Nejste přihlášen/a.
Máte nejaký postup, pomůcku nebo něco co vám pomáhá při hledání věcí, jedno jakých?
Jedna věc funguje téměř stoprocentně, nesnažit se udělat ve věcech pořádek.
Wamp - Chalupáře si tak detailně nepamatuji, ovšem praxe mě naučila, že věci nikdy nejsou na "tom svém místě". Ve svém organizovaném bor... nepořádku je ale najdu většinou spolehlivě.
Bruno, jsou samozřejmě věci, které své místo mají. Ale např. věci nevyřízené nebo ty, které často potřebuji, by měly logicky vzato několik "svých míst". Proto je mnohem jednodušší a rychlejší když vím, že pro ně musím sáhnout do téhle hromádky.
Když už se to stane, že něco nemůžu najít, pak používám následující strategii:
- nejdřív se snažím vzpomenout, kdy naposled jsem tu věc použil
- prohledám místa, kde tu věc zpravidla ukládám a taky kapsy
- nepřevracím dům naruby, protože ta věc je stejně jinde
- buď je věc ztracená, nebo ji najdu až když ji nehledám.
Lovu zdar!
"Když už máš něco v ruce, odlož to tam, kam to patří. Na svoje místo. Nebudeš je muset brát do ruky mnohokrát, když je nebudeš potřebovat, jen proto, abys je přeložila jinam. A aby byly na známém místě, když je potřebovat budeš." Tyhle věty byly tátovy nejčastější. A tak se stalo, že nehledám. Jen ty brýle, ty mi někdo tajně přenáší, protože si stále slibuji, že je z místnosti nikdy nevynesu do jiné. Nenávidím hledání a čekání. Z duše nenávidím!
dneska jsem hledala brýle všude možně a ejhle - byly na nose ovšem čtecí brýle jsou specifické, ty své místo nemají, člověk je pořád tahá s sebou a odkládá tam, kde zrovna je... všechno ostatní má své místo a nemívám problém - pokud ano, prověřím místa, kde jsem to použila naposledy a osoby, které to mohly mít v mezičase... chce to mít v ukládání věcí systém - ale když už se to i tak ztratí, tak jsem "v zadeli" a běhám, sháním, nechápu... pak je dobré projít i ta úplně nepravděpodobná místa, jako např. kouknout do lednice (už jsem tam našla nůžky), na záchod apod.
Pokud to po nějaké chvíli nemůžu najít a mezitím samozřejmě nacházím věci co jsem hledal dříve, tak postupuju ve stejném duchu. Začnu hledat něco jiného (ideálně se snažím nemyslet na to co jsem hledal prve).
kdyz vsechno zklame, tak systematicky misto po miste, nehlede na to, ze to misto nema zjevnou logiku. Nedavno jsem ztratil bryle behem 3 minut (snad poprve, dulezite veci jako klice, penize apod bezhlave nikdy neodkladam) a hledal jsem je asi 2h, kdy otevirani lednice nebylo nicim neobvyklym A kde byly? Pri uklizeni postele jsem je nevedomky stahl perinou ze skrinky, takze byly v posteli pod perinou. Nasel jsem je az pote, co jsem asi 20x znovu a znovu prosel postupne vsechny mistnosti, vsechny mista, kde by bryle mohly lezet
Kdysi jsem byla na školení, které vedla psycholožka a ta,mimo jiné, nám dala na toto téma radu :
než jdete spát, tak si řekněte-" chci se vzbudit v ideální hodinu ke komunikaci" a myslete na tu ztracenou věc. A opravdu už několikrát se povedlo a ztracenou věc jsem našla. Jmenuje se to psychorelaxační technika.
Někdy bojuji s tím, aby věci měly své místo. Teda takto, většina věcí má své místo, ale občas se mi stane, že myslím na něco jiného a něco jiného dělám. Pak třeba položím klíče od auta jinam, než je zvykem a problém je na světě. Klíče zmiznou. Pak se musím vrátit v čase, úplně stejně, jakobych vrátil film a přehrávat děj od nějakého momentu, kdy jsem ještě o klíčích věděl. Zrovna včera jsem to řešil.
Fofr, jedu na pohřeb ... obléct oblek, ... je malý, neměl jsem ho na sobě asi dva roky...tak něco jinýho. Konečně se mi zdálo, že by to šlo vzhledem k vážnosti chvíle. Klíče...kde jsou klíče. Naštěstí jsem věděl o druhých. Po návratu "přehrávám film" v hlavě, co jsem dělal, když jsem je stoprocentně držel v ruce. Po chvíli se mi to vybaví a sahám do kapsy pracovní bundy.
Takže já "přehrávám poslední momenty". Někdy ale ani ten poslední moment nenajdu v paměti. Pak většinou rezignuji a ono se to časem najde. Když nad tím přemýšlím, skoro pořád něco hledám. Třeba v dílně. Položím šroubovák jinam, než bych měl a "zapíšu" polohu do paměti. Týden kolem něj chodím a přesně vím, kde a jak leží. Pak se rozhodnu ho uklidit, jenomže v paměti zústává informace o místě kde byl a ne kde měl být. Pak přestože je již uklizen, jsem schopen ho hledat a nadávat, že mi ho zase někdo schoval.
pak je vhodné postavit se před zrcadlo a zjistit, zda nejsou na nose. To se mi už taky stalo. Asi před rokem jsem někam chvátal, balím si věci co potřebuji a volá mi známý, kterého nechci odmítnout. Balím se dál,... mobil na uchu, oblíkám se a jen tak mez řečí utrousím "zase nevím kde je mobil".
Jelikož mám dva, tak jeden už je na svém místě a druhý mi asi někdo schoval. Kamarád zřejmě vycítil mojí nervozitu a ptá se mě " ...a telefonuješ čím?"
aha ... mobil je na světě. Už jsem debil, říkám si a nebo jen roztržitý? Někdy fakt nevím.
Opičák, to je fajna historka!
Kdysi dávno, před odchodem z domu, 2 malé děti už oblečené, jsem zjistila, že nemám šalinkartu. V tom ranním fofru jsem zpanikařila a hledal jako v grotesce. Starší holčička hledala se mnou, malá capkala za námi a stále říkala: "Mami, čačí, mami čačí." Prohledaly jsme odpadkový koš, ledničku, pod polštáři gauče, prostě vše. Pak dcerka říkaá: "Koukni, co má malá v ruce!" No, hádejte! Koukala na fotku na šalinkartě a celá štasná, že mě poznala, říkala: Mami čačí.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.