Nejste přihlášen/a.
Asi se potřebuju vypsat... Chápu že většině lidí to bude znít divně, ale přesto. Před třemi lety jsem udělal řidičák a koupil si svoje první auto. Obyčejné, malé, nevýkonné, prakticky bez výbavy, jeho barva mi moc nesedla, ale taková byla tehda k dispozici, za myslím si výhodnou cenu... Auto mi perfektně sloužilo tři roky, nikdy mě nenechalo, najezdil jsem s ním spousty kilometrů bez problémů.
Našetřil jsem peníze a na základě rodinné porady jsem se rozhodl pořídit auto nové, s tím že svoje dosavadní necháme na protiúčet. Už ho mám domluvené, objednané, bude o něco větší, silnější, s lepší výbavou, barva mi vyhovuje.
No a teď když už je všechno zařízeno, už jen čekám až mi auto dodají, tak mám špatný pocit že svoje první auto prodávám. Jako kdybych prodal člena rodiny, takovej zvláštní pocit to je. Chápu že je to jen stroj na účel, ale prostě nevím, jako kdybych ho zradil. Zažili jste někdy taky něco podobného, klidně i s jinou věcí než s autem, a nebo jsem prostě divnej a moc to řeším? Děkuju za názory.
To auto nema vedomi, city, dusi.
Ocel, hlinik, plast, guma. Vse chytre poskladane tak, aby to dokazalo premistovat osoby a naklad z mista na misto.
Neni duvod byt prehnane sentimentalni.
Tyto pocity jsem měl naposledy z hračky jako dítě. První můj vůz, jak už zde někdo psal, byl tak nespolehlivá rachotina, že bylo nesmírným uspokojením se ho zbavit. A splnil mi mj. tehdejší noční můru: ve špičce čekám na křižovatce na zelenou, za mnou 50 aut a nemůžu nastartovat. Od té doby mj. nemusím škodovky. Když jsem se omylem podíval kolik dnes taková nová Š stojí, vůbec nechápu že si někdo tohle vůbec ještě může koupit. Design průměrný až podprůměrný, nenadchne ani neoslní. Ničím. Na trhu je tolik lepších značek a kolikrát i levněji.
Váš pocit chápu. Měl jsem 11 let "JEEP Cherokee XJ 2,5 TD", (rok výroby 1995). Jezdil jsem s ním na srazy jeepařů do terénu i v běžném provozu. Přítelkyně říkala, že mám to auto radši, než ji. Zub času ale na autě začal dost hlodat, neměl jsem možnost větších oprav a údržby, stav se rychle horšil. Když už to začalo být neúnosné, rozhodl jsem se ho prodat. Bylo mi z toho smutno . Po čase se mi doneslo, že ho nový majitel pravděpodobně koupil na náhradní díly a tu zprávu jsem obrečel (doslova). Pak jsem ho ale předloni potkal na jednom srazu a i když na něm byly úpravy, která se mi zrovna nelíbily, skoro jsem skákal radostí.
Nebylo to zdaleka moje první auto, ale k žádnému z předchozích jsem takový vztah neměl.
Moje první auto mne všude nechávalo, hlavně když o něco šlo. Toho jsem se zbavil s nadšením a s aktualizovaným předsvědčením, že když mám nějaké přesvědčení, mám se ho držet. V tomto případě jsem si vždy říkal, že nechci nikdy italské auto. Jenže pak přišla nabídka ze známých na auto s minimálním nájezdem a pro mne známou historií, protože jsem to auto znal roky. Tak jsem ho koupil. Jedna z velkých životních chyb.
Druhé auto byla již Toyota, kterou jsem dlouho chtěl. Tohle auto sloužilo věrně a mám na něj spoustu skvělých vzpomínek. Toho jsem se zbavoval nerad, chvíli s ním jezdil táta, ale nedávno šlo do světa, teď jezdí někde po Praze (teď má víc než 20 let).
Aktuálně mám zase Toyotu, jezdím ji už šetým rokem (nekupoval jsem ji novou). Bezpečně a spolehlivě vozí malého, teď nás vzala do Chorvatska bez jediného zádrhelu jezdí a jezdí. Toho se taky chci držet co nejdéle to půjde.
Jinak ale rozumím, auto je trochu jiná věc, něž rychlovarná konvice, kterou vyhodím bez mrknutí oka. Nemluvě o pěnezích, tak v autě člověk stráví dost času, a často figuruje v různých vzpomínkách (podařené výlety, dovolené, vezlo nás na svatbu...). To není jen zahodit kus plechu.
Jak to bude, až budete vlastnit třetí, čtvrté, osmé vozidlo?
Zažili jste někdy taky něco podobného,****ne, nezažil,
sem prostě divnej ****to nemůžu hodnotit, nebot Vás neznám.
Osmé?
Podle nějakého -- dnes už starého -- průzkumu jezdil typický řidič snad ve 3 nebo 4 vlastních autech za život.
Docela bych rád četl aktualizovaný dotazník z posledních pár let.
imgifi - Asi nejsem typický řidič a zřejmě kazím průměr , ale tady je seznam motorových vozidel (první 3 teda nejsou auta), která jsem osobně vlastnil:
Stadion S11, Jaweta, Jawa 50/05, / Aero 30, Š 450, Barkas B 1000, Š 1203, Wartburg 353, Wartburg 353.1, Ford Escort 1,4i, Ford Escort 1,6V, JEEP Cherokee 2,5 TD, JEEP Cherokee 2,8 CRD.
... a není vyloučeno, že ještě nějaké přibyde.
Milý kolegové, domnívám se, že teď již mám poslední auto. Ale když se podívám do historie vozidel, tak jich opravdu mám dost. Všechno hlavně škodovky, od 105 přes 120, Rapidy, až po Fábii a octávii.
.
Taky jsem svá auta neochotně prodával, s každým jsem najezdil 100-200 tisíc kilometrů, to už je hodin a zážitků.
1. Citroen BX 1988 - jeho pohodlí žádné další auto nepřekonalo, ale začalo mi být malé
2. Renault Espace 1986 I. generace - dříč, který odvezl všechno, "vyměnil" jsem ho, když mi do něj nacouval jeden fitipaldi tak razantně až vytekl chladič
4. Fiat Multipla 1999 - tu jsem neprodával, ale osobně dovezl na ekologickou likvidaci - končily tlakové lahve, ohybala se zadní náprava a vůbec některé komponenty už nebylo ke kastli kde přichytit.
Jako záložní auto si stále udržuji své v pořadí třetí auto Renault Espace, které přežilo i tu Multiplu, ale bojím se, že co nevidět přijde doba, kdy už neseženu náhradní díl nebo opraváře - praktika, který si umí poradit.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.