Nejste přihlášen/a.
Nějak v tom povídání marně hledám názor vašich sourozenců a rodičů. Pokud budete řešení odkládat, dopadne to tak, že to budete řešit až u notáře, budete zapsáni všichni tři jako majitelé v katastru. Pak nemovitost buď prodáte a o peníze se rozdělíte, nebo ten, kdo si nemovitost nechá, bude muset ostatní vyplatit. Okolnosti jako kdo sekal louku a podobné nebudou hrát žádnou roli. Pokud byste zůstali všichni jako majitelé, budou z toho trvalé problémy, kdo co udělá, kdo co zaplatí...
Z popisu jasně vyplývá, že chcete víc, než na co máte. Bylo by dobré srovnat si priority a méně důležitého se vzdát. Tohle smrdí rodinnými spory, ve kterých budou mít všechny strany svou pravdu. Manželství, děti, širší rodina, vila, vybavení vily, vlastní bydlení, investiční byt. Napište si na papír pořadí důležitosti. Měli byste si rozmyslet, kdo bude po smrti rodičů ve vile bydlet. Troufám si pochybovat, že budete mít na to ji udržovat jako rodinné muzeum. Ukládání volných prostředků do investičních bytů byla móda posledních let. Teď už ztrácí smysl. Máte pravdu, že podílové spoluvlastnictví je problematické. Problematické je také zapojení manžela, resp. prostředků ze SJM. Řešení je mnoho, všechno záleží na vašem pořadí důležitosti.
Není jasné, proč byste tam měli stavět něco dalšího, když už teď tam máte postavenou stavbu, pro kterou nemáte využití. Spravedlivé by mohlo být vyplacení sourozenců, čímž by se zároveň manžel stal spoluvlastníkem. Na prvním místě by mělo být jednání s manželem, pak se sourozenci, zvlášt s bratrem, zda bude ochotný započíst předchozí dar. Jestli ale manžel není zručný a není do toho nadšený, tak vůbec nejlepším řešením je se toho vzdát. Opět se vracím ke stanovení pořadí důležitosti věcí v životě.
Když čtu vaše povídání, velmi mi to připomíná situaci, kterou jsem zažil na vlastní kůži. Děda byl architekt, postavil velkou rodinnou vilu, dokonce je zdokumentovaná v knize Slavné vily. Rodičům bylo 45-50 let, jejich sourozencům také tolik, všichni plní síly a elánu. Ve vile už nikdo nebydlel, jezdilo se tam na víkendy a dělali se jen nutné opravy. Asi si nedovedete představit, co se stane, pokud tam nikdo nebydlí, vila není trvale vytápěná a větraná. Po 10 letech byla situace akutní, ale řešení téměř nemožné, rodičům už bylo 55-60 let, sil, elánu nebylo tolik, kolik by bylo potřeba a finance na to najmout firmu, která by udělala kompletní rekonstrukci, nebyly. Dál už to popisovat nebudu, nerad na to vzpomínám.
Váš dotaz je jakýsi divný - jestli píšete pravdu, tak na to, abyste bydlela v takovém domě, fakt nemáte a jak tu bylo napsáno, nejlepší řešení pro lidi i dům bude v budoucnu ho prodat. Kdo tam co dělá a seká nebo neseká trávu, není podstatné.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.