Plastová polokoule 50cm

Zvoli bych stejný postup - buď vylaminovat pomocí papíru a pak prolakovat např nitrolakem a nebo v případě potřeby větší pevnosti použít laminovací soupravu a udělat polokouli z klasického skelného laminátu.

Když to trošičku nadsadím, tak se dá říct, že to můžete mít řídké jako záclonu (samá díra) a bude vám to držet tvar - všechno záleží na tom, jaké množství pryskyřice na vlákna nanesete. Čím větší vrstva, tím to bude pevnější. Pokud to zesílíte tkaninou, bude to samozřejmě ještě pevnější (bude to držet tvar lépe), ale zas to bude méně průsvitné. Výhoda klasického laminování je v tom, že když si uděláte tvar a bude se vám zdát posléze měkký, můžete postupně dolaminovávat další vrstvy tak dlouho, až to bude vyhovovat. Jen je u toho potřeba si to zespodu podržet, aby se to nepropadalo pod tlakem štětce při nanášení pryskyřice. Jakmile pryskyřice začne tuhnout, bortit se to už nebude. Je to o cviku. Ale v podstatě se to nedá zkazit.
Pro představu - když se kdysi dávno ještě laminovaly karoserie aut místo vyvařování (CO2 nebylo a autogen měl málokdo), dělal jsem si to tak, že jsem si na složitější tvary položil tkaninu na kus igelitu, prosytil ji pryskyřicí, počkal, až začne tuhnout (ale aby ještě lepila) a "připlácnul" ji i stím igelitem na potřebné místo. Když se přilepila, stáhl jsem igelit a prsty dotvaroval tak, jak jsem potřeboval. Nechal zatuhnout a pak už jsem na tu kostru dával další vrstvy (a hned je prosycoval pryskyřicí) křížem a střídavě z obou stran tak, abych udělal chybějící kus karoserie. Daly se tak vytvořit i různé výztuhy a pod. Výhoda tohoto postupu byla ta, že se vlastně ještě dobrý plech zalaminoval z obou stran (vznikl takový sendvič) a bylo to nesmrtelné. Pokud se použil zjednodušený postup (kostra a pak se vrstvilo jen z jedné strany), tak ten plech okolo urezavěl časem taky a odpadlo to pak celé.