S přítelem jsme spolu půl roku, ale pořád s hádáme kvůli hloupostem. Kolikrát udělám tu chybu já. Vždy si ji přiznám a omluvím se, protože je to můj první vážný vztah a občas to nějak pokoním. On je tak hodný, že dokáže odpustit.
Poslední dobou je to hádání ale časté. Včera to bylo hrozný. Pohádali jsme se kvůli tomu, protože mi na gynekologii oznámili, že mám nějakou infekci, která se bude muset léčit. V ten stejný den jsme leželi u přítele doma, on se nade mne sklonil a já mu naznačila, že budu asi trochu víc cítit. Prostě jsem nechtěla, aby to bylo nepříjemný. Jsme zvyklí spolu mluvit o všem. Jenže mi bylo vyčteno, že o takových věcech můžeme mluvit třeba v autě nebo přes mobil, ale v našich hezkých chvílích mu to prý přijde ode mě cynické. Nakonec jsem mu přiznala, že jsem k němu vždy upřímná, ale že někdy mám strach, jak to dopadne a že se neshodneme a že mám někdy pocit, že mi nutí vlastní názor a že neustoupí, dokud ho nepřijmu.
Včera to skončilo úplně tragicky, no jsem z toho na prášky. Možná jsem tu hezkou chvíli fakt pokonila, já nevím..ale proč nad tím nemohl mávnout rukou a říct, že jsem taková? Bože, já se nechci hádat((