Chození s klukem vs matka

Je to tím vaším věkem. A poměrně nezodpovědným přístupem. My v 17 taky chodili na rande, proč to zapírat, ale někde jsme se setkali, prošli, popovídali, zasmáli a pak hupky dupky zase domů. Každý do svého.

Myslím, že s tím vyspáváním u chlapce jste to už posunuli někam jinam a tak se nediv matce, že se bojí. Boj se i Ty. Kdybys otěhotněla - měla bys v 18 letech dítě. A 18 letého manžela. Jak byste žili dál? Ostatní by se chodili bavit, tancovat, na výlety, vy byste seděli s mimčem doma. Nebo byste ho hodili na krk prarodičům.

Z čeho byste žili? Máte s tím chlapcem oba nějaké velké úspory? Jste už oba vyučení, vystudovaní? Pracujete? Zřejmě asi ne. Tak kde byste brali peníze na živobytí? Buď byste stáli s nataženou rukou u úřadu, nebo vysávali rodiče.

Spíš než Tvé matce se divím rodičům partnera, že dovolí svému 17 letému klukovi nakvartýrovat si domů děvče. Asi nebudou moc zodpovědní.

Nespěchej, není kam, dočkáš se všeho. Časem se dočkáš svatby, společného žití, dětí...A až sama budeš mít doma 17 leté žihadlo /nemysli si, uteče to a nebude to až tak dlouho trvat/, poznáš, jaký o ně budeš mít strach. Budeš se na to dívat úplně jinak, než teď. Jaga.

Zdravím, Lucko. Možná je chyba v tom, že mámě neříkáš pravdu a ona to zřejmě tuší. Sedni si s ní a v klidu si s ní promluv. Máma by měla mít pocit, že jsi zodpovědná a že je na Tebe spolehnutí. Pak možná bude i klidnější. Takže jí řekni, že trávíš čas s ním a občas u nich doma. Jeho rodičům, že to nevadí, že Tě již znají. A vyptej se mamky, proč jí vadí, že máš známost. Možná má o Tebe obavy, abys dokončila školu a hned neotěhotněla. Nebylo by od věci promluvit si s mámou i o tom, jak se proti tomuto chráníte. I v tom je kus zodpovědnosti a pokud je máma rozumná, určitě se s ní dá mluvit. Možná si nechce jen připustit, že už jsi velká holka.

Nemyslim, ze by v tom bylo neco osobniho vuci tvemu chlapci. Mamka se te podle me jen podvedome snazi chranit, to tak rodice mivaji. I ldyz je to v pohode, ale to ji nevysvetlis Ja osobne mit dceru v tvym veku, tak vsechny kluky zenu klackem, ale je mi jasny, ze by to neslo do nekonecna takze asi klika, ze mam syna.

Jinak kdyz si vzpomenu na svoje zacatky, rodice moji holky se na me taky tvarili neduverive a musel jsem spat v obyvaku

já jsem to měla přesně tak mého prvního kluka moje máma úplně nesnášela, pak se se mnou rozešel a ona mi řekla, že nechtěla, aby mi ublížil... dalšího naprosto zbožňovala, a když jsem se rozešla já s ním, tak se mohla zbláznit, že jsem mu ublížila atd. Hned po tom druhém jsem začala chodit s dalším, kterého nemohla vystát, i když ho vůbec neznala. Chodila jsem s ním nějakou dobu tajně, to bylo asi rok. Pak jsem to tak postupně začala otukávat, začala jsem občas říkat, že s ním někam jdu a ona se pak chytla a vzala ho už úplně v pohodě, i když mi ho předtím vysloveně zakazovala ona se s tím dřív nebo později smíří, když zjistí, že je to mezi vámi vážné

Ahoj, v tvém dotazu mě zaujalo "mě nějaké extra chození moc nelákalo"... Proč? Co ti vadí na chození?

Napadá mě, zda tento negativní přístup nemáš právě od mámy... Zkus se nad tím zamyslet, a možná přijdeš na to, proč to vadí mámě, a nemůžeš k ní být upřímná.

Jinak mě napadá, že pokud jsi sama s mámou (nezmiňuješ se o otci), tak má jednoduše strach, že tě ztrácí... Že dospíváš, a ona bude brzy sama. V tom případě by pomohlo si s ní popovídat a ujistit jí, že jí máš ráda, ale že prostě takový je život, že se postupně osamostatníš... A že jí budeš mít ráda i nadále a že jí budeš oporou, pokud to bude potřebovat.

Myslím, že pokud jste s mámou už "nějaký pátek samy", že jste na sebe hodně fixované, a to dělá, teď, s příchodem kluka neplechu... Možná by stálo za úvahu si někde popovídat, ne doma, ale třeba na procházce, v cukrárně, a vyříkat si své pocity. Je to těžké, ale jde to.