Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Nejsem schopna lasky?

Od: ale odpovědí: 25 změna:

Zdravím, prosím o radu a Vaše názory.

Jsem ve vztahu s partnerem necelý rok, asi 8 měsíců, a je fakt naprosto skvělej, hodnej, rozkrájel by se pro mě, fakt ho mám ráda, vše je perfektní.. Já i tak ale často přemýšlím nad tím, že bych se rozešla, i přesto, že vlastně nemám žádný důvod.. Kolikrát ani nic neudělal a vše klape, ale i tak se ty myšlenky objevují a říkám si, jestli by mi nebylo třeba líp bez něj.. (přitom jako vím, že nebylo..) . Taky mám problém, když mi vyznává lásku, občas se mi stane, že je mi to nepříjemné, přitom to tak sama k němu cítím taky, ale prostě nejsem obecně moc na nějaké doteky a cukrování atd.. Měla jsem to tak vždy s každým partnerem, ale tady jsem už od začátku cítila velkou lásku a myslela jsem si, že to bude jiné, ale bohužel není.. Myslíte, že se s tím dá nějak pracovat? Shánět psychologa mi přijde asi zbytečné, jinak nějaké psychické potíže nepozoruji.. Ale nechci, aby se mi kvůli tomu vztah rozpadl. Děkuju za Vaše rady a názory.

 

 

25 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

jp

3x

Tazatelko, není to ten pravý z důvodu chemie. Není tam ta pravá přitažlivost z vaší strany. To je to co s námi dělá příroda a co neovlivníme. Vím to zvlastní zkušenosti. Když se objeví ten pravý pocítíte to hned a myšlenky na rozchod vás ani nenapadnou. Otázka je, jestli se objeví někdy...

 


2x

Zdravím. Pokud uvažujete o rozchodu, pak Vám ve vztahu něco schází a nejste spokojená. Potřebujete jiného partnera. Měla byste si ale především ujasnit co vlastně chcete. Zdá se, že tohoto hodného a pozorného partnera nedokážete ocenit.Počáteční zamilovanost holt vyprchala...

al

Není to hrozně brzo? Po 8 měsících? Mně přijde, že ho pořád miluju.. jen mám občas asi den blbec, nebo nevím jak to nazvat, kdy přichází tyto myšlenky o rozchodu.. Druhý den to tak zase ale nemyslím..

 


2x

Já myslím, že budete lesba. Nemyslím to nijak pejorativně. Jen jste na to ještě "nepřišla". Ale je to jen má domněnka z vlastní rodinné zkušenosti, kdy dotyčná osoba, přesto, že má rodinu a děti, na to přišla až po padesátce. Předtím podobné symptomy. Ty coming outy v pozdním věku mají příčinu v nějaké blokaci v mozku prostě.

 

smode2

1x

Máte doma tzv. hodného troubu. Možnosti jsou v zásadě 2:

1. Srovnáte se s tím a budete si ho vážit. Pokud ne, najdete si nějakého agresivního týpečka co vám bude každou chvíli nevěrný a třeba vás i profackuje, abyste dostala ten správný vztahový "drive", a pak poznáte že ten původní byl stejně lepší (nejste-li opravdová sub). Otázkou je, zda on už dávno nebude s nějakou co si ho bude vážit v té podobě, jaký skutečně je.

2. Řeknete mu to a naučíte ho občas být místo beta šášuly za alfa samce, tedy v mezích zákona vám vyčinit, abyste měla "akci" a cítila přitažlivost. Tento bod je ale sporný, ne každý se dokáže změnit či přizpůsobit jen proto, že chcete, i když by určitě rád.

ale

Já jsem právě před ním měla tyto agresivní týpečky, tam jsem nad rozchodem uvažovala tisickrát za den a nedokázala jsem jim ani to miluju tě říct zpátky V tomto vztahu jsem konečně schopna aspoň toho.. Podle mě to tím nebude, že by byl moc hodný, já si toho právě naopak po předchozích zkušenostech vážím.. Ale něco je ve mně očividně i tak špatně.

smode2

Je dobré že si to takto uvědomujete. Pokuste se vzpomenout si, jak to dělali vaši rodiče, resp. paní maminka (jsme kopií svých rodičů - dívky matky, chlapci otce), a vyvarujte se stejných chyb, abyste se posunula dál..

jp

Proč se dneska musejí všichni někam posouvat? Posouvá se šnek.

smode2
Nemusejí. Jenže pohyb = život. Kdo se přestane hýbat, zemře. Zkuste už nikdy nikam nejít, ani na nákup, ani do práce. Jen zůstaňte třeba ležet na posteli. Navždy. Předčasná smrt jistá.
jp

Já jen že tohle slovo slyším nějak moc často, každá celebrita se chce někam posunout, ve vztahu to chtějí posunout, no tak tak se suňte...posouvat se to je dneska in.

 


1x
Tak hlavně, abys pak v 35 letech nemusela brát to, co zbyde. A že takových kolem je...
al

tak to mám ještě dost času.. Ale ani tak se nechci rozejít, nevím proč si nedokážu 100% času plně vážit toho, co mám..

Ty máš času dost?
Tak to je právě to, co tvrdily ty dnešní 35ky
al

Noo ještě mám 11 let tak jsem to myslela.. Ale chápu pointu samozřejmě a souhlasím s tím. Právě proto bych se chtěla nějak naučit pracovat s tou svojí hloupou myslí a partnera si udržet. Troufám si tvrdit, že lepšího už potkat opravdu nikdy nemusím

24let.nejvyssi čas se vdát. Ato bez prdele

 

liska5

1x

To je ta jistota, kterou oceníte později, zatimco teď máte věrného a oddaného psa, tak není po čem toužit. A láska je touha. Jen jeho nenapadne někam mizet, což by Vás možná nakoplo.

liska5

Není to taky nudou? Jako že jste stále spolu? Pak se ani nemůžete na sebe těšit. Máte každý nějaké koníčky? Podnikáte něco společně, co by Vás bavilo, naplňovalo? Máte stejný humor?

al

Snažíme se spolu trávit většinu našeho volného času, ale máme rozdílné směny, není to zas tolik často.. Koníčky máme bych řekla společné i každý svoje. Humor si myslím, že relativně stejný. Já si opravdu myslím, že náš vztah klape a funguje téměř ve všem až ideálně. Nevím, z jakého důvodu mě tyhle myšlenky chytají. Partner ani nic neudělá a já si před spaním začnu bezdůvodně představovat, jaké by to bylo, kdybych od něj odešla, jestli bych se neměla lépe. Druhý den se vzbudím a vím, že to byla hloupost a vlastně už nechápu, proč jsem nad tím přemýšlela. Další problém je, že se mi někdy stane, že mi partner vyzná lásku a mně je to nepříjemné. Nevím proč. Snažím se mu tu lásku v ten moment i tak opětovat, ale musím se přetvařovat. Někdy k němu přijdu sama od sebe a vyznám lásku já a jde to přirozeně bez problému a upřímně. Nechápu, co se to ve mně střídá za pocity a nálady.
liska5

Tu muckací a nemuckací náturu si člověk nese ze svého původního prostředí. Prostě se chová, jako jeho rodiče. To vyznávání si lásky a ujištování se v citech, pokud jste stále spolu, je trochu přehnané... Teda aspoň v mých očích. Vždyt za nás mluví činy, postoje...

 

ltz

1x
Možná by ten psycholog nebyl až tak zbytečný. Vaše pocity jsou pro vás nepříjemné, ale vy nevíte proč jsou. Je to nepřijemné i pro něj, ale s tím, že on to vůbec netuší. Být v nevědomosti je někdy ještě horší.

 


1x

Já myslím, že tyhle myšlenky můžou být částečně i produktem sučasné blahobytné doby. Když jsou oba partneři soběstační a ten život není "o život", kdy by si partneři vzájemně často mohli dokazovat, že se jeden o druhého dokáže a chce postarat i v těžké době, možná by se Váš současný partner dokázal projevit tak, že by bylo snažší se do něho zamilovat. To jestli jsou toho druhého schopni a ochotni milovat se dost často prokáže až při nějakých složitých nebo vyhrocených situacích.

Vašeho partnera neznám, neznám váš způsob života, ale na to zamilování skutčeně nestačí jen žít vedle sebe a mít oddaného partnera. K tomu je potřeba jednak v tom druhém vidět osobnost a i trochu nejistoty, pocit, že o něho mohu i přijít. S partnerem, který Vám bude bezmezně projevovat lásku a sotva pohlédnete na dveře hned Vám je poběží otevřít, aniž by byl sám sebou a aniž by jste v v něm viděla osobost, se sice bude snadno a bezstarostně žít, ale zamilovávát se do něj budete těžko.

Nicméně netvrdím, že je to Váš případ, na to jste toho napsala málo, navíc ani nevíme, čím Vás současný partner "oslovil".

 

 


0x

Je možné, že trpíte mírnou formou nějaké psychické poruchy. Pokud budete chtít založit rodinu, budete si muset najít partnera, kterému váš citový chlad nebude vadit.

 

drsnou

0x

Ve 24 letech letis na badboye, co te profackuje, ty už budeš vědět za co ...

Takového beta bl.. budeš hledat v těch 30 letech, až ti začnou tikat hodiny...

asi to je způsobené tím že se ve vztahu nudíš, díky sociálním sítím máš spoustu pozornosti a myslíš si, že máš na víc...

Vše se odvíjí od toho, kde se vidíš za 2-3-4 roky A co vlastně chceš.

Ono totiž slintající pejsek je někdy skutečně k breku...

 


0x

z toho si nic nedělejte,to není schopna 90% žen,vztah mají jen z nějakého užitku,či přežitku..

 


0x
Já bych hledala odpovědi v utlačených a skrytých pocitech před sebou samotnou u minulých vztahů s hrubšími týpky. Ono tam v psychice vzniká něco jako takové sebeobranné reakce. To pak ale ten zraňovaný člověk vnímá jako normální a nemusí si to vůbec uvědomovat. A nebo si to ani nechce uvědomovat ve snaze chránit před tím zlým sebe nebo svůj vztah, třeba i aby to nerušilo ani druhé. Aby jakoby mé neúspěchy nezraňovaly ani lidi, co mne mají rádi. Jako zlehčování problému.
Myšlenky na rozchod už byly u předešlých vztahů. To mi připadá jako že se mysl vrací k tomu, co zná, jako chce najít bezpečí a chce si porovnat, jestli je výsledek dnes jiný. Bezpečí známých myšlenek, bezpečí vedle muže, který třeba neublíží. Je ten muž jiný? Chtěla bych teď zůstat? Otázky, které pomohou najít pravdu a důležité pocity.
Váhat se smí, jak jinak najít sama sebe a pochopit, co je to důležité a co zase to nepodstatné pro mne.
Vyznání lásky partnera. Píše se o tom, že se muž také musí naučit vyznat lásku ženě, jinak o ní ona neví a odejde. Jenže v případě zlých bývalých partnerů se to podle mého názoru mění. Po takovém podobném zážitku, jsem já třeba přestala věřit slovům mužů. Takoví muži často slovy zraňují. Pak ta žena začne pochybovat o slovech vyřčených nahlas. Třeba i o všech. Co když je pravda jiná? Co když on i já říkáme trochu něco jiného, než to, co přesně cítíme. Popsali jsme to co nejpřesněji? To při delším bloumání umí vytvořit zmatek, poničit jistotu. Slova neumějí úplně věrně popsat to, co umí cítit srdce. Riskla jsem a svému partnerovi jsem vysvětlila, že miluji klid a pocit bezpečí. A když existuje láska, je pro mne nutné, prioritní ji cítit, vědět o ní, ne o ní slyšet. Prostě to poznám. Jinak u slov začnu pochybovat. Nejsou to jen slova?
Mne například lichocení dokonce zlobí, protože mám pocit, že mi někdo maže med kolem huby. Od cizích mužů to bývá emotivní, bývají to muži, kteří lichotí kdejaké ženě. Nerada bych se nechala splést. Já na to zrovna neslyším. I když to je něco jiného, než u mého partnera. Ale taková slova mne ruší vlastně vzdycky.
Já věřím, že v dobré komunikaci je základ, a partner porozumí tomu, co se mu dobře vysvětlí. Samozřejmě bych o pochybnostech nemluvila, když je výsledek kladný a dopadne to dobře, nebylo by bezpečné probudit u partnera strach nebo nejistotu, že je ohrožena důvěra nebo vztah. Ale mluvit spolu o tom, co by vám pomohlo a proč. To ale nejprve musíte u sebe najít sama a porozumět tomu.
Při vyznávání lásky beze slov, třeba dotyky, pokud něco není příjemné, podívala bych se do svých pocitů proč. Že by se objevoval záblesk strachu, pak proč, co cítím a od kdy. Kdy se to objevilo poprvé jako nový pocit. Varuje před čím, chrání mne před čím. Dá se to přepracovat. Je to můj pocit, tak ho můžu proměnit.

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]