Dobrý den, chci se zeptat, jestli je možné, že jsem viděl ducha. Stál jsem naproti pootevřených dveří, vedle dveří stála mamka, když na mě mluvila a já se dívál na ní, tak mezerou jsem viděl, jak někdo prošel, ale neslyšel jsem žádné dupání, ťapkání, chození, jakoby něco letělo bezslyšně vzduchem. Bylo to bílé, vysoké jako dospělý člověk a prošel docela pomalu.
A teď ten pocit... když jsem "ho" viděl, tak mi zdřevnatěly nohy a vystrašeným hlasem řekl mamce, že tam někdo prošel, potom když jsem se vzpamatoval, tak jsem se k ní rozběhl a když jsme se posadili hned přede dveřma na postel, tak se mě zeptala co je a mě se sevřel hrtan, jako by mě někdo škrtil a ani nadechnout jsem se nemohl a ona mi říkala, že když jsem tam stál a viděl ho, tak jsem strašně zbledl, takže i ona viděla, že je něco nenormálního. Prý jsem byl strašně bledý, doslova jako stěna. A tak co si o tomto pocitu myslíte? Já si myslím, že kdyby to byla normální hmotná věc, která se mě akorát jen zdála (rozmazání vidění, prach, světlo, stín nábydku atd...) tak bych takový pocit neměl, jen bych se lekl, ale že se nemohu hnout a stahne se mě krk, tak to vyvolá jedině nějaká nehmotná věc, která pro běžný život není normální.
0x
Já takovým věcem docela věřím. Rodina prožila s nečím podobným příběh, pokud chcete, povím.
Ten příběh vám povím, možná, že neuvěříte, jak kdo chce. Bratr byl se svými přáteli na vojně a rozhodli se, že budou vyvolávat duchy. Tak to tedy udělali, nic se nedělo. Jeden z nich potom šel na toaletu a ta se s ním propadla. Takže se chtěl umýt, a prý mu zmizel kohoutek, jak se ho chystal vzít. Sama nevím, zda si to nevymyslel, ale zase, proč by si to vymýšlel?
0x
Teď jsem už starší paní, ale do mých cca 16 let jsem v jednom místě našeho domu (kupodivu vždy jen při žehlení) vídala také "ducha", velmi zlomyslného. Možná je tím dáno to, že žehlení už nesnáším. Chápu, že někteří lidé mi tyto prožitky neuvěří, jen jsem chtěla sdílet svůj tolikrát opakovaný zážitek. Někdo řekne, že jde o autosugesci, ale potom je tedy sugesce všechno. Jelikož to "vidění" bylo tak jasné jako když vidím svět okolo, auta, lidi. Dnes si již pamatuji jen ty hnusné pocity z těch chvil. Zároveň mě setkávání s nadpřirozenem přitahovalo. "Ducha" jsem neviděla při každém žehlení. Bohužel žehlit jsem si musela, rodiče to za mě neudělali. Ani jsem jim o svých zážitcích neřekla.
Říkala jsem si, že když jsem měla možnost se hmatatelně setkat se "zlou" částí nadpřirozena, jistě existuje i ta kladná. Proto věřím v Boha. Pravda, k tomu mám více důvodů, i těch logických. Nechci být jak lumík vláčen dobovými rozmary společností, třeba tou naší silně ateistickou.
0x
My kdysi taky vyvolávali ducha manželčiny babičky, která asi před měsícem zemřela. Byli jsme 4. Já tomu velel. Dostal jsem se do stádia, kdy jsem se viděl v hrobě. Šílený zápach shnilého masa...až jsem se pozvracel. Tím to skončilo a nikdy více! Jo a ještě jako kluk jsem šel večer domů po nepříliš používané pěšině. Bylo moře sněhu a jak byl promrzlý, krásně křupal pod nohama. Proti mě šel člověk zamotaný do nějakých hadrů. Nebyl absolutně slyšet. Schválně jsem zastavil a otočil se. Ticho jako v kostele a přitom šel dál. Nebyl dál než metr a půl odemne. No já pak pelášil domů jak čert...
Děkuji za odpovědi i za Vaše příběhy a chtěl bych se zapta jaký jste měly z toho pocit? Já když jsem TO viděl, tak se mě sevřel krk a dostal křec do tváří, když jsem to vykládal mamce, tak jsem mluvil strašně sekavě a ona sama říkala, že jsem strašně zbělal. No stala se nám taková přihoda, že jsme strhávaly tapety a jak byly ty tapety ke stěně přilepené, tak malinké části omítky ty tapety vzaly s sebou, no a když se mamka na tu stěnu zadívala, viděla tam obličej a celou postavu naší prababičky, viděl jsem jí já, bratr, taťka, babička i mamka a když jsme vymalovávali, tak jsme to trochu zakryli, ale druhý den tam byla znova, ale už nebyla tak hodně zvirazněná a je tam do teď.
foto? 
já takovou příhodu zatím naštěstí z vlastní zkušenosti nemám, ale opravdu mě takové věci zajímají a velmi rád o nich čtu nebo je poslouchám. Tím ale nechci říct, že bych to těm lidem v tu chvíli přál, pocit to musí být strašný
taky mám jednu zkušenost , né s duchem , ale s něčím co pochopí člověk který má otevšřené srdce pro takové příhody. před 6 lety mi zemřel zet , měl pourazovou embolií. Byli jsme z toho všichni zděšeny , bylo mu přes 40 let. zustaly po něm malé děti.. ten rok , stalo se to v srpnu byla dcera s přáteli na vánoce na horách i s dětmi a se sestrou , ta byla ještě svobodná. Já jsem po prve v životě byla sama na štědrý den , druhý den přijel syn s rodinou. Já jsem to tak chtěla , těšila jsem se na prostředí , zasněžené kopce a na ta sváteční atmosféra, bylo to v podhorské vesnici kde jsme měli chalupu. Jediný kdo mi dělal společnost byla fena Korina - chodský ovčák.po ní jsem si převzala tu přezdívku. Po večeři , při teploučku , které sálalo z krbu a v tonech "tichá noc , svatá noc " jsem rozjímala a nahlas jsem vzpomínala na lidi , kteří již nejsou mezi námi a hlavně na toho zetě, s kterým jsem měla moc hezký vztah. Ohen plápolal , svíce na stole též a najednou jsem měla pocit že mne někdo pohladil po rameni, byl to jeho zvyk. V tom se svíce rozhořela , prskala a pes který ležel před krbem vyskočil a začal poštěkávat a knučet.Vyběhla jsem s ním ven a pes na hodinu zmizel , šla jsem ho volat nahoru z okna a na skřínce kde jsem měla fotky dětí , vnoučat a jeho , tak všechny tam stály jen jeho ležela na zemi.Byl mi popřát vánoce a zároven se navždy rozloučit . JIž se to nikdy neopakovalo. Byl to výjmečný člověk , navždy zustane v mém srdci ...KOrina
0x
Já jsem jednou byla nemocná, nějaká chřipka, a v noci jsem se vzbudila. Jak jsem otevřela oči, tak tam přede mnou stál jakýsi muž, s rouškou přes pusu... Díval se na mě, ale ten pocit, jako jste měl vy jsem neměla... Bylo mi tak nějak.. Dobře! Prostě jsem se cítila bezpečně.. Druhý den přešla horečka i bolest v krku.
Zvláštní, já si myslím, že mezi nebem a zemí určitě něco je! 
0x
No když to tady je taky se podělím já na duchy nevěřil a vždy jsem říkal kdo na ně věří tak je cvok a když někdo povídal že ducha viděl tak se vždy odvětil že si to buď vymyslel nebo se mu to zdálo ale potom sem měl zažitek na ten nikdy nezapomenu jednou jsem jel s kolegou s práce mohlo my být tak asi 30 let a jeli sme v zimě už bylo takové přítmí a jely jsme po silnici nikde kolem stromy nic a najednou vyběhl pes před autem brzdil sem jak blázen a už sem uplně vyděl jak ho srazím a najednou zmizel prostě zmizel ale ne že zmizel na konci silnice prostě uprostřed silnice se vypařil no myslel sem napřed že to byla pára nebo tak nebyla a když my kamarád pověděl že ho vyděl taky tak mě zdřevěneli nohy a odjeli sme a když my bylo asi 34 nebo tak nějak tak jsem se jednou večer probudil a viděl sem stat u postele člověka vysokého byl takový celkem dost tmavě šedý a jak kdyby se vznášel detailu sem si nevšiml no zavřel sem oči a ležel ani nedutal rano sem to tak nějak přešel a v tu zavolala manželčina maminka že tatínek dostal infark v tu chvíli sem si vybavil co sem v noci vyděl její tatínek je taky dost vysoký člověk no malem mě kleplo nohy mě zdřevěneli hlava mě mravenčila a mrazilo mě po zádech jak ještě nikdy na to nikdy nezapomenu fuj bylo mi hnusně.
0x
Nevím zda tomu věřit.Ale mě se stalo něco obdobného.Jediný kdo mi věří je babička,protože má v baraku zdenou koupelnu kde němci zavrazdily sluzebnou a je pravda že nikdy jsem se ani jako dítě necítila v té koupelně dobře.Byl tam proutkar ,farář a byl na chvíli klid.Ale pak se vše vrátilo.V koupelně máte pocit že vás někdo pozoruje.Cítíte dotyky, foukani na stranu obličeje,... nebo je tam neustále chlad,na jeden letmý pohled jsem zahlédla něco jako oči,zmizeli...Až po letech podle kroniky a starousedliku se babička dozvěděla o té. sluzebne.Nebo možná povidacka pro děti před spaním.Ani teď po letech nemám z koupelny dobrý pocit když babičku navštívíme.
0x
já jsem taky zažila něco podobnýho- s mojí mladší ségrou jsme si hrály s panenkama, všechno bylo v klidu, dobře jsme se bavily, až najednou asi třikrát za sebou jsme uslyšely hluboké vzdechy, znělo to tak hlasitě, jako by někdo stál přímo u našich hlav, dokonce jsme měly pocit, že to byla ta panenka, kterou jsme tam měly. Když jsme to uslyšely, byly jsme dlouho jako zkamenělé a pak jsme rychle běžely do přízemí k našim rodičům...přemýšlela jsem o tom, že by to mohl být náš starší bratr, který si z nás rád dělal srandu, ale to bysme ho nemohly slyšet tak zblízka, když v pokoji nebyl nikdo jiný...nevim no, možná nic takového neexistuje, ale je docela příjemný na to věřit a ten tvůj pocit byl způsobený tim, že jsi ten přelud viděl, ne, že by to způsobil samotný duch, klidně se ti to mohlo jenom zdát
0x
U nás v domě jich pár taky je... Manželka několikrát tvrdila, že v noci viděla postavy (3) v ložnici. Pak jsme ložnici přestěhovali do nově vybudovaného podkroví a tam se začali zjevovat také. Já je tedy nikdy neviděl, ale to nic neznamená. Pátrali jsme, zda se u nás v domě nestalo nějaké neštěstí. Manželka nakonec navštívila kartářku či ezoteričku, probraly to spolu a žena se dozvěděla, že je na tyhle věci citlivá a vnímavá a to duchy přitahuje. Ti tři co vidává pravidelně jsou údajně její dávní příbuzní a fungují něco jako andělé strážní a doprovází ji pořád. Prý jich je ale u nás doma víc, protože se k nám stahují kvůlí manželčině vnímavosti vůči nim. Údajně se jedná o vojáky, kteří zahynuli v bitvě, která se kdysi dávno odehrála poblíž.
Já tedy nikdy nikoho neviděl, ale to neznamená, že tomu nevěřím, navíc je fakt, že v bývalé ložnici (kterou teď nepoužíváme) vždycky bývalo chladno (bez zjevné příčiny) a panuje tam zvláštní atmosféra... těžko se to popisuje.
doplněno 03.05.12 11:46:A je fakt, že naši psi občas v domě hledí tzv. do blba... prostě je na nich zjevné, že vidí (nebo cítí) něco, co já ne.
já jsem ducha viděla a dodnes je mi z toho nanic.
Spala jsem na chatě v matčiném pokojíku ,tam se mi dobře spalo .Můj spal dole v přízemí. Jak jsem si lehla ,tak jsem slyšela praskání podlahy a blížilo se to k té posteli. Najednou jsem se nemohla hýbat,mluvit. Viděla jsem jak se nade mnou shýbá postava ze zhmotnělé mlhoviny a přibližuje se mi ke tváři. Byla to postava jako člověk v kápi. ..bílé. Nemohla jsem zařvat ..nic. Až byla nečitelná "tvář" blízko mé, podařilo se mi zařvat a ta postava zmizela.
Pak jsem se ptala mamky,jestli než tu chatu stavěli jestli tam byla nějaká jiná zbouraná. Nebyla. Mamka mi řekla že se mi to zdálo.A´T neblbnu. Tak jsme tam jeli zas na houby a sotva jsem si lehla opět to samé. Jak jsem opět mohla se uvolnit ,tak jsem mazala ze schodů k mýmu a již jsem tam nikdy nebyla ,,.Byla to hrůza.Tak jsem nad tím uvažovala ,bylo to po smrti taínka a tak jsem si říkala,jestli se nepřišel podívat ,kdo je v posteli mě matky. Nevím a říkám kdyby mi někdo nabízel velké peníze tak nikdy.Již jsem tam nikdy ani nevešla dovnitř.Na houby a domů.Chata je prodána ,ani nevím komu.M8m ještě jednu zkušenost ,,je to právě dnes výročí jak umřel muž. .Dnes to nebudu psát ,,,
doplněno 03.05.12 16:45:proto si myslí a nakonec vím,že jsem to viděla zažila ,tak něco musí být,,buď zlé,nebo dobré..V telce pak vysílalai pořad záhady a mystéria a tam se někomu zrovna stalo to,co mi ,Tak jsem si řekla že neblbnu ,,,a je to fakt ,,
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.