Nejste přihlášen/a.
Myslím, že v pozdějším věku. Jsem osudu vděčná za to, že jsme společnými silami překonali snad všechno to špatné. Jsme manželé 45 let. Děti odešly za svým, založily nové rodiny mimo naše bydliště.
Kdybych byla sama, bylo by mi moc smutno. Vážím si toho, že mám manžela, že mám s kým si popovídat, poradit se, zasmát se, že nejsem na všechno sama. Babička ovdověla ve 43 letech, matka ve 42 letech. Tak jsem ráda, že mě podobný osud nepotkal.
Čím je člověk starší, tím víc si svého partnera váží. Je to tak. Jaga.
Lásky si važte už teď, v mládí a s léty dvakrát vroucněji.
Láska - to není vzdychat, hladit, vodit se s lunou v aleji.
Přijdou i mraky, nečas, tíseň, pak zkřehlí, kdo vás zahřeje?
Láska je jako dobrá píseň. A píseň složit - těžké je.
Stěpan Ščipačev: Sloky lásky.
Manželství má smysl v každém věku, a čím déle trvá, tím je pevnější a spolehlivější. Ale je to těžké vysvětlovat, když dnešní mladí pocházejí již z neúplných rodin, a na ty 3-4 děti z manželských párů ve školní třídě se kouká divně. Ostatní děti nedokážou pochopit, jak je možné, že ti 3-4 vyvrhelové nemají 2 táty a dvoje hračky a co chvíli jinou tetu! Děti mají svůj vzor z domova. A když již po 2 generace mají domovy 2, vztahy rodičů jen partnerské a ne manželské, děti to berou jako standard a manželství a rodinu jako nesmyslnou zbytečnost. Vždyt jejich rodiče (ne 2 ale 4 kusy) přeci také žili v neúplné rodině, tak je to normální. Pak slyšíte názory jako že: manželství se dřív uzavírala kvůli penězům, kvůli výhodám od státu..., dnešní mladí vůbec nevědí o čem vztah je. Jsou naučení žít každý sám pro sebe a ty kolem jen využívat pro nějaké výhody. Partneři dnes nežijí spolu, ale vedle sebe; žít spolu nedokáží. Takže @man, váš dotaz je celý až do posledního písmene totální nesmysl. Ale vy to nevíte, a se svým názorem na "vztah a manželství" ani nepochopíte co ta slova znamenají. Vztah totiž není vyladěný či nevyladěný, ani stabilní či nestabilní, vztah buď je, nebo není. Nic mezi tím. Ida
@danka86, je to marný, je to marný, je to marný . Ida
Ano, znám pár případů kdy většinou muži z rozvrácených rodin mají s aktuální letitou partnerkou děti ale nechtějí si ji za žádných okolností vzít protože mají velmi hluboce v podvědomí zakořeněno že "manželství = rozchod" - nebot takhle to zažili u svých rodičů. Ale protože s partnerkou ve skutečnosti chtějí být i nadále, raději si ji nevezmou protože by to pro ně paradoxně znamenalo vysoké riziko rozchodu.
Chápu to správně, že si v podstatě myslíte, že lidi by měli setrvávat ve vztahu/manželství, i když jim to spolu dávno neklape a trápí se spolu, aby se z nich nestala neúplná rodina? Já osobně mám pochopení proto, že vztah/manželství tomu páru nemusí vyjít a myslím, že je pro člověka příjemnější žít s vědomím, že z nefungujícího vztahu/manželství může odejít než vstupovat do manželství a celou dobu žít s vědomím, že teď už to mám všechno zpečetěno a už do konce života budu muset za všech okolností setrvat v manželství s tímto člověkem, i když mě to manželství bude ničit. To je pak asi lepší nikdy do žádného manželství nevstupovat.
Osobně vím o několika starých babičkách, které se nikdy nerozvedly, protože tehdy se to nenosilo, ale byly celý život v manželství neštastné, protože je manžel bil, chlastal a nebo měl nějakou jinou charakterovou vadu... případně jejich manželství zůstalo bezdětné, protože si spolu moc nerozuměli a neměli spolu asi ani žádný intimní život. A mně jich je opravdu líto, že v štastné byly až tehdy, když manžel umřel. To takhle máme žít i dnes, i když máme možnost žít i jinak?
@idanova: Takže jste mi v podstatě vůbec neodpověděla na otázku, kterou jsem vám položila. Myslíte, že by lidé v manželství měli setrvávat, i když city, vztah a soužití etc. nezvratně vymizí a JIM OBĚMA manželství přestane vyhovovat? Nebo si ani nepřipouštíte, že se něco takového může stát?
Zároveň píšete, že ve většině dnešních bytů vedle sebe žijí 2x já a ten druhý. Myslíte, že v těch "dřívějších bytech" spolu lidé setrvávali v manželství pouze z čisté lásky, porozumění, tolerance a nesobeckosti? Není to náhodou tak, že dřív se lidé nerozváděli, protože neměli tu možnost žít každý zvlášt jako je tomu dnes, tak jim nezbylo než se spolu trápit?
@idanova: To je škoda, že jste mi to nevysvětlila. Ráda bych se nechala poučit, jak to dělat správně a jak se vyvarovat tomu ochladnutí citů a odcizení, aby nám manželství vydrželo až do smrti. Kritizujete "dnešní rodiny", jak dělají všechno špatně a jak vaše generace byla ve všem lepší, přitom sama ani nenabízíte žádné řešení pro ty "dnešní rodiny", jen na ně nadáváte.
Manželství je právní institut, který těm osobám dává určitá práva a povinnosti, takže určitě to není jenom nějaký bezvýznamný cár papíru. Pokud plánujete s někým vážně a trvale žít, manželství má smysl bez ohledu na věk.
Jo a taky to má určitý psychologický efekt, aby si o vás někteří konzervativní lidé nemysleli, když jako nesezdaný pár počnete dítě, že to bylo počato stylem "Pepa cestou z hospody vlezl u lesíka na Mařku zrovna když měla plodné dny".
Ani 20 mi nebylo když jsem se vdávala, manžel měl 23, vdaná jsem 40 let a neumím si představit, že by to bylo jinak. Ovšem dnes je svět trochu jiný a po zkušenostech s manželstvím dcery, bych řekla nevdávej se, žij na psí knížku.
Jasně ale moje a tvoje zůstává a pokud manžel udělá dluhy, nemusíte je splácet nebo se soudit aby to bylo jen jeho.
Manželství má pro mě největší význam tehdy, pokud chtějí manželé mít děti. Ideální věk kdy mít děti, je u ženy 20-25 let. Tedy uzavřít manželství ve věku 25-30 let, pokud si přejí děti. Pokud chtějí zůstat bez dětí, pak je možno uzavřít manželství i později (ale musí dávat pozor, aby už ten vztah tzv. "nepřechodili").
V dnešní době se na manželství moc nehraje. Co se týká citových záležitostí, nemá oddací list téměř žádný význam v žádném věku. V mladším věku vidím výhodu snad jen kvůli společným dětem a některým finančním záležitostem. Případný rozchod (bohužel dneska velmi častý) je jednodušší u nesezdaných dvojic. Naopak ve věku pokročilém manželství každopádně pomůže při vyřizování různých úředních záležitostí, včetně majetku při případném úmrtí jednoho z partnerů. Oporu v partnerovi můžu mít (ale i nemít) bez ohledu na věk a bez ohledu na ten kus papíru v šuplíku.
...případný rozchod je jednodušší u nesezdaných dvojic...Není to vždycky pravda.
Tak si znovu najděte dotaz Přítelkyně a byt. Budete se divit, dva nesezdaní a problém velikej Jaga.
Fugassi, mám stejný názor. Vždycky byla rodina základem státu. At bylo, jak bylo. Prostě třeba táta Novák, máma Nováková a 3 Novákovic děti.
Dneska je to jak v té trampské písničce: ...tulačku najde na mezi, pomiluje a nechá stát a když ho srdce rozbolí, odlétne od ní, jak ten pták...Asi proto je tolik neúplných rodin. A že dítě potřebuje k vývinu a správné výchově oba rodiče, to mi nikdo nevyvrátí. Dali mi hodně oba rodiče.
Je to dneska takový zvláštní trend, ale taky hlasuji pro úplné rodiny. Jaga.
Já však s vámi oběma souhlasím. Jsem vždy pro svatbu a to nejlépe před dítětem. Ovšem zároveň jsou zde fakta která nelze zpochybňovat. Svatba se za uplynulá léta stala bezpochyby z "přirozeného a zdravého vyústění soužití dvou občanů z lidu co se mají rádi" doslova "luxusem pro vyvolené" který těm dvěma ve skutečnosti nic nedává ale jen je více zatíží (byl jsem osobně na několika svatbách kdy mladý pár utratil 300k za večer ale neměl pořádně vyřešené ani bydlení - a tak to dnes dělá každý druhý - to podle mě v pořádku není a může to velmi negativně zasáhnout v budoucnosti i to dítě). Jinak stále podle mě ve skutečnosti nezáleží na papíru ale kvalitě vztahu. Tyto dvě odlišné věci jsou, těžko říci proč, neustále dávány do souvislosti.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.