Nejste přihlášen/a.
Ahoj lidi, potřebuju strašně velkou pomoc! Je mi 12 a v červnu to byl rok od mé první menstruace. Problém je v tom, žet o nikdo neví, kromě pár mojich kamarádek. Nevíc příští rok jdu na 13i letou kontrolu k doktorce a já mám strašný strach. Nemám odvahu to mamce říct ani ji třeba napsat SMS ze školy nebo něco. Jsem naprosto zoufalá... Se mnou nic nehne, každý mě může přesvědšovat abych to řekla a já bych i ráda, ale tu odvahu prostě nikde nevezmu... :/ Důvod, proč to mamka neví je, že když sem ji poprvý dostala, tak za 1, Nevěděla sem co to je (byla sem v šoku, bála sem se) za 2, mamka byla na pryč ... Vždy sem to nějak zamaskovala aby to niko nezjistil...spodní prádlo sem vždy vyprala v ruce sama...a to nejhorší! Nemám peníze na vložky. Ani nevím jaké a...strašně mě to trápí... :/ Ani nevím přesný datum té první (myslím, že to bylo 20.června, ale jistá si nejsem). S hygienou to taky není dobré já jsem prostě ztracená. Spoustu sem se toho dočetla na netu, ale i tak...prosím poraďte mi co mám dělat! Nejvíc se bojím té doktorky... Mám lhát nebo... Prostě nevím. Děkuji každému, kdo si na mě udělá čas svou odpovědí...
Možná si mamka říká - co je s tou mojí holkou, proč to ještě nemá... není nemocná, neměla bych jí vzít k lékaři? Neměla bych jíkoupit vitaminy, neudělal jí někdo něco? Proč to ještě nemá?
A bojíte se dvě a úplně zbytečně, protože každá máma se těší až ta její holka bude mít měsíčky, protože to bude první potvrzení toho, že má doma už ženu.
Tvoje maminka od tvého narození plánuje jak tě tímhle obdobím provede tak abys byla v klidu a aby vše bylo v pořádku.
Ty se neboj, nemáš čeho, je to potvrzení toho, že jsi úplně v pořádku a zdravá a máma ti se vším pomůže.
Stačí jí pošeptat - mami, já už to dostala, věř mi...
bohužel někdy to tak růžově v rodině nefunguje, já jsem nic o tom nevěděla a myslela jsem, že umírám a tak jsem se styděla, že jsem nedokázala o tom nikomu nic říci, a ani později se to moc nezměnilo ve vztahu s matkou
doplněno 06.07.13 16:06:pro bonie
Pohanko, tehdá ale bylo všechno jinak a plno pověr a všeho možného, tedje jiná doba a věř mi, že kdyby mamča tazatelce nevěřila, tak se dávno ptá, co se jí jednou za měsíc děje s prádlem
Já věřím, věřím všem...už sem se to chystala udělat několikrát, ale prostě...nevím proč. Já bych i chtěla, ale nedokážu to! Kdyby to bylo poprvý, tak možná i jo, ale, když sem to zatajila jednou, nevím jestli někdy seberu odvahu...
Milá zlatá ale to je na tobě jestli mamce řekneš jak dlouho... kolikrát, to přeci ani není podmínka říkat kolikrát... Jestli si myslíš, že by to nepochopila, tak to prostě neříkej, protože mamka to nezjistí a ty jsi už ted potrestaná sama dost. Tak se víc netrap a zkus to.
A když se tě zeptá kolikrát tak řekni - já nevím párkrát jo ale já nevěděla co to je, tak jsem se ptala holek ve škole. Tvoje mamče měla kdysi úplně stejné starosti - nejsem nemocná, proč krvácím, co mi je... a taky se bála, ona to pochopí.
A když jí někdy budeš chtít říct všechno, bude to od tebe statečné a navíc získáš máminu důvěru, protože tohle není jednoduché.
Opravdu to stačí pošeptat... a říct já se bála, co to je... bude to dobrý, na holej pupek
(Taky mám dceru a taky mi to přišla říct a moc se bála)
Mít menstruaci už rok a až teď to řešit, je stejná blbost, jako koupit chleba, mléko a pečivo a po roce to jít teprve zaplatit. 1/ Pokud máš s mamkou pěkný, kamarádský vztah, není co tajit. je to nejbližší člověk - máma. 2/ Nevěřím, žes byla vyděšená. kamarádky si řeknou mezi sebou mnoho. A my se o tom bavily už asi od 11 let /v 60. letech, dneska už se o tom děvčata baví jistě i dřív/ a když mi to ve 14 letech poprvé přišlo, už jsem o tom něco věděla. taky semnou o tom mluvila mamka a brali jsme to ve škole v příroďáku /lidské tělo/. Mamka musí být nějaká laxní, každá normální by měla o dceru zájem a občas by se třeba zeptala, při takovém malém intimním rozhovoru, zda jsi to už nedostala. Je mezi vámi něco shnilého. A že po roce nemáš peníze na vložky? Z čeho je tedy už ten rok kupuješ? Jistě máš kapesné, jako každá mladá holka, tak si je můžeš kupovat z něho. I kdybys měla jen 50 Kč týdně /a to máš určitě víc/, vložky si v pohodě koupíš a ještě Ti dost zbyde na ostatní věci. Promiň, nejdou mi dělat odstavce, špatně se to čte, viď? Ale připadá mi, že se spíš doma nudíš. Řešit měsíčky po roce není normální. Jaga. A doktorky se vůbec bát nemusíš, zeptá se, zda to už máš, Ty řekneš že ano a odkdy, ona to zapíše do karty a je hotovo.
Aha. Tak nám alespoň odpověz na tyto otázky:
1. Mluvila s tebou mamka o menstruaci? Nebo se tě ptala, jestli "to" už máš?
2. Z jakých peněz sis celý ten rok ty vložky kupovala?
3. Opravdu mamka nevidí v odpadkovém koši každý měsíc vložky, nebo trochu zašpiněné spodní prádlo?
4. Jaký máš jinak vztah s mamkou? Špatný? Dobrý? Je na tebe zlá, křičí na tebe, bije tě?
1-Ne nemluvila.
2-Tak jo, šetřila sem si. A koupila sem si je...to sem asi trošku přeháněla...pardon...
3-Myslím, že ne, protože buď to vyhodím do koše a na menstruaci sem vždy přišla včas tudíž se prádlo nestačilo ani zamazat.
4-Máme spolu velmi dobrý vzath Ne nebije mě, mám ji moc ráda. Já nevím co to se mnou je. Prostě se stydím i když vím, že nemusím, ale to je prostě nekonečný. :/
Chtěla sem napst ke 3. otázce, že buď to vyhodím do našeho koše v pokoji (toho si nikdo všimout nemůže, nebo rovnou do popelnice.
Doktorky se bát nemusíš. Pokud je to pro tebe citlivé téma, pokus se to matce jen nějak naznačit. Když se tě sama zeptá, je to mnohdy lepší než aby jsi jí to přišla říct ty. Nemáš se vůbec čeho bát a stydět se rozhodně nemusíš. Pokud si chceš koupit vložky, záleží na množství krve. Čím víc, tím to chce tlustší. Ale já opravdu nevidím důvod, proč by jsi to matce nemohla naznačit.
Čas si na tebe zdejší rádci přece už udělali. Pokud je pravda to, co jsi sem napsala, tak si docela dost zahráváš se svým zdravím.
A jak to děláš tedy s vložkami?
Mamince to rozhodně řekni. Není jediný důvod, proč bys jí to říct neměla. Proč se tak bojíš? Myslíš, že na menstruaci je něco špatného? Jak si myslíš, že maminka zareaguje? Maminka přeci ví, že menstruaci jednou dostaneš, jen jí třeba nenapadlo, že už.
Mamince bys to říct měla - je to zcela normální a bude ráda, že má doma zdravě vyvíjející se holku. Navíc ti pak pomůže s výběrem vložek, případně tamponů, vše ti vysvětlí...
Doktorky s etaké bát nemusíš. Zase... co čekáš za reakci.
Podívej se kolem sebe na všechny ženy, všechny máme menstruaci, ty staré ji možná nemají, ale měly jí většinu života. Bát se to mamince říct je jako by se malé dítě snažilo tajit, že mu vypadl zub...
Napiš jí dopis,sms. Řekni jí, že tě bolí břicho, když tě bolí a ona si domyslí, od čeho to je. Cokoli... Jen si zapamatuj, že lepší sebrat odvahu a říct jí to, než si přivodit nějakou nemoc kvůli špinavým vložkám, nebo tak něco.
To, co prožíváš, moc dobře znám. Ač je to přes 40 let, tak jsem byla úplně v té samé situaci. Navíc jsem si myslela, že mám rakovinu a že umřu. Vložky tenkrát v kurzu nebyly, používala se vata. Též jsem neměla peníze, vatu jsem tajně mámě kradla ze skříně. Ta se divila, že ji nějak ubývá. A i kdybych peníze měla, tak bych se styděla je jít koupit. Tato stydlivost mě provázela celý život, ale časem se vše upravilo. Ale s někým jsi už o tom hovořila? Komu tedy věříš. Není v rodině babička, teta, starší sestřenice se kterou by jsi to probrala? A nedostala by jsi od nich peníze, nebo ještě lépe, by ti tyto věci nekoupily? Pokud by jsi byla z Prahy, tak jsem ochotna Ti nějaké vložky osobně koupit a někde předat, nebo poslat na nějakou adresu. Jinak o té hygieně, je potřeba ráno dříve vstát, osprchovat se a dobře umýt. Též večer. Věř, že někdo má tyto začátky těžké, ale časem se to vše zlepší. Doktorku s tím nemusíš seznamovat, pokud se nezeptá sama. Datumy přesné být nemusí, stačí měsíc. Pro sebe si veď menstruační kalendář, kam si zaznamenáš počátek a konec menses. Pak už si vypočítáš průměr, kdy máš čekat další měsíc kritické dny. A nebudeš plánovat nějaké divoké aktivity. Zkus udělat bobříka odvahy a zajdi se podívat do nějaké gynekologické ordinace nebo většího centra a tam na recepci požádej o menstruační kalendář. Možná uvidíš, že tam chodí dnes nejenom ženy, ale co bylo v naší době nemyslitelné, tak v čekárně sedí i muži. Stejně ta gynekologie asi v patnácti čeká každou dívku. Časem se naučíš používat i tampony a zjistíš, že jsi zase o něco jistější a svobodnější. Malá rada na závěr. Čerstvou krev nikdy neper teplou vodou, ale studenou a používej obyčejné mýdlo. Teprve potom teplou. Tuto informaci mám od řezníka!
Z prahy bohužel nepocházím. Bohužel jiná žena v mé blízkosti z rodiny není, ale moje kamarádka o to všem ví. Teda né úplně o všem, ale řekla sem ji, že o tom mamka neví atd...,ale nějak zvlášt mi neporadila. my jsme si spíše vyměňovali zkušenosti. jinak, mohla ybch se zeptat jak to u vás nakonec dopadlo? Řekkla ste o tom mamince nebo jak?
Již v jednom vlákně jsme toto s Tebou probírali (viz. odkaz od Ládina). Zdá, že jsi žádné rady nevyužila. Pochop, že řešíš věc naprosto běžnou a jen Ty sama z ní děláš obrovský problém. Kamarádky to ví, těm ses svěřila a u své vlastní mámy to vidíš jako nepřekonatelný problém? Není důvod si vymýšlet a doktorovi lhát. A zrovna tak není důvod to tajit před svojí vlastní mámou. Pokud to nechceš říci, ani jsi jí to nedokázala napsat na kousek papíru, napadá mne ještě možnost _ napiš jí to a pošli e-mailem. Opravdu je to věc naprosto přirozená a normální, není třeba z toho dělat tak obrovský problém. Už nejsi malá holka přece. Tak to zkus tím e _ mailem. Ono těch možností moc není, záleží na Tobě, zda si necháš říci a poradit, nebo to budeš řešit pořád do nekonečna jen s kamarádkami a s cizími lidmi na netu. Chce to jen trošku odvahy. Napiš _ mami, už je ze mne ženská. Maminka se jistě dovtípí. Anebo možná, že to již ví, či tuší a jen čeká, kdy jí to sama řekneš. Vždyt je to máma a ne cizí člověk. Kamarádky to ví a máma ještě ne? Popřemýšlej, chápu, že se třeba ostýcháš, ale nedělej z toho takový problém. Opravdu to žádný problém není, vyřeš to jednou pro vždycky. Máma nejde pochopení a spoustu věcí Ti vysvětlí, vážně není důvod to před ní tajit...
Pokud je to pro Tebe tak příšerný problém a sama odvahu opravdu nenajdeš, je zde ještě jedna možnost _ dej mamčin e- mail a já jí pár slov napíši o tom, co Tě trápí, aby se Ti ulevilo a mamča se o tom dozvěděla konečně. Takže pokud chceš a sama nemáš odvahu, dalo by se Ti pomoci i takto při nejhorším...aby ses tím už dál netrápila. I to je jedna z možností. Tak pouvažuj, zda to zvládneš konečně sama, nebo potřebuješ pomoci trošku...
doplněno 06.07.13 16:32:Opravdu se už ničeho neboj. Věřím, že to zvládneš!
Víte, on by to takvý problém nebyl, kdyby tehda byla doma...Řekla by sem ji to i přes to, že sem nevěděla o co de, ale pak už sem se bála...tak já myslím, že si to nějak vyřeším sama.
A z čeho máš takový strach? Z mamčiny reakce, že už jsi "to" dostala nebo z toho, že jsi jí to neřekla dříve, tj. že jsi to před ní tajila?
Přesně tak! Tajila sem to a teď je mi to hrozně líto! Proto se bojím té reakce. Nebo se také bojím rekce, že mamka to už dávno ví a pak mi třeba řekne, že sem z ní dělala blbce nebo prostě tak!
na tohle jsem ti odpověděla výš
seber se a jdi... sama vidíš, že když to odkládáš je to horší...
Aha, tak jsme u jádra věci. V tom případě nechápu, proč jsi jí to neřekla hned, jak si "to" dostala poprvé, když se nebojíš její reakce na tu zprávu jako takovou. Jinak doporučuji jí to říct co nejdříve. Prostě jí řekni, že jsi "to" dostala. A čekej na reakci. Když řekne, že už to ví a budou výčitky, tak jí řekni, že ses jí to bála říct dříve. Pokud se jen zeptá, jak dlouho "to" máš, tak řekni popravdě, že už jsi "to" párkrát měla. Třeba ti nic vyčítat nebude. Ale prosím, ŘEKNI jí to co nejdříve, už kvůli tomu, že nemáš k dispozici vložky.
Taky můžeš, až půjdete s maminkou příště na nákup, zahnout k regálu s vložkami a tampony a říct jí "Mami, pomůžeš mi nějaké vybrat?" Maminka to pochopí.
At už zvolíš jakýkoli způsob, dej jí o tom vědět co nejdřív. Vážně by se jinak mohla strachovat, co se s tebou děje, že menstruaci ještě nemáš.
Jinak ti povím moji zkušenost: Já menstruaci poprvé dostala, když jsem byla v nemocnici (kvůli něčemu úplně jinému). Musela jsem tehdy jít za zdravotní sestřičkou a té říct o vložku. Dala mi několik takových strašně tlustých a obřích, nepohodlných a tvrdých. Maminka u toho tedy taky nebyla. Když za mnou přišla na návštěvu, poprosila jsem jí, jestli by mi nemohla koupit nějaké pohodlnější vložky. Hned další den mi je přinesla. Když jsem se uzdravila, šly jsme společně do drogerie a ona mi ukázala, jaké se vložky dělají, s křidélky, bez... Ukázala mi, jaké jsou pohodlné jí a koupily jsme několik balíčků rozdílných vložek, abych vyzkoušela, co mi sedí. To jsem jí pak řekla a od té doby mi kupovala ty (a pak tampony, když jsem je začala preferovat) vždy, když kupovala i sobě.
No, já ti rozumím. Také jsem o tom nebyla schopná s mamkou mluvit - řekla jsem jí, když jsem to dostala prvně, a potom už ne. Měly jsme spolu vždycky dobrý vztah, ale tohle jsem prostě brala jako tabu :D. Ona je to přece jen docela intimní záležitost a v dospívání je na takové věci člověk citlivý - po čase dostaneš rozum a budeš se na to dívat normálně, jako na přirozenou věc.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.