Ahoj, ahoj. Je krásné, že pejsci jsou Váš život. My máme doma hned 3. Vše začalo před dvěma roky, kdy mi přítel pořídil fenečku labradora. Časem jsme měli pocit, že jí schází psí společnost a proto jsme si vzali z útulku psa německého ovčáka. Samozřejmě jsme vzali fenku s sebou, abychom zjistili, jestli se snesou a proto jsme šli hned v okolí útulku s nimi na procházku. V tu dobu byl zhruba jeden a půl roční. Padli si do oka a tak nebylo co řešit. Mysleli jsme, že bude dobrý hlídač, protože fenka byla a je stále bázlivá. Ale ejhle. Zjistili jsme, že ho zřejmě někdo moc týral. Dá se říct, že uměl všechny povely na jedničku, ale dělal je s obrovským strachem a pokud promluvil chlap, utekl do kouta. Z bytu si udělal psí boudu. Všechno pokálel a zničil. Když padla za vlast i nová sedačka, dostal košík i na doma, pokud jsme tam nebyli. Trvalo to celý rok, ale povedlo se. Zřejmě si uvědomil, že je u nás doma a máme ho rádi. Ale stále jsme chtěli hlídače, takže jsme si pořidili štěně amstafa. Musím uznat, že jsou to dominantní psi. Když dospěl, musel si ujasnit, kdo tuto smečku povede. Vyhrál. Nechtěli jsme se jim do jejich hiearchie míchat. Soužití našich psů je naprosto pohodové. Všechno dělají spolu. Někdy mám pocit, že se řídí heslem"všichni za jednoho, jeden za všechny"

Takže Vám přeji hodně štěstí a ať se rozhodnete jakkoli, pevné nervy. Helča