Jdou cizí jazyky technickým nebo humanitním

Myslím, že to nelze říct jednoznačně. Já jsem hodně humanitní typ, technický antitalent, a jsem schopna pochopit gramatiku jazyka, kterým nemluvím - ve španělštině jsem dřív uměla (chápala) minulý subjunktiv, než poprosit v kavárně o kafe. Ale to je zase dáno tím, že mám obecné povědomí o evropských jazycích tak jako někdo rozumí té technice obecně. Dnes již zpochybňovaná teorie o osmi druzích inteligence, z nichž jedna je verbální, tady dává smysl.

U svých soukromých studentů jsem se setkala s lidmi, kterým to šlo samo od sebe, a s lidmi, kteří stáli dva roky na místě. Ta první skupina měla dvě věci společné: usilovnou práci a píli, a umělecké, nejčastěji hudební, vlohy. Nebo alespoň praxi - nemluvím o hudebním sluchu (i když se do souvislosti s jazyky také dává), ale ti lidé zpívali ve sboru nebo hráli na aspoň jeden hudební nástroj. Na druhou stranu ale to tak nebylo na 100% ve škole, hudebně založené děti nebyly vždy v angličtině nejlepší. Ale patřili k těm lepším, to zase ano.

To se nedá říct jednoznačně. Znám řadu inženýrů (elektrotechnika, strojírenství) i techniků – středoškoláků, kterým jdou i jazyky. A znám překladatele/tlumočníky, kterým šla i matematika a fyzika ...

Vzpomněla jsem si na svého matikáře (zákl. škola), který zvládal angličtinu, němčinu a italštinu na překladatelské úrovni (z italštiny překládal učebnice), vedle toho četl latinskou literaturu a psal básně ...

To dělení na technické a humanitní typy je zde na poradně tak častým tématem, až mě to zaráží. Nikdy jsem v souvislosti se vzděláním nenarazil na takto ostré škatulkování. To je nějaký výmysl poslední doby? tedy nemyslím, že by to někdo zrovna teď vynalezl, je mi jasné, že to existuje již dlouho. Spíš mi připadá, jako by v souvislosti s výběrem školy někdo zavedl dotazník a tam byly 2 kolonky: Technický / humanitní typ (nehodící se škrtněnte). Člověk je mnohem složitější bytost, než aby se dal zařadit do kolonky.

Co se týká těch jazyků, souhlas s předchozími názory. S hudbou to má hodně co do činění. Např. já bych se označil za technický typ (když už bych si měl vybrat, ale je to dáno i prostředím, v němž se pohybuji). S jazyky jsem na tom půl napůl. Pamatuju si dobře, rychle, spoustu věcí si dokážu odvodit. Gramatika mě ale moc nevzrušuje (alespoň primárně) důležité je, aby mi rozuměli. To, že mluvit jak Apač, být vedlejší. Ovšem mám hudební hluch, což mi v osobním kontaktu s rodilým mluvčím příliš nepomáhá.

Dle mého jde tedy o kombinaci více faktorů, než aby bylo možné to škatulkovat půl napůl.

Rekl bych, ze jim to asi pujde stejne (mozna humanitnim o trosku lepe), ale obe skupiny k tomu pristupuji jinak. Technik v tom potrebuje videt tu strukturu, humanista jde podle me spise "po pocitu" (vetach, frazich, ...).

Problem je v tom, ze ve skole se to sice uci podle gramatiky, takze by to melo vyhovovat technikum, ale nikdo nechape tu strukturu, jak to souvisi s tim jazykem a že je to vlastně stejné i pro češtinu (tedy že tak vlastně mluvíme i česky) a že je to to, co se kdysi učili v hodinách českého jazyka ve větných rozborech.

Takže pak bojují s podminovacími způsoby, příčestím trpným (? říká se tomu tak?), trpnym rodem, skloňováním zájmen atd. a přitom jsou to ty samé věci, které nevědomky používají v každé větě v češtině a kdysi někdy v 7. třídě si i udělali grafy větných rozborů v hodinách českého jazyka.

Schopnost učit se cizí jazyky je určitě individuální, někdo na to má větší vlohy, jiný menší, ale jestli jde o technicky nebo humanitně zaměřené osoby, to podle mě zase tak nerozhoduje. Jak už tu zaznělo, technik bude určitě k učení a zapamatování přistupovat jinak, než humanista, ale nelze říct, že jednomu či druhému to půjde lépe.

Moje osobní zkušenost je taková, že jazyky jsou spíš lidem s pružnější pamětí a s hudebním sluchem.