dobry den,
cetla jsem pribeh pani Vahalove a jen bych rada vedela, jak to s ni dopadlo. Cetla jsem jeji pribeh, a je to opravdu smutne. Sama si nedokazu predstavit, jak bych to vsechno vydrzela. Ja jsem teprve na zacatku manzelstvi, ale zacinam taky pocitovat neco podobneho. Jsem nezamestnana, a manzel me vlastne"zivi". Citim se mu zavazana, a proto doma po nem nic nechci. Nakoupim, uvarim, zkratka delam doma vse...je to vlastne takove moje zamestnani, tak se to snazim brat zodpovedne...citim se dost izolovana, bez prace, bez pratel, bez rodicu, ziju ve Francii.. O vikendu bych rada nekam zasla...driv to bylo samozrejmosti, manzel mi rikal, ze mi ukaze celou Francii, a taky jsem toho hodne videla.. pak se ale zacal asi po roce vzpirat..chce travit cas u pocitace,i kdyz u nej sedi cely den v praci, ja bych chtela do prirody, nic narocneho, jen do lesa nebo kousek na hory, vzdyt je tu vsude nadherne,ale on o tom nechce ani slyset..maximalne tak na par hodin. Rikam si, ze se na to vsechno vykaslu a prihlasim se do turistickeho klubu, kde si pak muzu chodit po horach kazdy vikend...matka mi ale rika, at sedim s muzem, ze tahkle akorat jeste vic pokazim to pekne mezi nama. Zacinam z toho ale blbnout...manzel je jinak moc hodny, a je i romantik, jen je zkratka dost lenivy...poradte mi, prosim nekdo...jinak jsme spolu ctyri roky, vydrzeli jsme vsechno, vztah na dalku, financni problemy, nepratelstvi jeho rodiny...i to, ze nemuzeme mit deti prirozenou cestou...dik, Petra