Nejste přihlášen/a.
Myslím si, že zbytečně dělám "uklízečku"(berte jako metaforu) přesto, že mám znalosti i schopnosti na zajímavější a více naplňující místa. Velmi se mi totiž protiví přijmout jakoukoliv pózu. Tedy chovat se tak, jak společnost přiřkla každé jednotlivé profesi - nebudeme se tvářit, že tomu tak není - od každé profese přímo očekáváme určitý typ vystupování. Existuje na to dobrá kniha "Všichni hrajeme divadlo." Někoho to "předstírání" baví, je prostě od přirozena herec a rád své role mění, lehce improvizuje. Nebo předstírá už dostatečně dlouhou dobu, takže je mu už to vlastní. Jiní jsou tak hloupí, že díky svému lepšímu vzdělání či zaměstnání nám svou nadřazenost vnucují a nestydatě okatě vyžadují nadprůměrné úcty. Já jsem asi ten typ, že mám ráda hluboké vztahy, nedokázala bych být tak povýšená. To je určitě dobře. Moje obavy, problém je jiný a to, že každé zaměstnání vyžaduje dost jiné chování, nikde jakoby nemohu být úplně sama sebou. Když bych například nastoupila do kojeneckého ústavu, tak se musím chovat jinak než třeba bachař ve vězení. Snad mi trošku rozumíte -omlouvám se, že se nedokáži přesněji vyjádřit, ale cítím, že tohle téma mě zbytečně v životě brzdí.. Jasněže mám vzít takové zaměstnání, které je mé povaze nejbližší, ale úplně všude musíte mít určitou pózu. Jak se jí přestat štítit - mám pocit jakobych se musela přetvařovat, masku. Pokud bych tu masku nepřijala, zaměstnavatel mě vyhodí. Asi bych měla jít pracovat do nějaké sociální oblasti, protože potřebuji být co nejvíc sama sebou - tam jde nejvíc o vztahy než o prestiž, obchod, hraní, soutěžení. Jsou zaměstnání, kde nevyžadují jen pózu, kodex chování a zjevu (např. v bance), ale taky lhaní - a to mi je úplně špatně...
Kdosi říkal "předstírej, dokud se tím nestaneš = fake it till you make it", ale začátky jsou těžké. Někdo třeba chce být řečníkem, ale je stydlivější a koktá - prvně tedy musí hrát aspoň nějakou sebedůvěru, než zjistí, že to jde i s koktáním a časem tu stydlivost ztratí a sám sebe začne brát jako řečníka. Prožíval jste někdo něco podobného nebo s touto autosugescí nemáte problémy? Život je asi skutečně divadlo. Každý den musíme hrát. Vzít si jiný kabát podle toho s kým zrovna jednáme. Např. nemohu jednat přirozeně s doktorkou mé dcerky, která naprosto do světa i na své zaměstnance svými postoji řve: "Jestli mi nepolezete do zadku, nebudu mít vás ráda a budete mít problémy." Někdy MUSÍTE jednat s blbci a musíte se tvářit ušláple, jindy po vás okolí požaduje tvářit se zase jiným způsobem. Všichni hrajeme divadlo - všichni musíme hrát divadlo už jen proto, že jsme sobci a kdybychom vždy dali průchod všem svým pudům a touhám, společnost by přestala fungovat.
Asi chápu, o čem je řeč. Ale tak nějak to je, tak nějak to funguje. Jsme prostě něčím a to nám nikdo neodpáře.Jeptiška nemůže jednat jako šlapka a opačně. Kdo tohle nezvládne, nebude patřit nikam, protože nebude ničím. Myslím tím, že nebude ani ryba, ani rak. Můj bývalý starý manžel, se samými jedničkami, ze vzdoru, šel na hornické učiliště. Odtamtu ho po prvním ročníku poslali na průmyslovku. Ještě na průmce mu šachta nabídla závodní stipendim. Už za manželství VŠB dokončil. Pak ale nastal takový podivný problém. On věděl, jak chutná dřina na dole, moc rád zašel s haviřama na jedno. "Ja su haviř a kdo je vic?!" Ale oni ho mezi sebou ani příliš nechtěli, bo byl inženyr, zasr.inteligent. Nechtěli ho mezi sebou ani technici, inženýři, protože mluvil a jednal jako havíř. Když vešel do místnosti, bylo to, jakoby prásknul dveřmi, jako tsunami. Nechtěla ho žádná společnost. Nebylo to fajn ikdyž to byl nesmírně inteligentní, vzdělaný, sečtělý chlap, který se orientoval ve všem. Chtěl být svůj, ale nikdo to tak nechtěl.
babkazov... ono váš muž si zvykl na takovou mluvu a asi mu byla více bližší,než názor od lidí na sebe, Můj muž také dělal výšku jak chodil do práce,,dělal i dokonce ředitele školy a učil ještě na VŠB ale nechoval se jako nevím jako to napsat..choval se tak ,jsk mu příslušelo ,,nebyl nikdy sprostý ,,,,záleží jaké lidi má kolem sebe a jestli má k tomu blízko..
Dost dobře nechápu otázku...popisujete soc.role,které přináší život.Pokud jste matka,prostě se jako matka musíte chovat - nebo jak jinak to vidíte? Pokud děláte uklizečku,nemusíte chodit v zástěře a dělat blbou - záleží jen na vás,jak se chovat budete...lidi kolem vás to budou respektovat.Ostatne,u nás v práci máme paní uklizečku - velmi příjemnou paní,se kterou si každý rád popovídá...svoje práci dělat musíme,abychom se uživili,musíme nosit i oděv vhodný k té které práci,ale duševno je naše,úroveň chování je naší věci i to ,jak se budeme prezentovat.Věřte,že neočekáváme,že prodavačky budou mluvit jako diplomaté a diplomaté jako horníci...prostě vzdělání nás formuje.Bouřit se proti soc.rolím lze do určité výše - např.nebudete matkou,nebudete dítě posílat do školy - budete ho učit sama apod.Ale pokud žijete mezi lidmi,soc.rolím se nevyhnete.Ale,jak jsem napsala,duševno,vzdělání,intelekt je váš majetek a je na vás,jak s tím naložíte.Nechápu,proč byste se měla tvářit ušlápnutě v jakékoliv situaci,chovejte se přirozeně,tím člověk nic nezkazí.a divadlo- stejně tak,jak nekrkáte na veřejnosti,tak mezi lidmi jsou věci,které se nedělají - to není divadlo,ale nutnost.Tohle opomíjejí snad jen bezďáci...
Jsou naše životní role, které nám nikdo neodpáře. Jste muž, či žena, jste dítě nebo dospělák, jste táta nebo máma. Tady není volba, to je dané.
Pak máte ty role, o kterých jste psala a můžete si je vybrat. Zda budete uklizečka nebo úřednice v bance. Představte si, že předseda Ev. parlamentu má dva roky učebního oboru na knihaře, prodával knihy, a kam to dotáhl. cs.wikipedia.org/...
Takže v životě vyzkoušíte více zaměstnání, dokud se někde nebudete cítit dobře a tam zůstanete.
Milá mamko, svět nefunguje tak jednoduše, jak zde píšete... kdybyste opravdu měla znalosti i schopnosti na "více naplňující místa", tak byste buď už nějaké měla, nebo byste se aspoň o to snažila. Nebo byste lépe chápala, proč takové místo (zatím) nemáte a snažila se to změnit. No a dále, nevěřte tomu, že každý jenom hraje divadlo. Každý nějak vypadá, nějak se tváří a to většinou vyplývá z toho, jaký je to člověk, co zná a čím se zabývá. Hrát divadlo 24 hodin denně prostě nelze, to nedokáže nikdo a nespoléhejte, že se to někdy naučíte. Nejde totiž o "masku", tu většina lidí stejně rychle prokoukne, ale o to, že Vaše jednání navenek vyplývá ze všech znalostí a zkušeností, které máte, a jestli chcete "někam jinam", musíte začít pracovat na sobě, ne na své masce (tím není myšleno zjev, vzhled, na tom je určitě dobré pracovat, ale to není maska). Také trochu respektu k okolí by Vám určitě neuškodilo, to totiž souvisí i s respektem k pravidlům, která daná společnost, společenství, nebo třeba pracoviště má a která je třeba přijmout a zachovávat, aby věci mohly fungovat. Ne každý, kdo se Vám zdá "nafoukaný", takový opravdu je, často tomu je i naopak. Prostě je dobré uvědomit si své místo a podle toho se chovat... hodně štěstí.
Mona, myslím, že jde jen o pojmenování... lhát totiž znamená vědomě říkat něco, co není pravda, a to přece v zaměstnání nemůžete. Lhát neznamená totéž, jako říkat něco, s čím vnitřně nesouhlasím, nebo si o tom myslím své a v tom pisatelka zřejmě nemá úplně jasno. No a přetvářka je praticky totéž. V práci si klienty až tak vybírat nemůžete a i k těm méně sympatickým se musíte chovat dle určitých pravidel. Neznamená to ale, že se přetvařujete, prostě jen dodržujete dejme tomu etický kodex. Vnitřně to prožívat nemusíte, to po Vás nikdo nechce.
Nj, Mona, já píšu o něčem jiném... to, že Vám ve stylu šmejdů někdo vykládá jen to, co se mu hodí, ještě neznamená, že vědomě lže. Jinak osočování ze lhaní je dnes docela běžná věc a hádejte, komu to osočování jde lépe . No těm slušnějším určitě ne...
Mona, vykládat něco, o čem vím, že to není pravda, je něco jiného, než vykládat jen to, co se mi hodí... takže ano, lhala byste. Jinak na vysvětlenou, v zaměstnání rozumím vztah zaměstnanec - zaměstnavatel.
Také to cítím tak, že člověk má vědomosti a schopnosti na kvalifikovanější práci, ale nezačlení se do kolektivu
po sociální stránce. Myslím tím, že v jistém směru svým kolegům mimopracovně nestačí (např. nemá stejně "plnohodnotné" zájmy, stačí jim profesně, ale v ostatních oblastech už se tak neorientuje, nebo stačí,
že není tak výřečný a společenský jako ostatní.Proto volí raději méně kvalifikované zaměstnání
s nižším společenským stresem). Ale to tak prostě je,s tím se nic nenadělá.
Víceméně Vaše stesky chápu.Já to mám třeba jednochuché.U kuchaře nikdo nepředpokládá nějaký velký intelekt, takže můžu jen překvapit. Třeba dcera pracuje ve firmě, a docela se bavím, jak se jí změnil slovník (on line, printový deník, bártrové obchody) Furt tedy snad zůstává sama sebou, ale kdo ví. Osobně taky mluvím jinak se svymi kamarády a jinak se svými hosty. To je asi normální.
Nesouhlasím s tím,že , u kuchaře nikdo nepředpokládá vysoký intelekt, - to možná v nějaké špeluňce...uvařit chutně,kvalitní jídlo co i dobře vypadá ´,nesvede jen tak kuchař s nízkým IQ - to ani náhodou!Sám to musíte vědět,určitě znáte jiné kuchaře...
je snad celkem běžné, že člověk začne používat " hantýrku " svého oboru. Taky mě to zamlada po škole udivovalo, když spolužačky , které získaly práci např. ve velkých korporacích, začly užívat při hovoru o jejich práci tyto výrazy, ale dnes mi to připadá normální. Když se v tom člověk denně pohybuje... myslím že to překvapí jen lidi jako jsem byla tehdy já, mladá, sotva vylezlá ze školy ) bez zkušeností.
ano, je možné, že někdo nezískal práci jakou chtěl, nebo má menší sebevědomí , srovnává se stále s okolím, a tuto neškodnou věc - používání pracovní hantýrky, si bere osobně, jako nějaké vytahování, "divadlo ". Spíš to však naznačuje něco o něm.
Třeba to je o emocích, ale běžnému světu neutečete, tím chci naznačit, že doma ten kýbl a hard vezmete do svých rukou, přeci chcete mít ve svém bytě čisto. Zázemí, klid.
Děkuji všem za zajímavé podněty! Kdysi jsem sledovala přednášku z USA, kde řečnice se ptala obecenstva asi 200 lidí, kdo z nich se počítá za introverta. Zvedl se les rukou. Tak raději řekla: "Zdá se, že všichni. Zkusíme to tedy jinak...Kdo z vás se vnímá jako extrovert?" A ruku zvedli jen čtyři lidé. Nutno říci, že předtím paní řekla, že dnešní společnost nutí každého z nás být více extrovertní než ve skutečnosti každý je a proto at se zvednou ruku podle toho, jak skutečně sami sebe vnímají. Např. když já jsem v jakékoliv skupině, lidé mě označují za extrovertní, ale já se přitom vnímám jako silná introvertka a ani o pózu extroverta neusiluji. Dnes je "in" být extrovertní, je to téměř jakoby nějaký titul. Naopak být označen za introverta je přímo urážka
Mám dojem, že čím více je společnost anonymnější, tím více nutí lidi k extroverzi - být něčím jiným než skutečně jsem. Když si představíme malou vesnici, hůře se tam hraje na něco, co nejsem. Ve velkoměstě můžu každý den hrát někoho jiného, jiného než skutečně jsem a ještě budu za to třeba finančně oceněn. Cení se performance, představení, a ne stabilně kladný a průhledný charakter. Ono je to logické: čím blížší jsou vztahy, např. rodina, tím hůře se vám tam bude něco předstírat.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.