Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Váhám jestli je už čas na děti

Od: nikississ® odpovědí: 44 změna:
Dobrý večer,už pomalu taky stárnu, už před 2 lety mi můj gyndar naznačoval, že už bych mohla mít děti. A já pořád vaham. Pořád mám pocit,že pro to nenastaly podmínky. Kdyby se cokoli stalo, tak nemám s dětma kam jít, pořád bydlíme nájmu,který není zrovna levný, ale zatím není jiná moznost. Pracují s přítelem v zahraničí,ale teď po uzavření hranic budeme nějakou dobu bez prijmu. Nerada bych skončila s detmi pod mostem,protože je mateřská nízká. Bohužel mám podobný vzor z mojí vlastní rodiny, kdy se mnou a se sestrou zůstala máma sama a bohužel to nebylo moc štastné dětství.Nerada bych takové dětství zařídila i svým dětem.Proto bych se ráda zeptala těch z vás,co už máte děti, jak jste se na takovou situaci připravily. Měly jste něco nasestreno? Vlastní bydlení?Díky

 

 

44 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

lidus*

8x

V r. 1980 jsme na blbosti nemysleli a děti měli i bez milionů na účtech. Naše děti neměly pytel hraček a každý týden nové hadry, kolo byvalo poděděné a stejně tak i spousta dalšího. Výhodu jsme měli: práce a bydlení, MŠ a jesle téměř v každé vesnici. Dnes je to složité, velká rozvodovost, soc. začlenění (co kdo má a kde byl na dovolené). Děti bych ale i tak chtěla a určitě mladá a ne ve 40.

Máte naprostou pravdu.Děti jsme vychovali uplně za stejných podmínek.Ale je potřeba říct i to B.Bylo to pro nás jednodušší.

Práci měl každý nidko nemohl skončit pod mostem.Byty přidělované za pár korun od státních podniku,Všechno skoro zdarrma.Zdravotnictví,zuby,školy,školky,rekreace atd.V obchodech toho moc nebylo takže utrácet za blbosti nešlo.Prostě myslím že to bylo lážo plážo...

Když to vidím dnes co je potřeba platiti a kolik vše stojí tak to mladí to mají fakt proti nám složité.A musí se hooodně otáčet a stejně to je málo.

julie*
Cist takove komentare je neprijemne. Je mi 31, uz asi 8 let pracuju, ale s pracemi bida, nikde zadna velka jistota, bez poznamosti zadne kloudne misto neni, platy nic moc. Urcite nemyslim na blbosti, ale ackoliv jsem mlada, vetsinou nemam tak bezstarostne chvile, jako napr. ličí moje babi o letech v totalite. Byt meli za hubicku, praci jistou, jesle, hojnou podporu rodicu v brzkem duchodu, legracni pujcky, soudruznost spolecnosti... Furt mi rika, proc tak nad vsim spekulujeme, proc nejsme radostni. Marne je se s ni o tom přit, ze na nas ma zivot zas trochu jine naroky. Ja letos chtela mit dite, konecne po letech, kdy jsem se zbrchala i financne, protoze jsem mela vypadek prijmu kvuli peci o blizkeho. Do toho prisel ten virus a v praci opet nejistota, obavy o zdravi napr. v pripafnem tehotenstvi s virem... Nerikejte, ze myslime na blbosti a stezujem si, mrzi to. Nejsem z tech, co fnukaji. Mam za sebou hodne neprijemnosti - nemoce v mladi, otec alkoholik cela leta detatvi za dve veci, nedokoncena vš kvuli rodinnym problemum, sebevrazda otce, potrat, stehovani do neznama, pece o umirajiciho, ne, opravdu nefnukam, zivot mi dal hodne lekci, ale dnesni zivot mladych neni vesely a nema vesele vyhledy.

...Byty přidělované za pár korun od státních podniku... tak to já jsem asi žil v úplně jiné zemi nebo jsem něměl / a to jako většina/ správnou průkazku či tlačenku. V letech cca 1978 až 1983 jse bydleli 3 rodiny v jednm bytě 3+1.

Ano bydlel jste v jiné zemi a době...Vy nevíte nebo jste nezaregistroval že jste nastoupil do nějakého podniku např.jen co si vzpomínám do oceláren, na šachtu,ČKD a jiné těžší provozy a dostal jste byt?Samořejmě nebyl Váš ale dostal. Neplatilo to a chytnul jste mi za slovo pro celou republiku a všechny podniky ale bylo to celkem běžné.

No a pak bylo i bohužel to co jste zmínil uplatky,kamarádčoft,strarnická legitimace atd...blbá doba ale bylo to tak.bohužel

@jana222 - Samořejmě nebyl Váš ale dostal.

Jak můžu dostat něco, co mi nepatří?

Jinak zapomínáte dodat, že se k tomu většinou vázala povinnost setrvat v podniku cca 10 - 15 let a tam, kde byla ta doba kratší, šli jen naprostí zoufalci.

pb®
Ale samozřejmě že generace mých rodičů dostala byty a vlastně zadarmo. Neb si je v privatizaci koupili za hubičku. Nikoho takového neznáte? Celá sídliště v Praze byla takto převedena do osobního vlastnictví. Moji rodiče tedy kupovali byt až v té poslední vlně, takže za něj dali po roce 2000 360tis., ne jen 50tis., jako manželova teta za 4+1. No a dnes se ty byty dají prodat za 5milionů. Tohle už nikdy nebude, že milionový majetek spadl tolika lidem jen tak do klína.
priklad1*

To Pb. No za sociku měl možnost si pořídit vlastní bydlení skoro každý. A ještě mu stát přispěl. Mnozí dostali státní byt a platili směšný nájem. Prostě si užívat. Ano pak v privatizaci byt získali za hubičku. Třeba i několik. Ti poslední měli smůlu. Ti už za tržní cenu. Dnes ty samé byty prodají za miliony. Ano takhle byly nastaveny pravidla. Kdopak to asi vládl po roce 89. Pak byli ti, kteří spoléhali jen sami na sebe. No a tak byli podle těch pravidel náležitě okradeni. HSystem, Smrky, Lidové domky a další.

Někteří měli možnost si ten státní majetek rozebrat. Takový Janoušek se svými miliardami ve Švýcarských bankách. Ten nikdy nic nevybudoval. To vybudovala ta lůza, která je spokojená že má toaletak, banány, plné krámy zboží které většinou nepotřebují, nebo na něj nemají.

Ti co bydleli v těch nájmech, jejich styl života, dnes houfně jezděj třeba do Itálie a natahali sem to svinstvo.

Na druhou stranu možná díky komunistům je naše zdravotnictví v tom stavu v jakém je. V těch vyspělých západních státech na tu lehkou chřipku kapají po desítkách, ne li po stovkách.

Kapitál je na prvním místě.

 

dylin

6x
Tak já vám dám novější názor, protože máme ročního bivoje. Byli jsme v nájmu, ale současně nám běžela hypotéka na barák, který si stavím sám (Ne nenechal jsem si ho postavit) . Měsíc po porodu jsme se nastěhovali do vlastního. Z malého jsem samozřejmě poprdenej, jako každý rodič. Takže když dostanete náklady na bydlení pod 12 tisíc a budete vychovávat dva bez výhledu na rozchod, tak je to v pohodě a je zlatá doba na děti. I když řadí virus. Ale až opadne panika a lidi si na nej zvyknou, jako na součást své budoucnosti a vrátí se do normálního provozu, tak to bude vůbec super.
jirib
To jako že jsi chodil do práce a u toho jsi stavěl svépomocí barák...úplně sám...?
Jako jak hypotéka na barák a u toho nájem...?...do 12tis...?
Tu hypotéku máš aspoň na 20-let...jako jak náklady do 12tis...?Stále nechápu...
dylin
Ano přesně tak, tři roky jsem po práci chodil stavět dům sám. Kromě krovu, topení a položení podlah. Ušetřil jsem cca 1 200 000 oproti stavbě na klíč. Ty tři roky jsem platil nájem i hypotéku. Celkem 19 tisíc měsíčně. Půl roku, co jsem tušil, že to bude k nastěhování jsme se pustili do výroby syna. No a po nastěhování jsem se zbavil nájmu za 11 000. Takže platím už jen 8
jirib
A kolik tě to stálo peněz,když jsi ušetřil 1,2.mil.kč...tazatelka nic našetřeného nemá,bydlí v nájmu a chce dítě...

Jsem rda i az aktulnjí názor. ten je relevantnější, než ty od lidí, co vychovývali děti před sametovou revolucí a dříve. Těžko se porovnává doba ted a kdysi, jsou jiné podmínky k životu. Tka, jak jsi to měl naplánované, je asi i ideální, bohužel pro mě zatím nepoužítelné. Momentálně máme s oba přítelem práci hlavně v zahraničí, takže stavění baráku v Čechách tím pádem nepřipadá v úvahu, i když to možnost je.

dylin
Nemusíte stavět... Vemte si k srdci jen dvě rady: mít chlapa, se kterým vám to vydrží a samozřejmě má práci a platit za bydlení míň jak 12 tisíc (včetně služeb). Samoživitelky jsou samozřejmě na tom bídně.

 

 


5x

Nedá se to ale srovnávat. Děti jsem měla zhruba před 40 lety. Bydlení jsme měli vlastní, na vesnici u manželových rodičů. Přistavěli jsme si patro nahoru v jejich domku. Na vesnici se pěstovala zelenina, brambory, měli jsme králíky, čuníka, domácí vajíčka. Měli jsme práci, oba. Našetřeno jsme neměli, protože co bylo, dali jsme právě do té stavby.

Na zařízení už mnoho nezbylo. Vzali jsme si novomanželskou půjčku a koupili si základní zařízení. Pak jsme prostě dokupovali postupně. Bylo to 30 tisíc, pořídilo se za to dost.

Na miminka jsem dostala dost použitého oblečení po dětech příbuzných. Nevadilo mi to. Bylo to v té době běžné, i já jsem pak dávala dál věci, které zůstaly pěkné a ze kterých děti vyrostly. Nějaký luxus, značkové zboží apod, nebylo. Dneska není zvbykem něco podědit, to by maminky byla hanba. Kočárek jsme měli pěknou novou Libertu, za 1.100 Kč. Hodně jsem si na děti sama ušila a upletla. I tím se ušetřilo.

V dnešní době je to všechno horší. Zvláště konkrétně nyní. Ale i kdyby tady ta hrozba nebyla. Nůžky rozdílů se otvírají čím dál víc. Za mého dětství a mládí jsme na tom byli všichni tak nějak stejně, dneska jsou mezi různými lidmi a jejich možnostmi opravdu značné rozdíly.

Děti bych chtěla v každé době, to ano, ale chápu, že o tom přemýšlíte a nedivím se Vám. Přemýšlela bych taky. Jaga.

 

liska5

3x

Já si nedovedu představit život bez dětí. Za nás se rodilo první děcko nejčastěji mezi 19. a 23.rokem. Nic jsme neměli, akorát čerstvej diplom a jeden pokoj v činžáku v bytě u manželových rodičů. A první rok s děckem u nich. Všechno postupně a bez vymožeností. Náročné, ale krásné roky. A narození dítěte je opravdu ten nejkrásnější zážitek.


Děkuji za odpověd, to věřím. I ten jeden pokoj by byl pro mě třeba na ten jeden rok velkou pomocí. Ale je mi jasné, že s dětmi si člověk moc vymžeností dovolit nemůže. V tu dobu bych měla asi jiné prioroity.

 

figurek*

3x

dobrý dotaz. Já mám děti čtyři, dnes už to nejsou děti, ale kdybych se zítra probudil a bylo mi pětadvacet, pak bych si pořídil další čtyři.

Osobně z duše miluju lidi, kteří přepočítávají děcka na peníze. Lidsky to je hloupost a společensky zrovnatak. Nějaký psycholog by vám řekl, že přepočítávat děcka na peníze je denegerativní změna ve společenském chování. Pod ten názor bych se podepsal. A proč bych se pod něj podepsal. Protože jsme neměli nic, jen dvě malé děti, třetí na cestě a starý domek. Přišla potopa, domek zbořila a mého zaměstnavatele poslala do bankrotu. Skončili jsme bez peněz, bez majetku, na ubytovně pro tmavší jedince. Naše jediná radost byly právě ty dvě dětičky. V takové chvíli poznáte co cenu skutečně má a co ne. Hodně velká většina těch předražených krámů, které jsme si od té doby pořídili, jsou samé zbytečnosti. Dodnes jsem za tu životní lekci velmi vděčný a řeči jako Ježišmarjá, přece nepřivedu děcka do takového světa, ty bych prostě neřekl.

Radím : Neváhejte, je čas.


Abych to uvedla an pravou míru, úplně ase mi nechce přivádět na svět děti, když mám sama, jak se říká "holý zadek" a moc nějakou pomoc od rodiny a to třeba aspon hlídání, když bych šla do práce, očekávat nemůžu. To ale neznamená, že děti přepočítávám na peníze. Ale i s těmi dětmi potřebujete někde bydlet, něčím je krmit a když začnou chodit do školy, tak zajistit, aby se měli jak do té školy dostat, zaplatit školní pomůcky, výlety a podobně. Bohužel, vím tohloe vše vlastní zkušenoti z mého dětství, neměla jsem na školní výlety, a tak jsem hned byla vyvrhel třídy. A to bych nerada, avy moje děti zažily.

 


2x

Já su stará baba, dětství jsem měla za hovno, pak pořád cosi, být váma, tak se na děcka vykašlu, stejně je lidí víc než dost, jak říká jeden náš známý, který to nějak "nestihl". ono je kolikrát lepší zůstat bezdětný než mít "vypiplané" dítě, z kterého vyroste kdovíco.


Já se cítím pořád mladá. Chtěla jsem našetřit a koupit si vlastní bydlení, zajistoit se, než do toho půjdu naplno, ale ten komentář toho doktora mi jaksi pořád leží v hlavě. Do toho už všichni z přítelova příbuzenstva a okolí rodí děti...

Moje dětství taky stálo za h*vno a já se na to nikdy necítila, být matkou. Ani teď. Jinak děti ráda mám, ale psy a kočky radši.

 


2x

Proč bys měla hned skončit s dětmi pod mostem? Takové černé scénáře jsou úplně k ničemu. Pokud je ten tvůj chlap alespoň trochu zodpovědný a má alespoň špetku svědomí, tak určitě nedovolí, abys skončila s vašimi společnými dětmi pod mostem. A jestli máš o něm v tomto ohledu pochybnosti, tak si s ním radši žádné děti nepořizuj a porozhlédni se po jiném muži. Jinak typ a způsob bydlení se vybírá podle toho, na co jsou peníze. Práce, když se chce, tak se taky nějaká najde a ta mateřská opravdu není tak nízká - teď navýšili rodičák na 300 tisíc, takže kdo má nárok na PPM a pak si zvolí rodičák do 3 let věku dítěte, má měsíčně cca 10 tisíc a ještě si u toho může neomezeně přivydělávat. Na malé děcka se dá navíc všechno koupit za pár korun z druhé ruky - tohle všechno se dá v pohodě zvládnout. Drahé jsou různé vstupy na atrakce, jído v restauraci pro celou rodinu, příměstské tábory, kurzy pro děcka, Montessori školky apod., ale bez toho se dá žít.

 

heda*

2x

Děti už mám, a to víc než průměrně. To nejdůležitější, možná jediné je: vybrat pro ně nejlepšího tatínka. Ostatní se zvládne. Neměli jsme bydlení ani úspory, dnes jsem ráda, že ty děti mám.

 

fugass*

1x
Děti jsou starost ale radost. My měli první když jsem byl na civilce za 2600,- měsíčně a šlo to. Na vesnici jsme přistavěli a vse sami viz Jaga. Dnes výchovu komplikují soc. sítě který jsou na nic, ale všichni je maj přeci že jo. Ale radost z dětí... Kluk poprvé na bedně když boxoval (už jsem to tu psal) měl jsem slzu v oku. Malá to samý. Dodnes na me trpí a jsme dvojka že ostatni nechápou.

 

smode*

1x
Dobrý den. Jsme o pár let mladší než Vy a děti nemáme. Plánujeme je plus mínus v podobném věku jako jste nyní Vy. Počítal jsem že dostavím dům (stavím většinou sám) a pak může být dítě. Teď už vím že to nestihnu. Současný svět jde z krize do krize a jediná jistota je, že nic není jisté. Současná krize už mě také podojila a již nyní jsem o pár set tisíc lehčí. Málokdo si dovede představit jak extrémní úsilí musíte dnes vynaložit na to abyste vydělal alespoň trošku více než je průměr. Naštěstí moje dívka není primitivní jednoduch a ví že se musí snažit taky a ne jen všechno hodit na chlapa a starej se. Do toho nevíte zda ráno nebudete bez zaměstnání protože typický model který dnes všude vidím je: ve 20 člověka přijmou do práce, v 35 ho zcela vyštaveného a použitého vykopnou a vezmou čerstvého dvacátníka plného testosteronu. Tohle jsem viděl na vlastní oči mnohokrát. Dnešním dvacátníkům nezávidím ani ň a jsem rád že už pár let pracuji a jsem dál. To co před 40 lety dělali 3 lidé, dělá dnes jeden. A nároky na mladší jsou čím dál větší. Naproti tomu záruky žádné. Tak to je. Není divu že pak každému druhému po pár letech hrábne. S rodiči to nemá vůbec cenu probírat, ti žili v naprosto odlišných podmínkách a nemohou Vás nikdy ani z rychlíku pochopit. Dříve bylo málo lidí a režim potřeboval vojáky a ošetřovatelky. Proto byly rodiny podporovány. Dnes je lidí nadbytek a proto jsou rodiny plánovaně decimovány. Je to logické. Tržní princip. Buďto se s extrémní nejistotou dnešní existence srovnáte a děti mít budete (nebo jedno), nebo ne a děti mít nemusíte. Záleží na Vás.

 

m123*

0x

Nepíšte kolik vám je roků, ale aby pak nebylo pozdě. Já chtěla dítě až od 30 let. Můj tehdejší muž mi tenkrát řekl, že děti stojí moc peněz, že už jednoho z předchozího manželství má a že nechce. Rozešli jsme. Dalších pár let jsem se tak nějak plácala, šetřila a hledala vhodnýho tatínka. V 35 letech jsem potkala chlapa který chtěl taky dítě i když z předchozích vztahů 2 dcery měl. Bydlení jsme měli, peněz taky dost, ale počít se nedařilo. Pak už se to řešilo i přes doktory, ale nezadařilo se. Za dva roky mi bude padesát a i když to tenkrát hodně bolelo, tak jsem dnes ráda, že to nevyšlo. Mám svůj klid a nedokážu si představit, že bych teď řešila problémy pubertáka. Možná mě to rychle přebolelo i tím, že v té době měla sestra malý děti a já byla u ní pečená vařená a tudíž i "vymazelná" .

Takže, pokud po dítěti opravdu toužíte jděte do toho hned. I lidi bez peněz mají děti a dávají to.


Děkuj za odpověd. Je mi 34 let. Pořád nějak nevím. Kdybych měla nějaké zázemí, apon to rodinné, tak to pro mě není jeden velký otazník.

jirib
Kolik máte našetřeno,za dobu kterou pracujete...?Tedy cca 10 a více let?Máte aspoň milión nebo dva?

Tak to bohužel nemám. Po škole jsem pár měsíců hledal práci. Po roce a půl zaměstnavatel vše prodal a brzo nový majitel zkrachoval a já pak nemohla najít jinou práci. Ale byl tam plat deset tisíc. Devět jsem dala rodině, že jsem tam u nich mohla bydlet a v podstatě mi nic nezbylo. Pak přišla exekuce na barák, není zrovna dobrý nápad si pořizovat barák společně s alkoholikem, a já bohužel skončila na ulici. Není to hezké vzpomnínání. Chvíli mi trvalo se z toho dostat. S touhle historií se moc šetřit nedá, není jaksi z čeho.

 


0x

Jsou dva extrémní pohledy.

Ten horší: V dnešní době /a nemyslím jen pandemii/ bych už děti na svět nechtěl přivést. Prostě bych se zbláznil hrůzou jaký svět je čeká.

Ten lepší: Vždycky nějak bylo a bude. Za krize měli lidi spousty dětí /9,10,11,12/ a nějak se uživili. Jde to.

joudic*
ono jak kde, jsou mista, kde je svet jeste v poradku a lidi si ziji spokojeny usmevavy zivot plny slunce, nemusi resit jestli jejich dite napadnou cikani s nozem po ceste domu, napadnou uprchlici,.. behaji venku se vsema ostatnima, rodiny se obden navstevuji a delaji spolecne vikendove akce, pomahaji si vzajemne atd..

To by mě zajímalo kde to je.-)

 


0x
Moje gynekoložka se mě taky ptala, jestli chci dítě. Přestala se ptát, když mi bylo 38 let. A pak skončila v ordinaci. Takže už chodím jinam. Záleží Vám na tom, co si gynekolog myslí? On dítě přece živit nebude. To musíte vědět Vy.
doplněno 26.03.20 07:22: Vy se tu dnes ptáte, pak gynekolog třeba skončí. Budete shánět jiného. Ten se Vás na nic ptát třeba nebude. Proč si dělat starosti s tím, co gynekolog si myslí?
doplněno 26.03.20 07:29: Ta gynekoložka taky na mě koukala divně, když jsem řekla, že se na to necítím mít dítě. Ale když nebylo s kým? To jsem jí taky říkala. Dneska by bylo s kým, ale jsem na to stará.

Já mu taky odvětila, že na to ted nejsou podmínky. Ale pořád si trval na svém.Jiank je asle moc fajn, tohle mě u nej zarazilo.

 

vilik*

0x
Můj názor, mít děti v pozdějším věku, než cca 30, znamená, že je vyšší šance být vystrašený neurotický rodič, chovající se spíše jako prarodič.
Že to dětem příliš neprospívá, si doufám nemyslím jenom já.
Já jsem měl děti hned po škole, a ano, měl jsem horší výchozí podmínky než zodpovědnější jedinci, ale děti jsou vychované snad dobře, sebevědomé, ale ne zpovykané.
A co je nejdůležitější, s manželkou víme, že i když se občas vzájemně ve vztahu vyloženě neshodneme a byly i doby, kdy ty neshody byly dost zásadní, můžeme se na sebe vzájemně spolehnout.
Já teprve relativně nedávno pochopil, proč moje příbuzná chodila kdysi občas provést velký úklid bývalému manželovi a on jí dělal drobné opravy v domácnosti, i když už oba měli vlastní život. Prostě ten pocit zodpovědnosti za druhého trval i po jejich odcizení. A jejich děti možná neměly pocit, že rozvodem maminky a tatínka se něco fatálně změnilo.
Takže pokud vás partner podporuje a máte pocit, že se na sebe můžete spolehnout, jděte do toho, zbytek můžete řešit průběžně za pochodu. Pokud takového partnera nemáte, buďte raději tetou nějakému dítěti z vašeho okolí.

Nemyslím si, že by se s věkem stával z rodičů vystrašený neurotický jedinec. Stejně tak máte vyjukané osmnáctileté prvorodiče. Vezmu-li to čistě z mého pohledu, kdy jsem se stal rodičem po třicítce - i když jak píšu jinde v této diskusi, nebylo to z důvodu, že bych to záměrně odkládal - naopak věk mi umožňoval přistupovat k věci racionálně a bez zbytečných emocí v porovnání s mladšími rodiči v té době. Takové to prarodičovské chování je typické pro prarodiče tak kolem šedesátky.

 


0x

Já si myslím, že vám nikdo nemůže správně odpovědět. Každý to máme v sobě nastaveno jinak. Moje generace neměla antikoncepci a tak se "stalo". A vlasně všechny generace před námi, za nespočetně válek, hladomorú, bojů, bídy a hladu, děti měly. Odchovaly, vychovaly, postavily do života. Dnes často slyším, že děti do tohoto světa nemá cenu přivádět. Ten člověk, který si to myslí, to má tak. Já jsem už 2x prababičkou a nikdy jsem si to nemyslela. Bez dětí mi příjde život nesmyslný, nesmírně prázdný. Nebýt dětí, vnuků a pravnuků, neměla bych, jak to říci, kotvu? Ano kotvu. To je to, pro co stojí žít.


doplněno 26.03.20 09:50:

Lipánku

lipanek

Kotva

Pro mne jsou děti a vnoučata NADĚJE!

 


0x

Netroufla bych si někomu radit, jestli děti ano či ne. Děti se rodily vždy a všude i za hrozných okolností, třeba v koncentráku, kde mimonko schovali a vypiplali /to jsem četla, ale nevím, jestli je to možné/. Ve válce, v bídě... ale nyní se vůbec neodvažuji myslet na to, co třeba čeká naše vnoučata, která jsou na prahu života, před maturitou, před přijímačkama a j. kdy by si měla plnit sny, užívat života, cestovat, studovat.

 


0x

Na jednu stranu to chápu. Na druhou stranu vám řeknu tajemství. Nikdy nebude vhodná chvíle. Takže jde spíše o zvážení rizik a volbu správného partnera, protože ve dvou to zcela jistě zvládnete. Je tady ještě jedna věc. My jsme s manželkou byli oba zdraví a bez problémů. Od nějakých 24 let věku jsme se dítěti nebránili. Ale trvalo to 8 let! Takže i na tohle je potřeba myslet. Mělo to ale zase výhodu - za těch 8 let jsme si vybudovali nějaký společný základ, užilil jsme se spolu až až a teď jsme všeobecně spokojení. Ale to už uběhlo mezitím zase dalších 10 let.

 

lipanek

0x

Jak tak sleduji tuto diskuzi a celkové dění ve světě a u nás, tak si myslím, že jste tu nejlepší dobu na pořízení svých dětí propásla.

Ale nezoufejte. I za války a v době bídy se rodí a rodily děti.

Ceny nemovitostí půjdou prý dolů o nějakých 10-15 %.

Kdysi jsem četla nějakou statistiku z Nizozemí, velikostí čerstvě narozených dětí. Představte si, že za války, kdy ženy byly podvyživené, se rodily větší děti, než v době míru a dostatku.

 

liska5

0x

Možná se Vás gynekolog ptal, abyste se rozhodla včas, nebot zná, jak to pak chodí a žádostma o asistovanou reprodukci, s tím martyriem vyšetření a zákroků s nejistým výsledkem. Určitě zažil víc takových váhavých, co to pak prováhaly a už ztratily šanci.

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]