Nejste přihlášen/a.
Pánové se k tomu jistě vyjádří..Ale už jen to, že jste se ho snažila přesvědčit, aby se s Vámi nerozcházel, vidím jako chybu. Když s Vámi být nechce, mějte svoji hrdost. Ne vždy když se dva rozejdou, přestanou se o toho druhého zajímat úplně. Dejte tomu čas, nerozebírejte co má jeho chování znamenat atd..Živíte tím v sobě naději, že se k Vám vrátí. I kdyby ano, slepované vztahy málo kdy fungují tak jak by měly.. Přestaňte sledovat co dělá nebo nedělá on, soustřeďte se na svůj život.
Pokud jste se nerozešli ve zlém, chová se jako normílní muž, nebere to na rozdíl od vás "tragicky" a chová se k vám nadále jako k "dobré známé".
Vy se naopak patrně nadále chováte jako zamilovaná žena, což je u žen po rozchodu docela časté, a nechcete se s tím smířit. Vím, že je to těžké, ale zkuste se buď chovat tak, jako on, tedy jako dobrá známá a pokud to z citového hlediska není snad možné, bylo by nejlepší se mu zkusit vyhýbat alespoň do doby, než nejbolestnější stav přejde. Pokud vůbec přejde.
Tím, že jste se rozešli přece neznamená, že se zavřela voda, že neexistujete.
Je velice rozumné, když se ti dva dokáží i přes rozchod ještě spolu bavit, stýkat se nebo pomoci.
Ano, on Vás ještě občas na sítích zkontroluje, protože se ještě oba máte pod kůží.
Nic pod tím nehledejte, žádný návrat. I to ujištění, že jste v pořádku k tomu patří.
Nedělejte hysterické scény, vyplačte se se doma, bude to chvíli bolet.
Možná, že časem /rok - dva/ zjistíte, že jste získala dobrého kamaráda. Ale nechte to náhodě, zbytečně se nekontaktujte, nevtírejte.
Až si najde třeba za nějaký čas známost, bolelo by Vás to, pořád na něj můžete myslet, jako že je Váš /žárlivost/, ale i to přejde a budete v pohodě.
Nejspíš mu funguje něco jako ochranářský reflex, kouká jestli jste v pořádku. Že vás pozval na kávu, nebo vám něco půjčil, může být jeho snaha udržet dobré vztahy i po rozchodu.
Že s ženskou nechci chodit ještě nemusí znamenat, že si jí nevážím jako člověka. To musíte vědět vy, jak a proč jste se rozešli.
Já bych ho určitě nepřemlouvala a nepřesvědčovala, protože on se už rozhodl.
Tak to prostě v životě chodí, nic není jisté a ani natrvalo, ani když to trvá leta, velmi často se z takového vztahu stane spíš nuda a stereotyp.
Možná tam nějaké náznaky k rozchodu byly třeba už dřív, jen jste je nevnímala?
Asi vidí, že ten rozchod nesete špatně, spíš bych to viděla na nějaký soucit z jeho strany.
Já tedy nejsem pán.. ale klidně by v tom mohla být nová přítelkyně, nechala bych to plavat, život jde dál...
Problém je ten, že vy ho ještě milujete, ale on už ne. A asi není takový ten pruďas, co se rozejde s partnerkou a prudí, ale je pravý opak toho pruďase. Přesto, že už vás nemiluje, tak chce zůstat slušným. Pozve vás i na kafe a tak. Vy ale nemusíte pozvání přijmout. Asi by jste to neměla tak rozebírat, co on dělá.
Nechci vám dávat falešné naděje, berte mou odpověď s rezervou, ale je možné že vás stále miluje, ale nechce vám kazit život. Jak píšete, může se cítit starý na váš vztah a chce abyste byla štastná s někým sobě rovným.
Jeniffer doplnila, ale když ho milujete a on bez Vás pustne, to je problém ho obejmout a prostě nepustit, říkat, jak ho máte ráda. Já bych milovaného člověka, ke kterému něco cítítm a on by mě chtěl, tak bych mu dokazovala svoji lásku neustále.
Vy musíte vědět sama, zkuste jeho odpor zlomit, být aktivnější, udělat opět první krok. Denně se o něj snažit, opečovávat.
Ale jestli bude nepříjemný, razantní, tak už ne, musíte vycítit, kde je hranice.
Nevím, proč jsou lidi ještě po tom všem, co se děje okolo nás na FB: Buďte spolu skutečně, ne virtuelně, komunikujte.
---------------------------
Pokud někoho skutečně miluji, tak věk nehraje roli. Mám ráda a dám svému milému duši. Co přijde jiný, tedy mladší?, tak jemu dám jen své tělo, ale duše a láska bude patřit jenom tomuto, co od Vás odešel.
To nic, přeji Vám, at se najde nějaké schůdné řešení, anebo se Vám také uleví.
Já to mám horší, přes 25 měsíců miluji jednoho muže, ale je to láska nenaplněná a za celý život jsem takový hluboký cit nezažila. Nepřeji tu bolest ani nepříteli. Bohužel, nejde to. Ale někdy cítím, že už se mi ulevuje, že už to mám za sebou, když na něj vzpomenu, tak už mi nesvírá, ale pocit marnosti ten tu je, proč až tak dlouho, v mém věku /už v důchodu/?
Mně tam něco nehraje... přála bych si, abychom se k sobě vrátili, i když vím, že to nebude napořád...Jak to víte? Tak chcete ho se vším všudy a napořád, nebo jen na nějaký čas, než se najde jiný? On je opravdu za zenitem, že takhle couvá? Netrápí ho třeba nějaký zdravotní problém a nechce být na obtíž?
A jéje. Tak tady bude zakopaný pes. To mám docela obavy. Má on někoho, kdo by ho dokopal k lékaři? Kámoše, dospělého potomka ap. Je možné, že to rozhodnutí rozejít se, v sobě nějaký čas nosil, a to pak má dopady na zdravotní stav. Neměl by rezignovat
Můj soused, 73 let, zemřel začátkem ledna na sepsi organizmu - prasklý žaludeční vřed. Týden v nemocnici, dvě operace a konec. Doteď tomu nedokážu uvěřit. jeho žena mi řekla, že měl zdravotní potíže výrazné asi 2-3 měsíce, ale nesnesl, aby se o tom mluvilo, a lékařů obecně se prý bál. Šílený a zbytečný konec, celoživotní sportovec, mohl tady být klidně ještě 15 let ve zdraví. Nevím, co to v těch chlapech je za zabedněnost.
Proč si děláte naděje, když zároveń píšete, že to nemá perspektivu, když je mezi Vámi velký věkový rozdíl. Pořád není jasný Váš věk.
To je Vám 25 a jemu 60?
To vypadá, že už ho splín přešel. Ale na vztah už nemá, spíš jen tak na kamarádství, návštěvu, popovídat.
Zjistil, že je mu s vámi příjemně, má k Vám blízko, není uplně v bytě sám, návštěva a přitulení je fajn.
Určitě k němu opět zavítejte na návštěvu, netlačte ho do něčeho, budete jistě velmi dobrými přáteli i když ta intimní sféra se neobnoví. Ale bude mít k sobě velmi blízko.
Uvědomil si, že někoho potřebuje.
Záleží na Vás, chcete-li plnohodnotný vztah, uvědomte si, že s tímto přítelem už asi nebude.
Možná si časem dokážete někoho najít, kdo bude blízký Vašemu srdci, na tohoto přítele /bez sexu/ ale nesmí žárlit a zakazovat.
Až tento starší uvidí, že jste po boku mladšího štastná, ale přitom ho jako kamarádka nezanedbáváte, tak bude také možná spokojený.
A víte, dějí se různé věci. Až bude tento bývalý přítel někdy potřebovat pomoc a nablízku bude třeba jen ten Váš nový ... tak může všechno dobře dopadnout a získáte dobrého ,,rodinného,, přítele.
Nepospíchejte, chce to čas, vyrovnat se s novou situací.
Tak to je ta životní, osudová láska. Tu budete mít stále v srdci. I já si říkám, už k nikomu /asi/ nebudu cítit, to co jsem cítila k tomu jednomu muži.
V našem kraji neříkáme milovat jako /znamení/ Ryba, to jsem neslyšela, ale milovat jako labut. Ty mají též jednoho partnera v životě. A po smrti jednoho druhá mnohdy hyne též.
Jinak máte velice silnou intuici a potřebujete vedle sebe silného partnera, který Vám projevuje lásku. Já jsem Lev a bohužel i Lvi mají v životě jenom jednu lásku, pro kterou by obětovali všechno.
Kamarádky mi řekly, že v životě se člověku objeví dvě opravdové lásky, ke komu opravdu cítí to veliké pouto. No, nevím, nemohu to potvrdit, už nemám před sebou moc času. Je to veliká náhoda, Vy jste mladá, tak Vy možná, Vás někdy v daleké budoucnosti potká.
Mě hodně pomáhá vědomí o tom všem si číst. Třeba stránky a videa Petra Casanovy /FirstClass/, který takovouto lásku potkal v mládí a tenkrát z toho stál na mostě a odhodlával se skočit. Ten prožitek byl tak silný, že ho v sobě nese dodnes a svými procítěnými, lidskými radami hodně lidem pomáhá ve svých souženích.
Také co dále pomáhá, je vědomí, že to jsou jenom hormony v hlavě a jednou se snad vyčerpají. Člověk je zdrogovaný a tu bolest, co cítíte, to je právě odepření té chemie, té drogy. Už víte, jak se cítí narkoman, když nemá svoji dávku. I když Vám láska ubližuje, tak ji chcete znova a znova.
Já bych také už nikoho vedle sebe nechtěla bez lásky, když bych necítila to velké uau k tomu druhému, když už vím, co cítit, co jsem za celý život nepoznala.
Kamarádky radí, at si někoho najdu, ale vím, že to nepůjde. Ráno, přes den, večer, mám toho dotyčného stále na mysli. Ale trošku se to lepší, a také si popláču.
Občas jsem nad věcí, nic necítím, spíš odstup, bagatelizuji to, že už zvládám. Ale ne, opět se to vrací. Je to jak na houpačce. Kdo může chodit do zaměstnání, mezi lidi, tak má výhodu.
Takže buďte silná. Buďme silné obě.
------------------
Nedělejte gesta, žijte v klidu, neurážejte i mimoděk ty druhé, když si myslíte, že to je tak dobře, také je to může bolet.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.