Schovávate věci které by se mužou hodit jednou

Mi se dostalo velkého poučení v manželství. Muž byl velice zručný všechno uměl a všechno si udělal sám. Tak skladoval všechno, co by někdy mohl potřebovat. Dopadlo to tak, že když něco potřeboval, koupil nebo vyrobil, protože v tom čurbesu nikdy nic nenašel. Já už mám hodně roků a děsí mě myšlenka, že až zavřu oči, mladí přistaví kontejner a každou věc budou komentovat, jaká ta mamka byla kramářka. Takže nic neschovávám. Když se podívám na své mladé, ti mají naprosto jiný vkus a jiné přdstavy o to, co a jak v baráku potřebují. A věř, nepotřebují vůbec nic. Když už, tak umí pracovat a vydělat tolik, že si zaplatí žemeslníka. Takže nějaké žďorby ve sklepě, na půdě, ve skříních s oblečením jsou jen na ostudu.

Když jsem něco mezi těmi uschovanými věcmi hledal a nacházel tam věci uložené i před 10 lety a dosud nepotřebovanými, tak mi došlo, že takové schovávání je zbytečné a všeho jsem se zbavil. Navíc, než něco hledat, tak je rychlejší jít to koupit. Většinou o tak strašné peníze nejde. Tak k té otázce asi tak! Zdravím!

Vite, jak se vam bude dobre dychat, az to vsechno vyhodite?
A jaky budete mit krasny velky sklep?

Mám za to, že rozumná doba pro "to se může někdy hodit" je rok, maximum je 5 let.

Já již postupně likviduji podobné zásoby. Jakmilw najdu něco, o čem jsem nevěděl že to tam je, tak to hned zlikviduji. Čas od času dávám na bazoš či aukro, nebo ekolikvidaci kontejnerová.

Něco nechám na synky, aby měli co po mne vyhodit.

Mám doma malé skladiště takové záložní vodo topo .Co 10 let lež a nepotřebuje seí tak v momentě kdy to odvezu na separák ,někdo to nutně potřebuje ...

Tak to já na zahradě syslím a zatím vše došlo upotřebení, sice za 5 let ale nemusel jsem letět shánět. Některé věci bych ani nesehnal...například kus plechu na výrobu jednoho dílu z plastu do drtičky..

V baráku musí být vše potřebné k tomu abych v případě poruchy měl kam šáhnout a dát to do kupy. Není možné skočit do auta a jet to shánět do města. Takže musí být náhradní komponenty, nářadí a přístroje k tomu potřebné. Není možné být déle bez elektřiny nebo bez vody.

Přidám svoji zkušenost, snad to v rozhodování pomůže.

Loni v listopadu zemřela manželova maminka, otec už nežil, a zůstal veliký barák se zahradou a hospodářskými přístavky - prádelna, garáž, sklep, kůlna, na dole (kůlna s montážní jámou), obrovská stodola a dílna, neuvěřitelně narvaná vším. O vnitřku domu ani nemluvím. Manželovy sestry si vzaly něco "na památku", vesměs hezké a užitečné věci, ale všechen jejich čurbes (staré peřiny, kočárky, postýlky, hračky, staré oblečení) na komoře (půda) zůstaly. Je to už rok a nejsme s tím hotoví ani náznakem. Stále ještě nevíme, jestli se tam usalašíme jako na chatě (zahrada chce přes léto svoje, to jsme si už letos mákli hodně), nebo co s tím bude.

Do toho mi loni v září maminka doma ošklivě spadla a koncem listopadu ji z nemocnice propustili přímo do domova pro seniory. Jsem ve stejné situaci jako manžel. Zůstal mi po ní třípokojový byt, plný až po strop. O oblečení nemluvím, to jsem narvala s velkým nepohodlím u sebe doma do svých skříní, nosím jí to do domova na obměnu, protože ústavní prádelna si s tím neláme hlavu a ze všeho udělá seprané vyšisované kusy. Maminka si na oblečení vždycky moc potrpěla a nedokážu jí to nedopřát. Všechno, co v bytě bylo, jsem nabídla příbuzným. Odnesli si několik banánových krabic plných věcí, ale nebylo to vůbec poznat. Knížky jsem na etapy roznesla po knihobudkách. Zůstaly obrazy, broušené sklo, porcelán typu Rosenthal po předcích z otcovy strany, čínský porcelán,... a kopce povlečení, ručníků, ubrusů,... topím se v tom. Já to nepotřebuju a nechci. Je to rok a já ten byt stále nemám vyklizený, nemohu ho pronajmout a platím nájem.

V souvislosti s tím jsem začala třídit a vyhazovat doma, protože moje věci se mi posuzují mnohem snáz než maminčiny.

Prostě závěr = vyčistit všechno, co jde, ještě za zdravého rozumu a fyzických sil. Stačí, co po nás zůstane, až už nám to nepůjde.

Nepamatuju se, že bych sem dnes ráno psal tenhle dotaz a Petr taky nejsem .

Ale vážně: Revoluce v jednom ze sklepů proběhla při přezouvání gum, tj. asi před 2 týdny. Být po mém, letělo toho 2x tolik.

Patřím mezi sběratele, ale ne chronické, že bych měl hromady bordelu.

Zbytky IPY bych vyhodil. To je k ničemu.

Ale kachličky nikdy. Stačí, aby ve zdi při výměně kohotku třeba u WC praskla koncovka PPR se závitem 1/2" a musí se odsekat minimálně 2 - 3 obkladačky a pak je vhodné je doma mít náhradní a vše uvést do původního bezvadného stavu.

Stejně tak jedna či dvě palubky plovoučky. Stačí, aby na ni spadlo cokoliv těžkého a rozhodně je lepší vyměnit dvě palubky nežli přeložit celou podlahu nebo se na to odštípnuté dalších 10 let koukat.

Nedávno jsem vyhazoval staré oblečení, hromadu sklenic na zavařování, smaltovaný starý hrnce (mám jen 4 z nerezu a ty stačí) a zbavil jsem se spousty knih, které pro mě neměli obsahem žádnou hodnotu.

Máme příbuzné typické boomery. Za komunistů nic nebylo, takže se všechno schovávalo. Byl pocit nedostatku všeho (občas reálného). Když k nim přijdeme na návštěvu, vlevo ložnice, vedle pokoj - sklad naplněný věcmi, dále obývák, kuchyně, půda plná věcí, dále 2 pokoje a chodba přeplněné věcmi že se tam skoro nedá jít, po schodech dolů 1. sklep = sklad, 2. sklep = sklad, 3. sklep kotelna a sklad. Jedná se o poruchu hromadění.

Osobně neskladuji. Rozdám nebo vyhazuji. Dále máme doma pravidlo: pokud něco dalšího přinesu, něco jiného se musí vyhodit. Ne vždy se povede 100% dodržet, ale funguje. Jinak to co píšete snad není ani nutné skladovat. To jsou skoro vše čisté odpadky. Vyhodit.