Nejste přihlášen/a.
ale ne. Říkáte megapodraz? Moji rodiče převedli na mého bratra celou vilu i s velkou zahradou. Mě nedali nikdy nic, ani moje narozeniny se nijak neslavily. Nemůžu říci, že by mě to nějak zvlášt mrzelo, protože :
1/ jsem se svou matkou byl na válečné noze snad už před narozením.
2/ mě to přinutilo se postarat se o svou budoucnost sám
3/ jsem nebyl uvázaný na jedno místo a dnes bydlím úplně jinde
4/ můj bratr dostal celý majetek zadarmo a podle toho se k němu chová
5/ už mám dům s velkou zahradou taky a nikdo z rodiny po mě nemůže nic chtít.
Být vámi, prodám některému bratrovi svůj podíl a zavčasu mizím.
Jenže on žádný bývalý bratr můj podíl nevykoupí, čekají až jim (jejim dětem) to spadne do klína samo přirozenou cestou běhu času, že... Na to je moc dobře znám, to raděj ty prachy "projedí"
@kodes Nečetl jste vynikající detektivku J.H.Chase " Pracka v láhvi" ? Byl podle ní kdysi dávno natočen televizní film. Jeho idea je nesmrtelná.
Jsem zocelena mnoha lety sporů mého otce a jeho sestry o (nemalý) nemovitý majetek a vyšla jsem z toho s nezlomným přesvědčením, že než mít s někým na něčem podíl, raději se toho vzdám. Ušetřím si léta handrkování, spoustu peněz (byt to zní nelogicky, v důsledku je to pravda) a velkou měrou i zdraví. Figurek mi mluví z duše. Je to jediná cesta, a není tak špatná, jak se na první pohled zdá.
@kodes - bral jsem to automaticky tak, že spravedlivě a logicky dostanu za pomoc při rekonstrukci domu č. 1 , polovinu domu č. 2
Předpisovat rodičům, jak mají nakládat se svým majetkem prostě nemůžete. Na rekonstrukci bratrova domu jste se podílet nemusel - a pokud jste rodičům "pomáhal na zahradě i domě", kde bydlíte, zřejmě jste to taky nedělal s pistolí u spánku. Mimochodem - platíte i náklady s bydlením spojené?
Bratrům jsem sdělil, že jsou pro mě hůř než cizí lidi, rodičům jsem řekl to samé. Nevím co dál má dělat
V takovém případě už toho moc neuděláte - taky můžete dědit ze závěti jen čtvrtinu zákonného dědického podílu. Co byste taky měl dostat víc od "cizích", že?
Bože, už jsem sem psala, prostě smiřte se s tím, že dostanete ho... a budete se muset postarat sám o sebe. Tož tak. Pokud se tomu budete protivit, tak akorát umřete brzo.
Správně díte - vždycky to je záležitost jak dětí, tak rodičů - "že jste zmlada trestávali, v bázni boží vychovali".
Mne by zajímalo, jak si můžete osobovat nárok na majetek, který patří někomu jinému.
Copak jste svému bratru a rodičům nepomáhal z bratrské a synovské lásky? Opravdu jste počítal s tím, že by Vám za Vaši pomoc měl někdo něco dávat? Pokud ano, měl jste s nimi uzavřít písemnou smlouvu.
Jinak má každý právo nakládat se svým majetkem podle svého uvážení. Ani v případě, že by se Vaši rodiče rozhodli dům č. 2 propít nebo prohrát v kartách, byste neměl právo jim do toho mluvit. Za života Vašich rodičů nemá ani jeden z Vás právo rodičům mluvit do toho, jak mají se svým majetkem naložit, a ani jeden z Vás nemá právo požadovat ("spravedlivé") rozdělení jejich majetku.
"Cizí" a odtažitý vztah k rodině je z otázky i Vašich reakcí víc než zřejmý.
PS: Závět není konečná, zůstavitel ji ještě může "x"krát (z)měnit. Ovšem svým postojem k rodině jste už možná ovlivnil více než jste zamýšlel.
@Lidus,
jasně, že člověk, obzvláště, pokud se na něčem podílí svou prací, má nějaké představy i očekávání, ale nemůže jimi takto argumentovat.
Představy i očekávání jsou v pořádku, pokud člověk nevyžaduje jejich splnění na úkor někoho dalšího. Nebo pokud jimi jinému člověku nebrání v nákladání s majetkem. Tazatel (a bohužel ani někteří odpovídající) si stále neuvědomují, že nikdo nemá právo matce určovat, co má nebo nemá se svým majetkem udělat.
Mně přijde hrozně nefér vůči matce tazatele upírat jí právo nakládat se svým majetkem. Matka mohla sepsat závět, ale ta nebyla a není konečná. Matka má právo ji měnit> klidně kažý měsíc, týden, nebo rok> prostě jak uzná za vhodné. A také ji může úplně zrušit, majetek prodat a peníze utratit.
@Zavet> mám pocit, že nic takového nikdo nepožadoval.
___
Když už jsem u toho doplňování:
Tazatel "si spočítal", že prostřední bratr přenechá nejstaršímu třetinu domu č. 2 za to, že mu nejstarší bratr přenechal polovinu domu č. 1. Podle mne není vyloučeno, že si prostřední bratr bude chtít ponechat jak dům č. 1, tak "svou třetinu" v domě č. 2.
Souhlas - Ani v případě, že by se Vaši rodiče rozhodli dům č. 2 propít nebo prohrát v kartách, byste neměl právo jim do toho mluvit. Za života Vašich rodičů nemá ani jeden z Vás právo rodičům mluvit do toho, jak mají se svým majetkem naložit, a ani jeden z Vás nemá právo požadovat ("spravedlivé") rozdělení jejich majetku.
Pak ale rodiče po mně nemohou v průběhu jejich chlastajícícho života požadovat opravy, údržbu a financování jejich majetku.
Máte sice pravdu ale podraz to prostě je. Sliby chyby, o tom jsem se sama přesvědčila, dřete a financujete a čekáte na splnění ústního slibu, rodičům slepě důvěřujete, velká chyba, dnes už to vím a ani by mě nenapadlo jít jim rozsvítit na hrob.
Pro tazatele radu mám, rychle pryč, postavte si svůj dům a na celou povedenou rodinku zapomeňte. Ti co píší, že vlastně o nic nejde, patrně pocházejí s poměrů kde opravdu o nic nešlo ale jde-li o milionové částky, které dostaně někdo co se jen umí přilísat, je to podraz a svinstvo.
@kodes - Zákonný národ dědice v 1. linii samozřejmě mám
To máte - nebo spíš tedy budete mít - ale jak už jsem psala, může to být také jen jen čtvrtina toho "nároku"
ZP § 1643
(2) Je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.
Mimo to žádný majetek do dědictví jít nemusí - a pak vám bude celý "Zákonný národ dědice v 1. linii" víte k čemu.
Taky je docela možné, že se ze zákona jako jeden z dědiců budete nakonec podílet jen na případných dluzích, když z majetku rozděleného už před smrtí majitele nezbude nic. Máte-li takové špatné vztahy v rodině, je lepší se pochybného zbytku dědictví vzdát až jednou dojde na jednání u notáře, at si to zaplatí falešní bratři sami.
Jste strašně rozčilený a vztek není dobrý rádce. Já bych k Vám tak přísná nebyla, protože asi v něčem pravdu mít budete. Mohla bych se Vás zeptat, jestli Vy máte rodinu a kolik je Vám let? Píšete, že Vás rodina využívala desítky let. Tak snad to nezačalo hned v pubertě. Takže odhaduji tak třeba od dvaceti let. Plus další desítky let, tak by Vám mohlo dnes být kolem 40 let. Jestli správně chápu, tak ale stále bydlíte v tom baráku s rodiči. Těm ale jak říkáte pomáháte, tak tomu přestávám rozumět.Proč by se k Vám takto chovali, to mi nejde do hlavy. Proč Vás matka honila s klackem a dokonce sekáčkem u hlavy, abyste šel pomáhat těm druhým sourozencům. Nejste náhodou adoptovaný? Nezlobte se na mne, že se tak hloupě ptám, ale snažím se tu divnou situaci pochopit. Nejde mi do hlavy, proč by se matka chovala pouze k jednomu ze svých synů tak podivně.
Takovou křiváckou odpověd si nechte pro sebe, zřejmě stejná "vrána k vráně sedá"
Takové knížecí rady jsou k ničemu. Údajně také podle českých zákonů tu za posledních 30 let vlády demokratúry bylo vytunelováno celkem za několik tisíc ! MILIARD... Za mě můžu říci, že je to co píšu v úvodu "rodiné vytunelování" mé otročiny, práce a podílů na domě č. 1. A nebudu už regovat na provokační "Hraběcí rady".
Takže zkrátka a jednoduše, Vy jste si sem vlastně ani pro radu nepřišel. Jen jste si chtěl postěžovat.
Matkou mě bylo v hádce řečeno, že mě udá Babišovu gestapu za domělou optimalizaci daní. Nejstarší býv. bratr mě vzkázal přes matku, že "se mnou zatočí", za to že jsem mu napsal dvě ! SMS o tom co, že je považuju za méně než cizí lidi.
Obávám se, že tady vám nikdo neporadí tak, jak byste chtěl slyšet. Obzvláště jedna rádkyně tady radí ostošest a často přitom nemá k tématu co říct. Spousta lidí zažila něco podobného co vy, taky jsem se kvůli podobné věci hodně naplakala, ale na stará kolena zjištuji, že to, co bylo zprvu blbé nebo naopak, se časem mění. Pokud to nehodíte za hlavu, neodříznete se vaší rodiny, tak váš nahromaděný hněv vám časem spustí spoustu nemocí a kdovíjak pak dopadnete.
Samozřejmě, zase škodolibí provokatéři, kteří i s rodinou uzavírají smlouvy přes právníka...už to o nich vypovídá více než dost.
Vždycky jsem stála o to, aby tu ti, které mám ráda, byli co nejdéle. Nikdy by mne za jejich života nenapadlo přemýšlet o dědictví. A nikdy bych (nejen) o své rodině> matce, bratrech nepoužila Váš výraz.
To Vy jste přišel s tím, že jste pomáhal, a že za za to něco chcete. Pokud tomu tak je/bylo, měl jste si svůj požadavek ošetřit smluvně. (Klidně bez právníka, stačila smlouva.)
PS: Já lidem pomáhám, protože to potřebují a protože jim pomáhat chci. Za svou pomoc od nikoho nic nechci, nežádám ani neočekávám.
Zákonný národ dědice v 1. linii samozřejmě mám, ke smutku těch provokatérů, kteří nikdy nic zdědit nemohli a nezdědili. V úvodní otázce je jasně popsáno, že jsem jim roky dělal otroka, kdy mě matka např. mávala u hlavy sekáčkem na maso nebo masivním klackem 5cm silným a to přísáhám je pravda a hnala otročit na stavbu bráchy, protože on se ráčil mě vůbec ani nepožádat o pomoc a to ne jednou. S ustupováním despocii matky a jejich synů jsem skončil, už si NIC nenechám líbit. Okrádali a otročili mě roky, desítky roků. Spíše můžu mět obavy já z nich, že mě budou jednou chtít odstranit "přirozenou smrtí" , ostatně ve vzdálené rodině takto tchyně roky pomalu rostliným jedem trávila snachu, ovšem velmi slabým roztokem, aby se to projevilo postupně selháváním orgánů po letech.
Nazdar.
Nezlobte se, ale provokujete Vy.
Žádný "zákonný nárok dědice v 1. linii" nemáte, protože ještě nejde o dědictví. Pořád si neuvědomujete, že dokud člověk žije, je to jeho majetek. O dědictví půjde až po smrti majitele.
"Okrádali a otročili mě roky, desítky roků. Spíše můžu mět obavy já z nich, že mě budou jednou chtít odstranit "přirozenou smrtí"
No to jsou věci! A že jste to tak dlouho vydržel ? Proč jste se nebránil? Proč už jste dávno neodešel? Na Vašem místě bych už byl od takové rodiny pár desítek let někde za horama a rozhodně bych nečekal, až mě někdo otráví. Určitě bych nečekal, že jednou, možná (spíš ne) zdědím společně se svými tyrany jakýsi neurčitý kus domu, o který mě stejně časem připraví (pokud se toho dožiju).
Co jste tady čekal za odpovědi? Vždyt Vy nejste ochotný připustit jiný názor, než je ten Váš. Tak proč jste se vlastně ptal?
Jo a že jakási tchýně někoho otrávila jste někde slyšel, nebo to víte? Proč jste to nohlásil? Pokud to totiž víte a neohlásil jste to, jste spolupachatel vraždy, se všemi důsledky a v tom případě Vás nějaký barák ani nemusí zajímat - stejně si ho moc neužijete .
Tak - a teď do mě!
Magdone, já bych se zase tak do tazatele nenavážel. Toto téma sleduji od začátku a jsem ochoten věřit že píše pravdu. Podrazácké rodiny existují a matky, které zahoří opičí láskou k jednomu dítěti na úkor druhých žel existují taky. Takoví rodiče jsou schopni všeho v zájmu svého favorizovaného dítěte i těch nejhnusnějších podrazů. Tato rodina se dopustila "jen podvodu a vydírání" vůči tazateli, mnohé jsou však schopny zacházet ještě dál. Vinit tazatele ze spoluúčasti na trestném činu je absurdní. Tazatel má podezření, těžko dokazatelné podezření ale patrně svoji povedenou rodinku zná líp než my tady, odtud asi pochází ono těžce prokazatelné podezření.
Tazatel je klasický vyděděnec. Že se o své rodině vyjadřuje negativně až extrémně negativně? Ale tak to u vyděděnců už bývá. Nebývají loajální k rodině která vyděděnce vydědila a já se jim nedivím.
To co píše tazatel jsou symptomy extrémně rozvrácené rodiny. Rozvrat na jehož počátku stálo nespravedlivé zvýhodňování jednoho dítěte na úkor jiných a to vždycky vede k rozvratu.
Tazateli doporučuji trhnout se, hledat rodinu a přátele někde jinde a nečekat až se v jeho původní rodině stane průser, který by mohl odnést taky on sám. Svoji rodinu si člověk nevybírá. Manželku, spolupracovníky a přátele ano. Děti bude vychovávat on sám s manželkou kterou si sám vybere. Budiž mu původní rodina varováním a špatným přikladem. Dobrý příklad, ten už musí hledat jinde. Například v rodině své manželky, kterou by měl dle své negativní zkušenosti vybrat z dobré, zdravé rodiny. Jeho původní rodina spěje jenom k zániku. At se od ní drží co nejdál.
cyklopoutnik - Ale vždyt já mu taky věřím. A v podstatě máme názor stejný (že už měl být dávno od takové rodiny pryč), jen jsme ho každý jinak formuloval.
Ale, že tazatel není ochoten přijmout jakýkoliv názor odlišný od toho jeho mi nevymluvíte.
S tím trestným činem to samozřejmě není myšleno úplně vážně, takže za tuhle poznámku se omlouvám.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.