Advent - J. Glazarová děj knihy

Od: Datum: 03.01.16 20:32 odpovědí: 0

Dobrý den, prosím poradíte mi někdo? Nevyznám se na začátku této knížky potom už v ději - v tom úryvku. Jestli je den nebo večer, noc? Který den to jestli vypráví o předchozím dnu či následujícím?

Děj: Je noc. ("Nad horami třeskutě jiskří noc.") Františka hledá venku ogara Metudka. Nenajde ho. Potom jde spát také do jizby, kde už spí Podešva. Pak dále viiz úryvek níže.

Ve světnici je tma. Lampa chvíli čadí, kladivečko červotoče přidá síly. Okno vystoupí zřetelně ze tmy, přízračný obdelník s vtěsnaným kouskem světa, podivuhodně změněným. Zavátá zahrádka s tyčkovým plotem. Na každé tyčce sněhu, jak na svíci plamen. Vzpříma i nakloněn plápolá bílý jazyk plamene a zádušně zaří v měsíci. Za plotem se zdvíhá Javorová k svému vrcholu. Docela blízko, na hranici nebe, skupina smrků pod plenou sněhu, těžkou a vysoko vrstvenou. Větev se málo pohne a třáseň pleny se roztřepí k nebi a k zemi, světélkující, neskutečná. Horečné černé oči civí na bílé jeviště bez postav. Vznícená mysl však je po chvíli naplní postavami přeludů. Zdá se jí, že se na okraji planinky, za hromadou strzubů, vynořuje z rudého západu Václav z Baraňářky, Metodův spolužák. "Tetko, pan učitel vám odkazujú, že Metud nosí do školy hodinky lešši o tem víte, lešči mu jich strýc dali. A stařenka Plesníková čekali u cesty a povídali, abyste sa podívali po strýcových hodinkách, že u nich Metud zibákem rozebral nejaké hodinky. A že pošlú Metuda domů, hned jak sa nají." Gazdovy hodinky. Kulaté stříbrné cibule z pozůstalosti revírníka, starého mládence. Hodinky, na které ušetřil tak těžce. Neslyšela už stokrát tu povídku jak z čítanky? Kterak si střádal grejcary od křesnej matičky, naukládal jich do štůska, přepočítával, ohmatával, ohlídal. Tehdy se nosíval panu učiteli měsíčně grejcar na inkoust. Co strachu vytrpěl, jestli mamka neřeknú, aby dal ze svého, že nemajú drobných. Kterak pak koupil ovečku, odprodal jehňátka. Koupil si telátko, odchoval býčka. Nežli šel sloužit císaři pánu, měl ve štúsku rýnské, na poličce láhev s Jezulátekm, kvítky a svíčičkami uvnitř, a v kapse stříbrné hodinky. To všechno proletí gazděně hlavou ve zlomku vteřiny zároveň s nožem leknutí. Gazdovy hodinky, které nosí jen do kostela a na bál. Hodinky, které zamyká, před ní, pře ženou zamyká jako před nespolehlivou děvečkou, zároveň s penězi. Nepoděkuje Vaškovi za vzkázání. Obrátí se a utíká po chodníčku, který pro Metoda vyšlapala ve sněhu krpěmi z rokyty. Okolo kříže, okolo seníku, stodoly, zahne kolem kůlny a div neporazí Rozínu s loktuší sena na zádech. Pod schýleným čelem šlehne nenávistný zelený pohled a tenká ústa zasyčí nadávku. Ale hospodyně běží k dolnímu podsínku, po schůdkách nahoru, na síň, do jizby, ke stolu. Zásuvka zamčená. Pošetilý starý, selka už pět roku ví, kam ukládáš klíč. V zaskleném misníku pod zlaceným bachratým hrnečkém leží klíč. Odemkne zásuvku. Hodinek není. Hodinek není! Ruce i nohy vystydly. Opře se o vytaženou zásuvku ztěžka, až stůl zapraská. Metod tedy také věděl o klíčku. Metod ví i o penězích. Nedej, ó bože, aby se byl dotkl peněz. Z hliněného prasátka už všechny své úspory vytřepal a promlsal. Jestli se dotkl peněz, jak budu moci žít? Vychladlá a těžká chýlí se nad stolem, bez dechu, bez pohybu, a její úlek plní studenou jizbu a zvonivě naráží na trámový strop. Venku se rozštěká Kartoš a řinčí řetězem. Šlehne bič a frkne kůň. Gazděna se vztyčí. Zamkne zásuvku. Uloží klíč. V kuchyni už slyší šustět metlu, kterou si před podsínkem gazda ometá s (z) papučí sníh. "Co sa tak na mňa díváš, robo, ani nepřivíceš? Co sa stalo?" "Ze školy odkázali, že Metud ... Taky maminka prý povídali ... Metud má jakési ..." Selka se odtrhne od veřejí a plachými kroky přistoupí k muži. "Juro, máš doma své hodinky?" "Co? Co! Proč hodinky?" "Juro, Metud má u stařenky jakési hodinky. Myslím si, lešči si nepoščal tvoje. Nebyly nekde povalené?" Jediným pohybem rozrazí gazda jizbené dveře a práskne jimi za sebou. Selka stojí bez hnutí v svém plachém postoji se svěšenou hlavou. Slyší řinčet hrnéčky v misníku, zámek dvakrát cvakne, zásuvka s rachotem vyletí. "Óóóóóóch - ta zatracená lata. Všivák všivúcený nevykáraný." Dveře se opět rozletí. "Tady to máš, tady to vidíš, že ho nekářeš a že ho netřískáš. Óch, nepodara, ten roste pro šibenicu. Já jsem čul, že má neco na svědomíí. Zavolej ho sem!" Selka pozdvihne bezmocně ruce. "Ešče ho tu není, nepřišel ešče ze školy." "Jakpak nepřišel, to úž sú dobré dvě hodiny, co sem ho vid´él dolu na Šlahorce. Volám ho, nepodaru, ale jen uskočil za smreček, po prsa do sněha. Copak má, myslím si a volám zas. Ale ogar strčí hlavu do sněha, furmani tam zvážali drva, povídám si, co budu na chasníka křičeť, však ení můj, eště by řekli, že sa naňho otčím sápe. Dívám se chvílu za smrek, ale ani sa nepohnúl. Kde jen, potvora, hodinky našél. Že by jich byl zapomňél schovať? Och kříž je to, kříž!" Gazda shodil kožíšek a přechází po světnici, chlupatou a olysalou beranici na holém týle. Rozněcuje svou zlost.


 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.