Nejste přihlášen/a.
V praxi činí poněkud potíže, že zákon dává nájemci právo na úroky ze složené jistoty. Toto pravidlo lze samozřejmě považovat za spravedlivé, když pronajímatel může s penězi po dobu nájmu volně nakládat – ale způsobuje zároveň nejasnosti, kolik mají takové úroky vlastně činit. Zákon totiž hovoří tak, že se úroky počítají od složen jistoty do jejího vrácení a to alespoň ve výši zákonné sazby. Zákonná sazba však stanovena není. Použije se tedy alternativní pravidlo, podle něhož se bude jednat o "obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy" [2]. Kolik si takové banky v místě bydliště nebo sídla nájemce obvykle říkají za úvěr, těžko odhadnout – bude se jednat o rozmezí pravděpodobně od 1% do 15%. Vzhledem k této nejasnosti lze tedy doporučit, aby byla výše úroků v nájemní smlouvě přímo sjednána a v budoucnu se tak předešlo krkolomným výpočtům a průzkumu aktuální úvěrové politiky bank. Rozhodovací praxe soudů zatím nevyjasnila otázku, zda mohou být sjednány i úroky nulové, nicméně dle názoru autora by tomu nemělo nic bránit.
Zdroj: estav.cz/...
Já například žádné úroky s nájemci neřeším, kolik mi na kauci zaplatí, tolik jim vrátím, pokud nemají nějaké nedoplatky. Ještě žádný nájemce po mně úroky z kauce nechtěl, a to už pronajímám 20 let.
A to se ptá nájemce a nebo pronajímatel? Ten první si ještě nedovolil o nic říct a ten pronajímatel, pokud je chytrý, tak si napíše do smlouvy úrok 0,1%.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.