Loučení s učitelkou

Když se člověk loučí s bezvadným člověkem, tak prostě musí u toho brečet a ani se tomu nebraň. Zvláště když jsi ženské stvoření, tak to bez slz asi nepůjde. Ani nevíš kolik školáků by ti mohlo závidět takovou nevšední učitelku. Horší by bylo, kdyby si jí viděla už naposledy. Tak si řekni, jak je to bezva, že se s ní můžeš občas ještě někde potkat. Klidně za ní zajdi, i někdy potom, když už do školy nebudeš patřit, třeba jí pozdrav s kytičkou a řekneš jí v krátkosti, jak se ti vede. A určitě jí obzvláště potěší dárek, který máš pro ni připravený. Určitě to ustojíš a ty vzpomínky budou na celý život.

Jejda. No, prostě, zkus se tím nedojímat. Dá se to vyřídit buď tak, že u toho budete uřvané obě (to nemyslím nijak špatně), nebo tak, že to bude skoro veselé a příjemné. Neber to tak, jako že "etapa života, co jste pro sebe znamenaly, teď to končí, už to nebude, jako dřív, už neuvidíš tu její jiskru každé ráno, musíš teď už sama dál do světa, ...". Když budete dál kamarádit, tak to zkus položit spíš jako že "už mě tu nechtěj, že jsem na to stará, tak teda jdu jinam, ale chtěla bych se tu za tebou občas stavovat, povyprávím ti, jaký to je tam v novým a doufám, že ty mi zas prozradíš, co se děje tady, když už u toho nebudu, a počítej s mojí návštěvou hned v září, ..." a tak. Prostě spíš takové "od teď to holt budem muset dělat jinak" a příprava pro další přítelská setkávání, než srdcervoucí loučení.

Měla jsem kdysi úžasnou češtinářku, současně byla naší třídní. Starší, obézní paní, ale dala nám do života mnoho, připravila nás, jak nejlíp mohla, pokud měl někdo průšvih, nenechala ho v tom, ale bila se za něj. Měla jsem ji moc ráda, jako kantorku. Vedla nás ke čtení, k lásce ke knihám.

Vyšla jsem, ubíhala léta. Pokaždé začátkem května, kdy měla mít svátek /Svatava/ jsem se chystala, že jí napíšu dopis, kde se jí vyznám, jak moc pro nás znamenala. Že to byla moje nejlepší učitelka. Jenže pak jsem si říkala, že by jí to nemuselo být milé. Navíc její manžel byl taky náš učitel /chemie, fyzika/ a jeho, ani jeho předměty, jsem příliš v lásce neměla. Tak jsem si říkala, co by na to asi on říkal, když chválím jen jeho paní a o něm nenapíšu nic.

Jak to celé dopadlo? Tak dlouho jsem váhala a přemýšlela, zda napsat, či ne, že dnes už není komu psát. Není mezi námi paní učitelka Svatava, není už ani pan učitel. Jenom vzpomínky zůstaly.. Jaga.

Tak si domluvte srazy. Např.: Tradičně každou první středu v měsíci v 16.oo v této kavárně. Máme to tak my bývalé kolegyně, které osud rozstrkal po různých školách. A kdo některou z nás chce potkat, už ví kdy a kde.

Připrav se na rozloučení tak, že namaluješ paní učitelce obrázek. A u toho malování bul a bul a bul. Tak se připravíš na bulení ve škole, tam bul s úsměvem s paní učitelkou taky. Končí jen škola, nic dalšího nekončí, právě naopak ! Těš se, loučení se ti bude líbit !