Jak vymazat pamět

haanii, takže to chápu tak, že přispěvatelům, kteří se snažili vám pomoci děkujete za jejich snahu a věnovaný čas... že? kar.

haanii, zvyk a slušnost jsou dvě naprosto rozdílné věci. Je to o tom, co má člověk v sobě.

Je to jen 10 písmen: " Dík už to mám".

U psaného slova není intonace, takže mě osobně to vaše sdělení vůči těm, co se snažili vám pomoci, vyznělo dost neomaleně. Ale určitě klidně přijďte, až si zase někdy nebudete vědět rady, tady jsou lidé hodní a vstřícní a rádi zase poradí.

A slušných tazatelů je tady opravdu hodně. Přeji hezký den , Karina

P.S. hejkal a marenka mají pravdu.

Lidé jsou různí...někdo poprosí o radu, a potom hned na konci otázky i poděkuje... někdo děkuje skoro za každou odpovědí...měli jsme tu i takové, co přímo rozkazovacím způsobem zadali otázku. Všechno jsme přežili...

Přežijeme i toho, kdo se neobtěžuje požádat o radu, nepoděkuje a když ho někdo jemně trkne, tak mu to nedojde a nesnaží se to napravit. My jsme si všimli, že nejen tu, ale i v životě normálně vychovaní lidé zvyknou poděkovat těm druhým...

Jedna rada ode mne, tazatelka at dá pozor, aby se jí z paměti nevymazal i ten zbytek slušného chování... děkovat mně už nemusí...

Svatá pravda Hejkale. Já kolikrát se zdržím děkování při diskusi, abych jí nezaplácala. Ale je to pro mne tak přirozené, že poděkuji i za naprosto všední a obyčejné věci, jako když mi třeba manžel něco podá. Nebo prodavačce, i když by někdo řekl "je to její práce". Ono málo lidí ví, že rodiče nám opravdu nelhali, když slovíčku prosím a děkuji říkali "kouzelné". Je kouzelné, vyčaruje úsměv a kolikrát otevře i srdce.

A argument, že to není zvykem? No jestli bych kdy šla třeba do vietnamu, tak tam taky nezačnu jíst psy, protože to tam je zvykem. Není to o tom, jestli se to či ono, tam i onde, preferuje, je to o tom, co máme v sobě. Ale je pravda, že už jsem se setkala s lidmí, kteří řekli slovo prosím, nebo děkuji, jakoby se za něj styděli.