každý neni Pavaroti, ale nějaké to procvičení hlasivek vůbec neni na škodu. To samé výtvarná výchova. To jsem si takto v páté třídě naběhnul. To jak mě to vůbec nebaví jsem dal najevo tím, že jsem odfláknul výkres. No ale měli jsme učitelku posedlou sytými barvami, a já jako jediný jsem neměl "vyprané ponožky" takže ten můj výkres visel ještě dlouho na nástěnce.
Asi bych to nehrotila, jednou se tomu zasmějete...
Můj syn před cca 25 lety dostal na vysvědčení v osmičce jedinou 3 z výtvarky, šla jsem tehdy za ředitelem, musel by býval před komisí skládat zkoušky a takovému zbytečnému stresu jsem ho nechtěla z tak bezvýznamného předmětu vystavit.
Nakonec se na střední školu dostal bez problémů, odmaturoval v řádném termínu a také bez problému.
Dějepis se dá naučit, tak dohlédněte, aby se trojky neopakovaly a hoďte to za hlavu a nekažte si prázdniny, tak to prostě někdy ve škole je.
@km, ale houby, z mého pohledu neoprávněná, syn je dysgrafik. Jenže učitelka tvrdila, že se nesnaží, což byl její úhel pohledu.
Pokud je dysgrafik, tak mu výtvarka asi moc nejde, takže těžko dosáhne na jedničku. Nějaké úlevy typu "seš dysgrafik tak i za čmáranici dostaneš jedničku" naprosto neuznávám. Známkovat by se mělo co umí a případné vylepšení za snahu, což tady možná i bylo, místo koule trojka. Tyhle ohledy dys-něco taky můžou vést k tomu, že i debil v pohodě zvládne vysokou, kdo je blbej na jazyky tak udělá FC i když anglicky vůbec umět nebude atd.
Ty kecy protekci a nadržování neřešit - tohle do výuky nepatří a je proti tomu třeba bojovat. Dostal kouli měla by se počítat. A už vůbec nechápu že by požadavkem aby se hodnotilo spravedlivě ten rodič nějak protěžoval svoje děcko (které bylo vyfakováno)
Nerozumím, co je "zapsaná známka". Jako zákonný zástuce máte právo znát průběžné hodnocení vašeho syna. Ani vy, ani váš syn nemá právo vědět, jaké průběžné hodnocení je evidováno u spolužáka a učitel není oprávněn vašemu synovi klasifikaci jiného žáka zdůvodňovat.
Každopádně hodnocení spolužáka se vás nijak netýká. Jste-li přesvědčena, že výsledná známka neodpovídá synovým výkonům, máte právo požádat ředitele o komisionální přezkoušení. Musíte tak učinit do 3 pracovních dnů od okamžiku, kdy jste se o hodnocení dozvěděli (zpravidla od zápisu známky do školního informačního systému, případně od vydání vysvědčení).
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.