Díky za odpovědi. Víte mě ta lékařka nepřijde špatná, mluví se mnou o mých problémech a snaží se to nějak řešit. Zkoušíme léky, jenže je to semnou asi těžké. A co myslíte s tím partnerem? Myslíte, že to je čistě proto že mě nepřitahuje a nebo že v tom je něco hlubšího ( rodina, matka, která neumí chlapovi projevit co k němu cítí a tak se s nim radši hádá,...Já už vážně nevim co dělat, není to jen tak se s nim rozejít kvůli tomu. Ale co mám dělat, nemůžu se nad tim pořád trápit. Chtěla bych aby on byl pro mě ta jednička, ten nejkrásnější. Já ani nemám chuť si najít někoho jiného. Pořád na to myslim a pak mi je hrozně zle, nenávidím se a připadám si k ničemu. Nechci ho ztratit ale zároveň když jsem s nim tak mám občas pocit, že k němu necítím vůbec nic...Jedno vím jistě, kdyby byl na mně zlý nebo mi povahově nevyhovoval tak od něj odejdu. Nejsem s nim proto, že bych se bála samoty. Mám pocit, že mé nářky už nikoho nebaví. ještě jsem se chtěla zeptat proč některé otázky mají tolik odpovědí a některé třeba jen jednu nebo dvě, čím to je.