Kdyby byly úplně lehké, tak je mají všichni za plný počet a škola nebude mít podle čeho rozřazovat. Takže tam vždy bývá pár těžších příkladů na přemýšlení, různé podivné posloupnosti spojené se slovními, logickými a grafickými úlohami, s jakými se děcka na škole nesetkala. Často jdou řešit polopaticky, ale zabralo by to hodinu, takže tam bývá nějaké rychlé řešení vhodnou úvahou. Ono to i na chytrá děcka působí depresivně, protože mohla mít až do devítky samé jedničky, mohla všechnu probranou látku umět a přesto nemusí s těmito příklady hnout. Takže nezbývá, než jich co nejvíc nacvičit a pochopit, ony ty nové jsou často obdobného typu. A prvně udělat ty lehké, ty těžké si nechat, až jak zbyde čas.