Porucha příjmu potravy

Trpíte bulímií, svěřte se rodičům a společně vyhledejte psychiatra. Porucha přijmu potravy je psychická nemoc, špatné vidění vlastního těla. Jste mladá měla byste užívat života, vyhledejte pomoc, jestli nechcete rodičům nic říkat nemusíte.

Dobrý den. Sama to nezvládnete. Kdyby ano, neměla byste tento problém. Nezahrávejte si se zdravím a na toho odborníka se obratte. Do léčebny Vás zavřou zcela určitě, až zkolabujete a budete na tom mizerně se zdravím a v ohrožení života! Řešte to včas!

Mám zkušenost s poruchou příjmu potravy (PPP), konkrétně s anorexií, v blízké rodině, skončilo to hospitalizací a výživou sondou. Bylo už minutu po dvanácté, neteř měla při 170cm těžko uvěřitelných 29kg. Bohužel byla dlouhodobě v zahraničí a vrátila se do ČR, když ztrácela síly (to měla 34kg). Její psychický stav v té době už neumožňoval, aby to byla schopna sama vyřešit. Uvědomovala si to a řešit to chtěla, ale nebyla toho schopna. Proto to u ní skončilo hospitalizací, kterou prosadila její matka proti její vůli, protože viděla, že jí dcera odchází před očima.

A zkušenost, kterou udělala neteř: Centrum pro léčbu PPP v Praze bylo vybudováno jako první v republice, vycházelo ze zahraničních (belgických) zkušeností, pobyt (hospitalizace) je tam dobrovolný, na základě smlouvy, Jejich režim neteř neunesla a po několika dnech pobyt ukončila (měla tam být 6 týdnů). Potom nechtěla už nikam, takže se dostala z 34kg na těch 29kg a pak už byly opravdu možná jen týdny do rozvratu metabolismu, který končí smrtí i v nemocnici. Po nedobrovolné, soudem nařízené hospitalizaci na psychiatrii v Bohnicích, kdy ji výživou přes sondu vypiplali na 34kg, jí povolili přeložení do nemocnice do Brna. Tam na psychiatrii léčí PPP podle svého, a tam byla spokojená, přístup k pacientům mají odlišný a na ni zafungoval velmi dobře. Teď už je to 6 let, má 52kg a zatím se to nevrací.

Neudělejte podobnou chybu jako neteř a dokud máte dostatek sil, vyhledejte pomoc. IHNED. Zkuste Centrum Anabell, mají telefonní linku: anabell.cz/...

Chci to začít řešit, myslíte že existuje možnost jak se z toho kruhu vystoupit ven i bez pomoci psychiatra/psychologa?

Píšeš, že jsi měla minulý rok psychické problémy - nepřekonala jsi je. Dokážeš je sama překonat? Víš jejich příčinu? Dokázala by ses té příčině postavit?

Podle toho co píšete, u Vás bude zásah psychologa nutný. Vypěstovala jste si mánii a sama se jí nezbavíte. Podle mne na to myslíte v jednom kuse. Když jdete spát, tak se Vám to hodní hlavou a když vstanete, tak to pokračuje. Vyvolávané zvracení je opravdu strašně nebezpečné a neskončí to dobře, pokud se neobráte na odborníka. Kdysi dávno jsem znala jednu dívku, byla moc hezká a moc jí záleželo na figuře. Jenomže také strašně ráda jedla. Tak to řešila tím, že po každém jídle šla na záchod a "zbavila" se toho co snědla zvracením. Nikdo z nás to nevěděl, ale bylo mi divné, že se vždycky po jídle zvedne a jde na záchod a tam je docela dlouho. To jsme tenkrát chodili na společné večeře do restaurace. A nikdo z nás nevěděl, že má těžké psychické problémy, nebylo to na ní vidět, uměla se dokonale přetvařovat. No a pak najednou šílená zpráva, že se pokusila o sebevraždu a pomalu se to všechno začalo rozplétat a vycházet najevo. Ona tenkrát něco spolykala, nějaké prášky, ale pak si to naštěstí uvědomila a už umřít nechtěla a tak se pokoušela to vyzvracet a ono to nebylo tak jednoduché. Na konci sil někomu zavolala a našli ji celou pomlácenou, jak narážela do nábytku, protože už ztrácela vědomí. Zachránili ji. Vím, žo tohle není Váš případ a ona měla i jiné problémy, než tu bulimii, ale určitě to nenechávejte plavat.