Ahojky Dádo, já si myslím, že máš obrovský štěstí, že máš tak hodného a pozorného přítele. Já se s vím přítelem taky nejsem zrovna šťastná, ale z opačného pohledu, neboť on tak hodný, pozorný ... není. Myslím si, že tvá nespokojenost s vaším vztahem, vyplívá spíž z tvého děctví. Myslím, že je to psychikou z toho co jsi prožila, že jsi na to aby byl na tebe někdo tak milý nebyla moc zvyklá, prostě jsi v tom nevyrostla a i když se to nezdá tak teď když se ti toho dostává tak je to pro tebe zvláštní, nezvyklé, ocitla jsi se úplně v jiném světě a možná proto cítíš to co cítíš. Kdybi jsi přítele opustila a pak si našla jiného, který by s tebou zacházel tak jak v tvém dětství, nevím jestli by jsi pak byla šťastná, ale možná by se ti to zdálo"normální". Nevím, možná by bylo nejlepší promluvit si o tom s nějakým psychologem. Já bych přítele neopouštěla, ale pokusila bych se mu se všemi pocity svěřit. Myslím, že tě určitě pochopí a společně se pokusíte něco vymyslet. V nejhorším zkus toho psychologa nebo nějakého poradce. Držím pěstí