Problém s jídlem - dítě pořád vymýšlí

Hlad je nejlepší kuchař!

A souhlasím plně s tím, že naplácat potřebujete především Vy. Proč byste měla trestat syna ZA SVOJE selhání ve výchově?

Máš hlad? Tak jez. Jestli hlad nemáš, nejez, alespoň ušetříme. Zcela jednoznačně a nekompromisně. pokud jsi ochotná a zvyklá mu ustupovat, tak si nestěžuj na něj, ale na sebe.

Sladké nápoje vynechat úplně, syn by měl pít neslazené nápoje (vodu, vodu s minerálkou, neslazené čaje), sladkosti pouze výjimečně a "za odměnu".

Přestaňte mu říkat, že bude jíst jen to, co je navařeno, a začněte na tom trvat. Nechce? Nechce. Nedávejte mu nic jiného.

Pokud by nejedl delší dobu (celý den), dejte půl krajíčku suchého chleba, trochu bílého jogurtu bez jakékoliv příchuti, kousek syrové zeleniny nebo jablka.

Po pár dnech se to srovná. Než se to srovná, nedávala bych ani kapesné, aby si nemohl kupovat sladkosti nebo sladké nápoje z automatu ve škole nebo cestou do/ze školy.

A určitě žádné výčitky (dělejte, že na tom zase až tak nezáleží, hlad bude mít on, ne Vy) ani fyzické tresty.

Oprava (vypadl mi kousek věty): ..., dejte mu najevo, že hlad bude mít on, ne Vy

Trvejte na tom, že bude jíst, co navaříte. Je sice pravda, že každému všechno nechutná. Pokud uvařené jídlo sní i ostatní členové rodiny, tak bych neustoupila. Děti v tomto věku hodně zkouší, co jim projde a co si svou tvrdohlavostí prosadí. Pokud nesní jídlo, nedejte mu čokoládu (ta ho zasytí), k pití mu dejte to, co pijete vy. Bitím si moc nepomůžete, ale to musíte posoudit vy, co na něj platí. Nekupujte nic, co má rád. Chce to trpělivost a neustupovat.

I když píšete, že jste synovi mnohokrát říkala, že prostě bude jíst to, co je navařeno, asi nejste dost důsledná. Musíte trvat na tom, že sní, co jste mu uvařila, a neustupovat. Pokud nesní, co je uvařeno, žádné jiné jídlo nedostane - a to třeba celý den. Je možné, že se bude ze začátku vztekat a dělat scény - klidně ho nechejte se vyřvat, ale nesmtíe vyměknout. Pokud nebude chtít jíst to, co mu uvaříte, zamezte mu přístup k jinému jídlu, a až dostane opravdu hlad, sní cokoliv, co mu dáte, a bez řečí. Chce to jen být dost důsledná a neustupovat - jinak z Vás za chvíli bude synův otrok, a to přece nechcete, ne?

Zdravím, tento problém velmi dobře znám. Nejdůležitější je důslednost, pokud řeknete, že nic jiného není, tak i když nic nesní, tak mu až do dalšího jídla nic nenabízet a hlavně naprosto vypustit veškeré sladkosti. "Pan" syn na Vás zkouší, co vydržíte. Hlavně se s ním nehádejte, nerozmazávejte to a jeho řeči ignorujte. Ona ho ta opozice časem přestane bavit. když uvidí, že nemá žádné oponenty... . Hlavně nemějte strach, že umře hlady, on se,chlapec, přihlásí, až bude nejhůř...

Nedá mi to, musím se vrátit a napsat ještě něco. Možná, že úplnou blbost, ale já to takhle vidím. Jestliže budete nedobré kritiky u stolu i momo něj, brát vážně, dovolíte mladému, aby vás shazoval, pohrdal vámi. Takový z něho vyroste chlap, který si nedokáže vážit ženy, kterou bere jako pomocnici v domácnosti, kterou může kdykoliv seřvat, shodit, ponížit. Jsem také pro laskavé jednání, ale děti musejí znát hranice. Nesmějí je překračovat. Jsou pak nejisté a zkoušejí přitvrdit. Zkoušejí, až kam mohou. Nemyslím si, že smutný tón nebo zlzy něco změní. Změní jen na teď, pro danou chvíli. Ale v duši ho utvrdí, že takhle je to nejsnadnější. Po čase se naučí slzy přežívat s úsměvem. A tam začíná průšvih do budoucna, začne zaměňovat laskavost za slabost. Asi jsem zašla hooodně daleko, ale málokdo si uvědomuje, že spousta situací někde měla kořen, začátek. Je třeba dítě naučit si vážit i potravin, oblečení, všeho materiálního, co mu dělá život snadnější. Ale úplný začátek je v tom, že si váží svých rodičů, jejich práce, jejich rozhodnutí. U stolu je začátek. Uvědomte si například, jak nám vadí nerozhodnost a neznalost našich starých, mnohdy sklerotických rodičů, jak je pořád chceme mít takové, jací byli, když my jsme byli dětmi. Jasněže nemluvím o opilých surovcích, ale o normální mámě a tátovi.Kecám moc?

Já si myslím, že jste si na tento problém po troškách nasbírala sama. To vám nenadávám, ale konstatuji. O to to budete mít horší, než něco změníte, protože dostat se ke stávajícímu, tvalo nějaký čas a to za pár hodin nezměníte. Nechci vidět vaši snachu, jak bude na vás naštvaná, co jste mladého naučila. Zvláště pak, když moc peněz v domě nebude. Myslím si, že byste doma neměla mít něco, čím by se mladý dojídal, když odmítne jídlo a vy se zatvrdíte a nebudete ho nutit nebo změníte jídlo, jen abyste mu vyhověla. A také, aby neměl peníze na to, aby si dokoupil. Já osobně bych nedělala kravál, jen bych mu v klidu vysvětlila, jak to bude dál. Že se bude jíst to, co bude na stole. Jestli bude o hladu, že mu to jen prospěje, nebude muset tolik kakat. Už je dost velký na to, aby pochopil, co muříkáte. Ale také dost chytrý na to, aby věděl, čím vás zlomí. Jestli vám současný postoj mladého k jídlu vadí, změňte ho. Laskavě, důsledně, neoblomně. Jestli zas až tak na změně netrváte, neměňte nic. Já sama nemůžu jen čaj s mlékem. Červená řepa mi už zachutnala. Jedna dcera nejí jen maliny a druhá pajšl a rozinky v buchtě. Bojovaly jsme s financemi a prostě neexistovalo, aby si vybíraly.:D

Dobrý den, Pauula. Dnešní děti, jsou jiné, než dříve. Když jíte, dítě bude jíst také. Když nechce, nic se neděje, jídlo ukliďte, nedostane nic jiného, bude muset počkat, až dostane chut, na jídlo, které máte. Musíte zapomenout na různé sladkosti, pití sladkých vod a pod. Když má žízeň, tak at se napije vody, nebo čaje. Žádný rohlík. Když vydržíte, syn bude jíst vše. U našich dětí, to pomohlo. Jen můj názor.

Jen žádné bití! Dělejte, že vám nevadí, když nejí.

Jak si ty děti naučíme, takové je máme. Znám rodinu, kde 6ti letá holčička řve, že nechce oběd, tak dostane sušenku. A pak si rodiče stěžují, že nechce jíst nic než sladké. Kamarádce syn takhle odmítal jídlo ve školce. Když přišel ze školky domů že má hlad, tak mu řekla, že má smůlu, že se měl najíst ve školce a dostal až večeři. Velmi rychle se naučil ve školce obědvat. Ale lidé jsou divní. Sama jsem se setkala s tím, že mému tehdy ročnímu synovi bylo nabízeno lízátko. A to prosím matkou od dvou malých dětí. Když jsem řekla, že tohle nejí, že mu sladkosti nedávám, tak se hodně divila. A tuhle přinesl známý nějaké sušenky, prý pro malého. Tak mu říkám, jestli to myslí vážně, jestli si ze mě nedělá srandu, že mám tohle svinstvo dávat 1,5 ročnímu dítěti. On to myslel naprosto vážně, že prý když jdeme ven, tak má dítě svačinu, že to svému dítěti (ani ne dvouletému) dává a jestli prý máme nějaké speciální dítě. Ano to máme, protože má víc rozumu než dospělí a sladké jídlo (kromě ovoce) plive preventivně sám a bez vyzvání.

Když jsem jako dítě něco nechtěla jíst, mamka řekla: Nevadí, dostaneš to k večeři. Já vyrazila ven s prázdným žaludkem a po odpoledním lítání a hrách venku bych byla večeřela i hřebíky. Připomínky kamsi zmizely a oběd byl bleskurychle sněden k večeři. Nutno dodat, že mamka ale byla vynikající kuchařka. Dnes jím všechno, kromě dušené mrkve.

Záleží, jak vaříte Vy. Ostatním strávníkům Vaše pokrmy chutnají?

Nemělo dítě problémy s jídlem už ve školce? A co teď ve škole? Na obědy jistě chodí. Školní jídelny nebývají, bohužel, nic moc, pamatuji si tu hrůzu, nejsem mlsná, byla jsem už dospělá, dělala jsem v družině vychovatelku a občas se to vážně nedalo jíst. Proto jsem děti do jídla nenutila.

Druhá věc je vliv kolektivu. Jídlo ve škole může být dobré, ale jeden řekne, že není tohle, druhý, že nejí tamto a tak se ten Váš přidá. Mě doma učili, že o žádném jídle se nikdy nemluví hanlivě. Na co ho druhým ošklivit? A jiný ho přece rád.

Plácat dítě na zadek ani kamkoli jinam nemá cenu. Nechte ho vyhládnout, žádné čokoládky a fanty, jak píšete, večer jídlo ohřejte, pěkně upravte a at večeří. Pokud zase nic, bude spát hladový. Nemyslím dítě týrat, ale nedávat mu nic náhradního /rohlík se salámem/. Však on si zvykne.

A přivykat pomalu na zeleninu. Vzpomínám, jak jsme milovali mrkev, kedluby, ředkvičky či vylupovali hrachové lusky. Dneska děti o zeleninu nestojí, raději hamburger a kolu. Prostě ke chlebu s pomazánkou rajče nebo půl papriky, to je děcku opravdu prospěšné.

Pokud to necháte být, vyroste z něj mlsný a sádelnatý cvalík. Vzpomínáte na továrníkovic Otíka ze seriálu Bylo nás pět? Přesně takového mám na mysli. Jaga.

Ano i u nás to zkoušeli. Sedl ke stolu se slovy bez ochutnání: "toto nemám rád to jíst nebudu" Manžel práskl do stolu, syna vyhodil od stolu a řelk, že do večeře dostane jen suchý chleba. Mladý pán se urazil, opravdu dostal jen chleba a od té doby je pokoj.

Ale je pokoj protože jsme to VYDRŽELI A NEPOVOLILI to je jediné co vám můžu doporučit. Váš syn vás má pěkně zmáknuté a to mu děláte medvědí službu, že ustoupíte, nejste žádná autorita. Jasně, že se to nepovede hned na poprvé, že bude řev jak blázen, že to zkusí znovu, ale pokud vydržíte, pochopí.

U nás to proběhlo skoro stejně jak píše Borax. Prostě nedostali najíst, dokud nesnědli co měli. Ani mlsky nedostali, pokud nesnědli jídlo. Stačilo párkrát a byl absolutní klid. Naučili se, že buď snedí to, co dostanou, nebo budou hladoví.

Děti ve školce nám jí skoro všechno. Je to hlavně dáno tím, že je to vesnice, děti jsou naučené, ale samozřejmě se najde pár rozmazlenců, co pořád fňukají, že nejí to a ono. Máme dokonce jedno dítě, které vidí, že se přiváží oběd, a začne schválně brečet, a brečí třeba celý oběd, protože když to udělá doma, maminka hned dá na stůl něco lepšího.

U nás mu to neprošlo a velice rychle si na to zvykl. Když mají třeba chleba s rajčetem a někdo ho nejí, dá ho stranou, ale vše ostatní sní. A kdo třeba u oběda nesní maso, nebo nejí to a to a vymýšlí, nedostane po obědě "zákusek" - většinou ovoce, někdy něco sladkého.

Když vám ale tříleté dítě u stolu řekne, že to jíst nebude, protože "se pobliju", tak je to na facku.:D Ale není mu to nic platné.

Dobrý den. Dobrý den, je řada dětí, které jí jen něco málo z jídel a přesto docela dobře přežívají. Rozhodně bych z jídla nedělala žádný velký problém. Netrestala bych, ani nevyhrožovala, či neuplácela (když to sníš, tak dostaneš odměnu apod.) Neuškodí nechat dítě trochu vyhladovět (nic jiného není, když nechceš, nechtěj, nebudu tě nutit. Ty budeš mít hlad, já ne, když budeš vybíravý. Dítě by mělo přijít Vaší důsledností na to, že nemůže jíst jen to, co mu chutná, ale prostě jíst to, co je doma uvařeno. Nepodřizovat se chuti dítěte, vařit a podávat mu to, co uznáte sama za vhodné. Volba je na něm. Až bude mít opravdu hlad, věřím, že sní to, co je a nebude vymýšlet a ohrnovat nos nad jídlem, které zrovna není podle jeho představ. U Vás asi moc dobře ví, že když si postaví hlavu, polevíte a z obav, aby neměl hlad, ustoupíte...Chce to tedy změnit asi k dítěti především přístup. Přeji Vám tedy hlavně výdrž!

To je jednoduché - sladkosti jsou zákusek. Zákusek se jí po jídle. Kdo nesní jídlo, nesmí sladkosti.

Ovšem pozor, jako se vším ve výchově: musíte se toho držet vy.

Děkuji všem. Vyzkouším jak většina z vás říká. Budu tedy trvat na svém, stůj co stůj. Ve školce snědl jídlo, problémy mám jenom posledních pár měsícu, už ani nevím jak to začelo. Ve škole myslím, že někdy taky ohrne nosem. Pořád za mnou chodí s tím, že "mamííí dáš mi něco sladkého?" Když řeknu ne, nebo už si měl, tak vymýšlí. Jinak ostatní stravníci, tedy manžel a mladší kluk (6 let) nemají problém sníst co je navařeno. Někdy třeba udělám drštkovou polévku nebo játra a jednou nebo dvakrát do roka máme zabíjačku a pak tedy hodně masa a věcí ze zabíjačky (jitrnice, jelítka, tlačenku, atd) a to pak jenom jako na truc řekne, že "tohle nechcii a nebudu" nebo "je to hnus" - to pak už vůbec nevím co na to říct.

"pauula" a co říká lékař? Co když potřebuje bezlepkovou dietu? - pt