Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, chtěl bych se vás zeptat na váš názor.
Mám dvě kamarádky, obě mají syna, ale v názoru na bydlení se jejich představy rozcházejí. Obě bydlí v přibližně stejně velkém bytě.
Zatímco jedna by chtěla, aby se syn v dospělosti odstěhoval a ona pak měla s manželem byt pro sebe a také klid, druhá by byla ráda, kdyby s nimi syn zůstal bydlet. Co je dle vašeho názoru lepší? Měl by pak syn, pokud zůstane u rodičů bydlet, odvádět ze své výplaty nejen příspěvky, na kterých se dohodnou, ale i tzv. nájemné, že tam tedy s nima bydlí?
A ještě jedna věc: Pokud je synovi 18 let, sice bydlí s rodiči, mají podle vás právo mu zakazovat krátkodobé vycestování mimo domov - třeba na dva dny? Syn by se chtěl podívat do Ostravy, je z Českých Budějovic.
Děkuji moc za vaše názory. Milan Mareš
jde o to, co si myslí nebo budou myslet jejich synové. Jsou tací, kteří se od maminky nehou do čtyřiceti (viz Jaromír Jágr) a pak jsou tací, kteří vyletí z hnízda tak rychle, jak to jenom jde.
No a ještě bych dodal, jestli si osmnáctiletý kluk vzpomene, že pojede z Budějovic do Ostravy, pak mu raději nic nezakazujte. Mohl by si to zapamatovat. Jestli ho budete držet na řetěze, pak pravděpodobně dojde ke vzpouře a uteče vám z domu. O tom něco vím. Zakazovali, ztratil jsem se. Poslouchal jsem potom řeči, ztratil jsem se znovu. Poslouchal jsem ještě větší řeči, ztratil jsem se i s autem atd. Nakonec byli rádi, že mě vidí a že jsem celej.
Tak vám radím, s osmnáctiletým klukem nemluvte jako s děckem.
prosím Vás kde žijete, pardon, ale soužití syna (případně i jeho rodiny) s rodiči, je podle mého názoru a nesčetných zkušeností cesta směrem jedním z nejhorších. Syn nebude mít nikdy vlastní názor a směr a bude totálně ovlivněn rodiči od nakupování hajzlpapíru po nesnadná životní rozhudnutí. S rodiči bydlet je fakt pohodlíčko, ale podle mě je to peklo. Člověk těžko prosadí svoje a názor musí hodně přizpůsobovat rodičům. Ty synáččci co nikdy z hnízda nevyletěli bývají často v životě v zásadních věcech dosti nepoužitelní.
Na to se přece nedá odpovědět. Všechno závisí na vztazích v rodině, na finanční situaci, prostě na spoustě okolností. Kolik lidí, tolik povah. A ke druhé části - plnoletost ještě neznamená nezávislost. Každá domácnost má nějak nastavená pravidla a ta se obvykle dodržují. Pokud je finančně nezávislý a nevyhovuje mu to, tak má možnost se osamostatnit a odstěhovat. Pak bude mít svoji domácnost a bude se řídit pravidly, která si nastaví.
Je jedno, kolik je synovi let. Dokud žije s někým společně, musí přijmout jeho pravidla. Ovšem zakazovat osmnáctiletému synovi vycestování (pokud nechce jet "na houbičky" apod.) nepovažuji za rozumné.
Ke společnému bydlení dospělých dětí s rodiči: Záleží na vztazích v rodině a na tom, zda se v zásadních věcech všichni shodnou.
Bývá výhodnější, bydlí-li mladá rodina s rodinou manželky, protože matka s dcerou se zpravidla dohodnou snáze, než tychýně se snachou.
Já bych dala přednost samostatným domácnostem.
Dobrý den.
Lepší je vždy to, co všem vyhovuje. Někdo raději bydlí sám, jiný zase s celou velkou rodinou. Pokud ale užívají společnou domácnost, měli by se na ní také všichni podílet. At už finančně nebo rozdělením běžných domácích prací, nákupu, přípravě jídla. Jen tak to může fungovat. A jestli bych 18letému potomkovi zakázala cestovat? To určitě ne. Jen bych chtěla vědět, kam jede a kdy se vrátí.
Odpovím za sebe. Je lepší, když si hoch najde své bydlení. Neznamená to, že ho matka má méně ráda. Ale každý má své soukromí a hoch může ze začátku, než bude mít svou rodinu, jezdit na víkendy domů. Je to něco jiného, když je rodinný dům a každý svůj byt. Horší je to v panelovém bytě. Tam každý o sebe brká. Jeden chce odpočívat, jeden se chce dívat na televizi, jeden vstává ráno v 5 hodin, druhý třeba až v 10 hodin. A pak se začnou dohadovat. Hoch si bude chtít pozvat přítelkyni na víkend a maminka bude jen vařit, péci, uklízet, prát, žehlit. Můžou být vztahy v rodině sebe lepší, časem začne ponorková nemoc.
Vím to podle sebe. Syn dokončil Vysokou školu. Našel si práci 150 km od domova. Dojížděl každý den. O víkendu chtěl si přispat, ale já už byla v 6 hodin vzhůru. Starší syn, který bydlí u mne v patře, má dvě děti a ty už také v 7 hodin šupitaly dolů za babičkou a navíc s pořádným rachotem. A mladší vždy vystartoval, že nemůže spát. Vnoučata většinou udělali i více nepořádku a mladší syn jen nadával. Na hluk, nepořádek a že není soukromí. Stále to u nás je, jak na Václaváku. Nakonec jsme se domluvili, sehnal si byt a domů jezdí na víkendy, nebo 1x za 14 dní. Já mu sebou něco upeču a jinak si 2x v týdnu zavoláme. Je klid a těšíme se na sebe. Ted má přítelkyni, tak tam není sám, bydlí spolu. A když čekám, že přijedou, tak něco dobrého navařím, upeču. Je to pohoda.
A 18 letého chlapce nepustit na víkend pryč? Záleží na důvěře. Jak mu mohou rodiče věřit a hlavně co tam bude dělat. Ale stejně někdy zákazy nepomohou. On v tom nevidí nic špatného a rodiče mají zase jiný názor. A může natruc udělat to, co nechtějí rodiče. Já dětem důvěřovala, ale také prověřovala. Nikdy mi nic nezatajily a řekly pravdu co a jak. A musely dodržet vše na čem jsme se domluvili.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.