Dobrý den, ráda bych znala Váš názor na můj problém a jeho řešení. Jsem s přítelem 5 let, nějaké velké neshody jsme nikdy neměli, ale posledních pár měsíců se partner choval divně. Přišel mi hrozně smutný, ale nechtěl mi říct důvod. Dost pil, vyvolával rvačky, ne proto aby se mohl on pobít, ale aby dostal on. Prostě si nechal vědomě ubližovat a v tom alkoholovém opojení se choval divně. Včera ráno se mi přiznal, že mi byl asi před 2 měsíci nevěrný, byl to typický alkoholový úlet, s tou dotyčnou si to vyříkali a žádný z nich nemá zájem o vztah. Hrozně si to vyčítá a proto se tak chová. Taky se mi přiznal k tomu, že ho dost často bolí hlava a trpí depresemi a pomýšlí často na sebevraždu. Toto trvá asi 6 let, ale svěřil se s tím jen mně. Řekla jsem mu, že pomoc kterou mu můžu dát je jen taková, že ho vyslechnu a budu mu oporou, ale nejsem odborník. Domnívám se že by mu pomohla návštěva psychologa, ale on o tom nechce ani slyšet.

Nevěra mne velice mrzí, za jiných okolností bych uvažovala o rozchodu, ale teď nějak nemůžu, když znám ty jeho problémy, které jsou vážnějšího charakteru.

O nevěře jsme mluvili, říkal že to, že se to stalo, nezmění, ale hrozně toho lituje a pochopí, když se s ním rozejdu. Já jsem se rozhodla, že mu dám šanci.

Řekl, že je rád, že má někoho komu se může svěřit se svými problémy. Že jsem pro něj oporou. Uznává, že musí přehodnotit svůj život, přestat pít, protože když se napije má potom zkratové jednání a neví, co dělá.

Řekl mi, že chce být se mnou a změnit svůj život v tom, že se odstěhujeme od rodičů a najdeme si společné bydlení, což je pro nás důležitý krok.

Co si myslíte o těchto problémech, myslíte si, že děláme dobře? Jak by jste reagovali na mém místě?

Děkuji K.