Nejste přihlášen/a.
Není důvod se stresovat. Proč? Buďte hrdá na to, že se Vám 1. krok /přijetí na školu/ podařil. Děvče od nás z vesnice /Pardubicko/ studovalo ve Zlíně VŠ potravinářskou, líbilo se jí tam a moc pěkně o tom dovede vyprávět. Pokud milujete zvolený obor, není co řešit, studium Vám půjde samo.
Nebyla jste zřejmě vychovaná k samostatnosti, za to mohou rodiče. Nějaký letní dětský tábor, kde byste se naučila postarat aspoň trochu sama o sebe, sportovní soustředění na víc dnů apod. Jste tak trochu skleníková kytička, která má strach z okolního plevele. Nebojte se, zvyknete si. jak se říká: "Nejhorší smrt je z vyděšení." A nebo taky: "Když nejde o život, jde o h...!"
Spíš se těšte na nové prostředí, nové kantory, nové kamarády, navazování nových přátelství. Nebuďte ukňouraná, bezradná. Zpočátku třeba nebudete mít nejlepší zážitky, ale časem se ten kamínek obrousí a uvidíte, že školu dobře zvládnete a na Zlín budete ráda vzpomínat. Tak do toho.
Minulý týden jsem byla vnučce z Pardubicka na promoci až v Brně. Studium se jí líbilo, dokonce by ráda v Brně zůstala, hledá si tam místo. Dceři je to líto. Ale jednou se z hnízda vylétnout přece musí.
Tak Vám přeji dobrý vítr, pevná křídla a štastný let. Pokud zůstanete sedět pod křídly rodičů, ničeho v životě nedosáhnete. Jaga.
Radu? Musíš si uvědomit, že jsi velká holka/kluk a že je potřeba se začít chovat jako dospělý a odejít z mamahotelu. Je potřeba se naučit řešit vše, co život přináší. At už zlé nebo i dobré. Vzdělání je něco, co děláš pro sebe a ne pro to, aby tě pochválili rodiče a je moc dobře, že sis vybrala sama. Teď už pro to musíš něco udělat. Uvědom si, že začíná tvoje cesta životem. Dosud to byl chodníček umetaný rodiči. Hlavu vzhůru a hodně štěstí na tvé cestě životem. Neboj, to dáš!
Znam jednu divcinu, co odchazela v 15ti na internat a na vybranou skolu. Taky z toho mela obavy. Asi po mesici si na vsechno zvykla, pocatecni problemy byly vyresene a ona by uz nikdy nemenila. Byla z vesnice a ted se dostala do krasneho mesta, kde s holkama objevuji novy, svobodny svet.
Tak ver, ze je to prvni krok k dospelosti, ktery tak jako tak nekdy budes muset udelat.
To je život.
Podobné problémy bys mohla mít i kdyby škola byla vedle domu co bydlíš, snad kromě toho bydlení na intru (buď ráda, že tam nějaké bydlení máš).
Představ si, že když vojenská služba byla povinná, že kluci v tvém věku museli narukovat na dva roky třeba ho Humenného. A taky to museli přežít.
Vnuk odešel v 11 letech kvůli sportu do střediska 120 km od domova a zvládl to od prvního dne na intru bez známé tváře a s přesuny po ve velkém městě.
Ona většina lidí, co odešla někam studovat, měla aspoň trochu takové pocity, jako Vy. I teď tam v té situaci nebudeš sama. Já tyhle situace naopak měla ráda. Na to neznámé jsem se těšila, byla zvědavá na školu, spolužáky... Brala jsem to jako výzvu. A to nebyly žádné mobily! Všechno zlé je k něčemu dobré.
Těš se na tu svobodu, co tě čeká! Já sama takhle šla studovat VŠ (vlakem to bylo 3,5 hodky i s 2 přestupy). První semestr byl drsnější - nové prostředí (nevíš, kde jsou obchody, co a jak koupit a uvařit si), nová škola, nové kamarádi. Zpětně jsem za to ale strašně ráda, protože bych řekla, že jsem díky tomu rychleji "vyrostla". TeĎ už to takový rozdíl není ale připadala jsem si dospělejší a samostatnější než sourozenci, co pokračovali ale ve stejné městě.
Až když jsem si zvykla na nové prostředí, tak jsem si to začala užívat a to vlastně další 4 roky.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.