Dobrý den,
mám přítele se kterým mám 3 měsíční miminko. Partner už má jednu dceru ( 9let) s předchozího vztahu (nemanželskou..). A teď k věci...
Často naráží na téma svatba. Ano chtěla bych ji, ale pak si vzpomenu na docela velký problém. Jeho dcera. Dokud se malý nenarodil, bylo vše vpořádku. Teď se ale neustále kvůli ní hádáme. Malá mi řekne klidně že jsem kráva blbá ( když jí seřvu že provokuje svého bratra, který ale není od partnera pravý syn a má ho v pěstounské péči jeho mamka, děti babička...) a přítel pak řve po mě že jsem proti ní zaujatá... Už jsem mu říkala " a to jí mám jako pochválit, když je drzá? " Na to mi řekne že to ne ale stejně se jí zastává dál.. Ale ten kluk umí být taký drzý a to víc, jehi taky seřvu a jehose nezastane.. A když se ti dva navzájem bijou VŽDY je podle chlapa na vině ON přitom jsem kolikrát u toho a vím že si začínala malá. Když to řeknu chlapovi, tak je zle protože se zastávám jen malého a proti malé jsem prý zaujatá.. přitom oba odemě dostanou když to přeženou... Už nevím co dělat.. Ta jeho malá mě tak odrazuje od společného života, tak se mi už protiví, ale chlapa miluji...
4x
ADHD to mje dnes velmi moderní diagnoza pro děti postižené špatnou výchovou, děti tak říkajíc nezvladatelné, no jo když ony si matky myslí, že děcko je blb co nic nechápe. Omyl, pošlete děcko jednou do řiti a příště tam pošle ono vás, zařvete na něj a příště to máte zpět, no a když mu vlepíte klidně se může stát, že vám ji vrátí. 9 let staré děvčátko si velmi dobře umí spočítat, kdo je jeho ochránce (otec) a kdo je vetřelec co mi chce poroučet (vy), že tomu tak není?, v jejim mozečku jistě je! Děvče s vámi trvale nežije, chodí k vám na nějaký čas, návštěvu nevychováváme, vychovává si ji matka, ještě tak otec ale určitě ne vy a už vůbec nemáte co tlouct "cizí" děti. Od společného života by vás především měly odrazovat vaše a přítelovi dluhy! Poruchu osobnosti, hyperaktivitu má chlapec diagnostikovanou nebo je to pouze dojem? Dnešní psychologové ADHD diagnostikují bez mrknutí oka a bez zjištění rodinného prostředí a úplně nejraděj předepíší uklidňující léky což mnoha matkám vyhovuje. Dítě není cvičená opice, je to osobnost! Už jen vaše barva hlasu mu signalizuje vaše podráždění, nelásku a ono se brání.
Chcete radu? Nevdávejte se, není proč a časem se situace vyhrotí nebo zlepší, splatíte dluhy (nebo naděláte nové) a pak může přijít i ta svatba.
3x
Řešit problémy ve vztahu svatbou není dobrá cesta. Z malých problémů ve vztahu se po narození Vašeho děcka stávají větší. Není možné, aby svatba jako mávnutím proutkem všechny problémy odstranila.
Svatbou jenom vše zkomplikujete. Navíc píšete, že máte dluhy. Cítíte, že se problémy hromadí, chcete to řešit. Toto je velmi komplikovaná situace a tuším, že to nezvládnete. Z neustálé péče o malé miminko jste určitě unavená. Navíc, budete zřejmě mladá a nemáte zkušenosti, jenom co Vám napovídá cit a intuice.
Určitě byste se měla poradit ve specializované poradně pro rodinu a mezilidské vztahy. Protože to, co píšete, bude gradovat. Já tomu říkám spirála. Z malých problémů se stávají větší, nabalují se další a rychlost se zvyšuje.
V té celé rodině je něco patologického, není tam klid, porozumění, řevnivost mezi dětmi, ale to Vy nemůžete řešit. Nemám dobrý pocit z otce Vašeho dítěte. Nestojí na pevných nohách, nevidím stabilitu, přehled, soudnost. Myslíte, že se jeho chování změní k vašemu synovi? A k Vám?
Vulgarismy jeho dcery, rvačky, ne, do takové rodiny ani náhodou. Vy se budete hádat a časem dojde možná na domácí násilí.
Rodina má být fungující, oazou klidu, pochopení a úcty. Pokud se vezmete, a vztah nebude fungovat, věřte, že rozvod je moc těžký a moc Vás poškodí.
Pokud máte kde bydlet, máte svůj příjem, zvládáte se svými rodičemi péči o malého, tak jste svojí paní.
Každopádně, podívejte se na tu poradnu ve svém okolí, několik sezení a budete vědět jak dál.
doplněno 07.08.15 13:49:Je chyba, co píšete, že děti seřvete. Vaše rozčilení a agresivita působí na dceru jako červený hadr a použije ty vulgarismy. Nemám pocit, že to dáte. Pokud na Vás přítel tlačí se svatbou, tak ne. To musíte přece chtít hlavně Vy, vy se musíte těšit na svatbu, plánovat a ne k ní být situací donucena.
I když chlapce neznám, tak Vám řeknu, že z toho co píšete, tak je mi ho líto.
doplněno 07.08.15 13:55:Potkala Vás ztráta maminky, promiňte, tak to nemáte lehké, jistě by to byla pro Vás opora. Nemáte sestru, nebo sestřenici, od bratra švagrovou. Jestli máte dobré vztahy, stýkejte se co nejvíce, jistě u nich najdete pomoc a porozumění, radu.
všichni z mé strany rodiny jsou daleko... on netlačí, spíš má narážky ve smyslu že mi říká jeho příjmením ted jsem byla naoperaci a jak došel za mnou do nemocnice tak mi řekl že jsem mu chyběla a že jsem eho žena... atd... a prcka má moc rád, když dojde z práce domů tak mi ho vezme a stará se o něho on že já jsem se starala celý den at si odpočinu. aůe na druhou stranu je tu ta jeho malá. já ji měla strašně ráda ale ted jak se tak zmněila když se prcek narodil tak nevím. chlapec se také změnil ale k lepšímu... když muže a já mu dovolím,tak pomáhá s malým, krmí ho ( bohužel totiž nekojím ) přebaluje prostě pomáhá téměř ze vším jen s koupáním ne.ale holka, nechce malého ani vozit mi začala nadávat a dělá naschvály ( přitom ubližuje nejvíce sobě. třeba já ji napomenu at si jde umýt vlasy, že si je dlouho nemyla a ona si je nejde umýt dalších 14 dní... a nečeše si je a pka brečí při rozčesávání...)
2x
Chlapa sice miluješ, ale miluje i on tebe? Mně to moc nepřipadá. A jenom láska ke společnému životu nestačí. Ve výchově dětí v rodině, ať jsou čí jsou, musí být mezi partnery souhra a jednotnost. A to u vás není. Na mě to působí, že si partner jenom chce pojistit místo, kterého dosáhl, t.j. určité zázemí a servis.
Vše se tak moc změnilo jak se nám narodil syn. Do té doby bylo vše suprové. během těhotenství mi umřela maminka a díky chlapa jsem to zvládla... Ale teď 
... i ten malý kterého bere jako svého syna vidí, že táta dělá rozdíly... Ale já nesmím nic říct... Jeho máma ( moje jakoby tchýně) se s ním už taky občas hádá... Tak já nevím, tvrdí že mě miluje, dál že se mnou chce žít ( ale pak vždy řekne něco proč to nejde... že máme oba dluhy, že nechce oddělit malou od staršího brášky, ale že oddělí malého od sebe, táty to nevidí... ) Asi máte pravdu...
2x
Dobrý den, pořídila jste si mimino s mužem, který už má dítě z předchozího vztahu. Je mi jasné, že vás to asi ani náhodou nenapadlo, nebo jste s něčím takovým nepočítala, ale v takových případech prostě problémy vždycky přijdou. Respektive, život obvykle není procházka růžovou zahrádkou, na každého z lidí má život přichystány nějaké ty životní zkoušky, zakopnutí, pády, opětovné se zvednutí... a tak podobně. Jak vám napsat, co si máte vybrat, jestli svatnu, nebo rozchod, když to nevíte vy sama? Berte to ale tak, že nemůžete milovat jenom chlapa a jeho druhé dítě nenávidět. Můžete ho tolerovat, ale nenávidět? Proč? To dítě vám nic neudělalo a evidentně bylo na světě dříve, než se jeho táta s vámi seznámil. Pokud jste šla do vztahu s mužem s dítětem, byť ne ve vlastní péči, měla jste počítat i s tím, že se s jeho dítětem budete prostě muset stýkat.
Nevím, kolik je vám let, ale podle toho vašeho popisu situace to vypadá, že vám roků moc nebude. Přítelovy děti bijete? Kdo vám dal k tomu právo? Nejste jejich máma, výchovný pohlavek by měl přijít spíše od otce dětí než od vás. Chudáci děti, fakt. A vina je samozřejmě i na straně vašeho přítele, že si s dětmi neumí udělat pořádek a jejich výchovu jaksi přenechává vám.
Výchova dětí je složitá věc. Složitější ještě je, když do jejich výchovy vstupují jedny, druhé nebo další vztahy jejich biologických rodičů.
Napíši vám ale, co bych na vašem místě udělala já. Zůstala bych raději sama se svým dítětem...
Takže podle Vás za to mohu já, že jsou děti sprosté? Byly sprostí už předtím ale ke mě ne až jak se malý narodil. A měla jsem ty děti ráda, ale s tím jak se začínají chovat se mi protiví...
Kristino, netvrdím, že je to všechno vaše chyba. Chyba spíše byla jít do vztahu s mužem, který už má nějaké děti z předchozího vztahu. Podle mě jste hodně mladá a tímto svým činnem jste si jen přidělala starosti navíc. Protože ve vztahu, kde jsou "moje děti" a "tvoje děti" to velmi často skřípe... Je jasné, že nyní budou přítelovy děti zlobit, žárlí na vaše dítě, na to, že jim táta už nevěnuje tolik péče, že je tu ještě kromě nich někdo jiný... A proto jsem vám taky napsala, že já bych za takové situace byla raději sama. Mám už své životní zkušenosti, v mnohém nejsou moc dobré, musela jsem řešit a řeším podobné problémy, jen trošku z jiného úhlu pohledu.
Asi tak vám to povím, ten váš přítel mi přijde takový, že plodí děti, kam přijde - jednou je to s touto ženou, podruhé s jinou a potřetí s vámi. Která bude ta čtvrtá? Váš přítel mi nepřijde moc zodpovědný... ale to může být jen můj mylný názor.
Nemáte lehkou situaci. Ale ze všeho jde vybruslit a úspěšně pokračovat v cestě životem. Jen si prostě myslím, že společný život s vaším přítelem bude pokračovat v těchto kolejích, na kterých momentálně vy dva spolu stojíte.
A Kristino, pamatujte si, že děti s ADHD potřebují o to více lásky, pomoci od rodičů, pravidelný řád ... a to ten přítelův syn evidentně nemá.
ten kluk není jeho vlastní. a dceru má v péči on... no já do vztahu s ním spíše spadla tím že jsem zjistila že jsem těhotná. bohužel tehdy jeden omyl a malý už je na světě..ale prcka nelituji... Kluk ten jde za mnou hodně nebot ví že mezi nimi nedělám rozdíly ale malá se změnila jak se prcek narodil. do te doby bylo zlatá.. Ale mám dobrou zprávu dneska jsem se s chlapem o tom bavila narovinu. Pokud si dceru nedá do latě, tak odejdu. Přeci si nemůže dovolovat být v 9 ti letech tak drzá. Já v tom věku nevěděla že kráva je i nadávka... on mi řekl že si s ní musí sednout že už nad tím taky přemýšlel a mám pravdu, že se jí moc zastává
Eulalie nikde nepíše, že byste mohla za to, že jsou děti sprosté. Navíc taky pomalu přicházejí do puberty, a to bývají nesnesitelné i dobře vychované děti, a ne tak taková vlčí mláďata (kdo jiný by mohl dospělé ženě, přítelkyni svého otce, říci, že je blbá kráva?). A musíte se s nimi vůbec stýkat? Máte je snad někdy třeba na hlídání? Možná byste se jim mohla vyhýbat, jak by to šlo, a omezit tak třecí plochy mezi Vámi a Vaším přítelem. Ale myslím, že nic nezachráníte - podle mě z jeho strany tam není láska, úcta k Vám, respekt. Škoda, že jste se k němu uvázala dítětem, ale spousta z nás má dítě s nesprávným mužem a pak musíme celý život nést důsledky, i když s tím mužem nejsme. Vím, o čem mluvím.
no nejde se jím vyhýbat když bydlíme společně :/ zatím neoficiálně ale jsem tady už jako doma
Nevychovávejte děti přítele, vychovejte přítele. Sedněte si spolu a vážně promluvte. Musíte si spolu nastavit pravidla, jakým budete k výchově dětí přistupovat. Uznejte, že někdy můžete být přecejen zaujatá a nespravedlivá a stejně tak, by měl uznat Váš partner, že se občas může jeho dětí zastat neprávem on. Pokud spolu máte plánovat i budoucnost, musíte si mezi sebou nastavit pravidla, jakými k výchově dětí, budete přistupovat tak, abyste byli spokojení oba. Vy, byste neměla děti bít a partner by neměl dovolit, aby na Vás děti byly drzé a měl by děti poučit, že Vás musí respektovat stejně, jako Vy je.
Pokud se nedomluvíte, nebude to fungovat. Tento problém není jen v rodinách, kdy jedno z dětí, je z předchozího vztahu, ale i ve standardních rodinách, kdy klasicky jeden rodič něco dítěti zakáže a druhý to povolí apod.
Nepíšete, kolik je dětem let. Pravděpodobně měly děti do narození nejmladšího, veškerou pozornost a teď jim do života vpadl "vetřelec". Všechny děti by měly mít pocit, že jsou milované stejně. Opět je to podobné, jako když se do rodiny, kde dosud žil jedináček, narodí další dítě. Nechci to zlehčovat, ale děti svou nespokojenost dávají najevo vzdorem a zlobením. Promluvil si s nimi někdo o jejich pocitech místo toho, aby na ně jen křičel?
doplněno 07.08.15 13:44:Tak když s nimi mluvíte, tak byste měla tušit, kde je problém? Jak Vás berou? Jaký spolu máte vztah? Sourozenecká rivalita je normální a mladší dítě se často opičí po tom starším. My jsme byli tři a když byl v pokojíčku řev, naši nás srovnali na jednu hromadu s tím, že je vůbec nezajímá, kdo si začal. A byl klid.
A Vy spolu všichni bydlíte v jedné domácnosti? Píšete, že syn je v péči matky vašeho přítele a v čí péči, je tedy dcera, když je od sebe nechce odrtrhávat?
Navíc pokud máte oba dluhy, není svatba dobrým řešením a nemyslím si, že by se s Vámi partner snažil plánovat společnou domácnost. Přikláním se k názoru, že mu to vyhovuje tak jak to je.
ano já s němi mluvím , ale chlapec 11 let je nemocný má ADHD a holka 9 let dělá vše podle něho nebiju je ale výchovnou no ani to se tak nedá říct ono já se zastávám někdy obou někdy si to ob zaslouží chlap ten je bije ale spíš kluka... dělá mezi nimi rozdíly, kluk není totiž jeho a on to vnímá...
To je dilema...Buď s ním zůstanete a budete do smrti snášet tyto rozdíly /On se nezmění.Krev není voda/.Nebo ze vztahu odejdete.Nic mezi tím neexistuje,bohužel
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.