Prosim vás všechny kdo můžete poradit o váš názor. Začnu ve zkratce od začátku. Moje dětství bylo naprosto strašné. Byla jsem týrané dítě(psychické vydírání, urážení, nadávky i fyzické napadení). Zvláštní je že to místo otčíma, byla matka. Otčím mně a sestru bránil a neublížil nám. Matka je duševně nemocná... V purtě jsem si nic neužila-přátel a a ani zábavy. To až dýl kdy jsem byla dospělá. Poznala jsem ¨pár chlapců, které jsem měla moc ráda a kteří mě pak odkopli, zda to byla má vina nevim. Můj přítel je poklad. Ví o mé minulosti, vše jsem mu řekla. Dává mi to co jsem nepoznala, lásku, pocity bezpečí a hlavně klid a žádné stresy. Navíc smáme stejné zájmy. Jenže problém je v tom že jaksi nejsem štastná. Nevim, ale mám pocity že se k sobě nehodíme, že není přitažlivý, že je až moc hodný. tak co mám s tím dělat. Rozejít se a ztratit někoho kdo mě má opravdu rád a nebo zůstat a mít ty pocity a někdy si pořádně pořvat.Navíc máme pejska a vzít si ho sebou a aby mi přítele připomínal by bylo neúnosná. Nemůžu někoho opusti a ublížit mu jen tak, bolelo by to. Vím že někdo tady psal s podobným problémem ale pokud můžete poradte. Jsem sama doma a utápím se v bolestia depresi.Pomůžete mi?Díky moc všem!