Napsal: janiii...
v 10.09.05 - 15:46
Mám staršího nevlastního bratra... během mé puberty u nás asi tři roky bydlel... občas mě probudilo to, že mě osahával, ať už jsem usnula u televize nebo normálně v pokoji s mýma sestrama.. matka to neřešila ze strachu, aby nepřišla o otčíma, já jsem odešla na vejšku a všechno se to nějak zamlčelo..
Když jsem byla z domu rok, potkali jsme se náhodou na jednom festivalu, byla jsem celkem opilá a on tam byl se svou slečnou, takže mě ani nenapadlo být ve střehu.. a on, že se pudem projít.. já debil šla.. najednou mě natlačil na strom a snažil se mě líbat a osahávat.. utekla jsem a od tý doby jsme se viděli akorát jednou ročně na rodinný oslavě, kam jsem jezdila s přítelem, takže jsem byla"pod ochranou"... je to tři roky.
Včera jsem jela slavit narozeniny mojí sestry (bez přítele..) a on tam byl taky. Ani jsem moc nepila a hlavně jsem se bála usnout. Přišel a rovnou usnul, pak přišla i sestra a lehla si vedle mě, tak jsem si myslela, že je to vklidu.. ale po hodině spaní mě zas probudil ten zmetek .. bez kalhot.. řekla jsem mu, že to snad nemyslí vážně a on že ne a šel si lehnout a spokojeně usnul...
Já koukala hodinu do zdi a bylo mi hrozně. Pak jsem se sebrala a odjela.
Nevim, co mám dělat.. jestli to mám nějak řešit nebo ne... na jednu stranu vím, že se mu můžu celkem úspěšně vyhybat a nevidět ho třeba do Vánoc, takže bych to řešit nemusela..
.. ale na druhou stranu mi připadá nespravedlivý, že mně je z toho celej den na blití, nemůžu myslet na nic jinýho a je mi prostě hrozně .. zatímco jemu to zas prošlo.. zase bez následků... hajzl.. nechápu, kde bere pocit, že si to může dovolit - vlastně chápu - ten pocit má proto, že jsem to nikdy nijak neřešila, kromě jednoho pokusu říct to kdysi matce, což pro něj stejně nemělo jakýkoliv následky..
Mám hroznou chut napsat to jeho slečně. Je to hrozně fajn holka, takže jí nechci ublížit(i když by možná měla vědět, s čim žije), ale jemu ublížit chci. Klepu se jen když si na to vzpomenu.
Ale na druhou stranu se nechci chovat jako potvora tím, že jí zavolám... nevim prostě co dělat.
Tak poraďte, co s tím, prosím.