Oznameni o svatbe rodine. Jak?

Dobrý den, pokud si chcete s rodinou udržet normální vztah i do budoucnosti, tak to řekněte narovinu. Také se může Váš přítel doma zmínit, že např. od příštího týdne už nebude svobodný muž. Případně Vaši matce oznámíte, že už nebudete slečna. Zdravím!

P.S. Z otázky jsem nepoznal, s kterou rodinou je "problém".

utajena - co bude horší? To oznámení nyní nebo oznámení o svatbě až následné a bez účasti matky? A pozor - pokud má Váš přítel takový "vítr" ze své matky, tak ji bude dost podléhat a vždy bude mít pravdu ona - ne Vy. Nebudete to mít snadné (prosadit se a mít oporu svého manžela).

"Maminko, chtěl bych Ti něco říci - tak se posaď a jen poslouchej. Pamatuješ si na tu Marušku, co jsem s ní chodil? No, tak spolu chodíme stále, já jsem ji požádal o ruku, ona souhlasila (její rodina také) a budeme se brát. Takže, tímto Tě na naši svatbu zveme.

Nejsem už malý chlapec, že se jednou ožením jsi musela očekávat - a nyní se tak stane."

Samozřejmě přímo.

Utajená,promiň,ale čeho se bojíte?!

Že Vás rodiče zastřelí nebo dostanete domácí vězení?

Jste dospělí,dokonce máte už i dítě a sami se chováte jako děti !

Rodičům to oznamte přímo,bez okolků.Budou štastni,jak jinak.

Tak! A máte utrum, půl roku bez počítače a žádnej večerníček! Jasně, že jednat na rovinu, nic jiného vám stejně nezbývá.

Maminko, tatínku rád vám chci představit svou budoucí manželku a maminku našeho prcka... Je dobré na tuto větu rodiče předem připravit at je netrefí šlak a at mají čas tuto informaci vydýchat.Nezapomenout dát tchýni kytičku!

Vy si vazne chcete vzit chlapa, ktery se boji rict rodicum, ze se bude zenit? To je takovej utaplej nebo se za to (a tedy za Vas) stydi?

Chování Vašeho partnera nemohu pochopit. Žijete spolu, máte spolu dítě, chcete to zpečetit sňatkem. Není rozumnější řešení, než toto.

A on to nedokáže říct své rodině. Proč? To jste taková chudinka, že se za Vás stydí? To snad NE! Nebál se zplodit dítě, nebál se s Vámi sestěhovat, ale věty: "Mami, já se budu ženit!" se bojí.

Když spolu dva mladí lidé chodí, mají se rádi, spíš se právě rádi tím svým partnerem pochlubí a rádi ho představí, jako svého nastávajícícho.

Navíc píšete, že "JEHO MÁMA I S DCEROU TO CHCOU". Tak co je na překážku? Ony to chtějí, on se bojí jim to říct. Přece to musí vědět, připraviot se na tu událost, jistě budou hosty na svatbě, maminka něco pomůže popéci, připravit. Proto by to měla vědět jako jedna z prvních. Je to jednou jeho máma. Ona neví, že má on partnerku, že spolu mají dítě, že spolu bydlí? Co jiného by jí měl prozradit, než termín svatby?

Je tady nějaký zádrhel. Pokud se Váš nastávající bude v dalším životě pokaždé chovat tak nerozhodně, svázaně a ušlápnutě, bude se bát, ostýchat apod., snad by bylo lepší s tou svatbou ještě počkat. A věřit, že snad časem zmužní. Ovšem může se také stát, že takový jelimánek zůstane až do smrti. Což bych Vám nepřála. Jaga.

Také záleží, jak se k tomu postaví jeho matka. Ale matka synovi pokaždé porozumí. A matka dceři? To už je horší.

Vzpomínám - seznámili jsme se před Vánoci v roce 1972. Svatba byla v říjnu 1975. Takže jsme spolu chodili skoro 3 roky. V létě 1975 jsme si spolu dohodli svatbu. Bylo mi 20 let, jemu 24. Brát jsme se nemuseli. Šel mou matku požádat o mou ruku. Matka /tehdy 43 letá, už byla přes rok vdovou. Asi tady hrála svou roli i závist, ona je sama, bez muže, holka se bude vdávat... Místo, aby byla ráda, svolila a popřála nám vše nejlepší, začala se hystericky hihňat, jako pubertačka. Přehlédla nádhernou kytici plnou anthurií, kterou jí můj budoucí snaživě podstrkoval a jen vejskala: To si ale děláš srandu, viď, že si ze mě děláš jen srandu!

Bylo mi v té chvíli nesmírně trapně. Připadala jsem si jako jalovice na trhu, kterou by jedna strana ráda koupila, druhá ji nechce prodat. Co mohla matka po 3 letech naší známosti čekat? Mohla být ráda, že to dospělo ke svatbě, horší by bylo, kdybychom se rozešli. Ne, ona se chovala opravdu jako praštěná. Tehdy mě to mrzelo, dneska to už mohu napsat po pravdě.

Dodnes, když si na ty chvíle vzpomenu, je mi nesmírně trapně. Byla to trapné chvíle.

Pokud máte tedy matinku podobnou té mé, neříkejte jí nic a pozvěte ji až na svatbu. Včas, aby se stihla dát do gala. Jaga.

Můj muž přišel s kytkou a jelikož s ní chodil často, maminka nečekala žádnou řeč, prostě jsme rodičům řekli, že plánujeme svatbu, maminka jen řekla hlavně ne v létě, to se mi špatně peče a otec prohlásil, že on žádal o ruku v kleče. Manžel odpověděl, že klekat si nebude a pokud na tom trvá, tak at si mě nechají. Jeho rodičům jsme to řekli asi měsíc před termínem svatby. Za a jim to bylo šumafuk a za b jsem nebyla bohatá nevěsta. Dcera přišla s ultrazvukem a bylo jasno, její dnes už exmanžel nedonesl ani kytku. Jakápak žádost o ruku, chcete se vzít-vemte se a nemusíte čekat na požehnání rodičů. Pokud bych na něj čekala já, nikdy bych se od tchýně nedočkala ani po 35 letém manželství jsem až do její smrti nebyla dost bohatá nevěsta.

Máte roční dítě, co chcete oznamovat, to snad už rodiče ví, že spolu žijete.

"... psala jsem tady ze bych chtela aby jsme se s pritelem vzali ..."

Taky jsi psala, že nemáš chut se s přítelem milovat, i to, že přítel nechce odejít od maminky. Nebylo by tedy na místě hledat příčinu jinde, než v tom, že neví, jak to sdělit?

Tak v "lepších rodinách" panuje i dnes takový obyčej, že nastávající ženich přijde žádat rodiče nevěsty o její ruku. Dříve to mělo svůj, hlavně ekonomický, význam. Manželství bylo dříve obyčejně na furt a žena tenkrát se držela spíše v domácnosti, tudíž manžel byl garantem, že ona neumře v manželství hlady. Proto taky docela chápu, že dřívě měli rodiče poslední slovo. No řekněte, poslali byste svého potomka do nějaké bídy? Dnes je všechno jinak. Rodinné vztahy rodiče - děti jsou dneska dost rozvolněné (obyčejně současné děti jsou chytřejší, než jejich rodiče). Zkušenosti se předávají těžko, když se mění režimy. Tam má každý zkušenost jinou. Ale stejně Vám radím - trochu té tradice se snažte zachovat a jděte normálně rodiče snoubenky požádat o její ruku. Vždyt je to hezké.

Absolutně nechápu,proč dumat nad tím,jak sdělit takhle v podstatě radostnou věc - pokud v tom není něco,o čem jsi nepsala...to potom babo raď!

Nezlobte se na mě, ale co to je za chlapa, když se takhle bojí maminky! A ještě k tomu proto, že dělá to, co je správné!