Ták... po dlouhodobé snaze"radit"teď potřebuju radu já...

Mám 4 roky přítele. Oba jsme se museli hodně učit, ale poslední rok je náš vztah moc příjemnej.. prostě dobrý, akorát že přítele je problém někam vytáhnout... ven... je prostě pohodlnej. To mě děsně štve, já potřebuju pořád něco dělat a nejlíp v jiný zemi...

V posledním půlroce jsem se hodně sblížila s jeho úhlavním kamarádem... znám ho celý ty 4 roky, jeden čas jsme se (kvůli nedorozumění) hrozně nenáviděli a prudili do sebe jak to šlo... ale v lednu jsem odjela na půl roku na stáž do dánska a s nim jsem byla víc v kontaktu než se svým přítelem... prostě semtam psal, volal mi do dánska ve čtyři ráno zkalenej.. prostě kámoš.. a teď, co jsem se vrátila, spolu trávíme spoustu času, jezdíme po vejletech a tak... řešíme jeho bývalou slečnu a komentujem roštěnky... prostě mě bere jako chlapa, což je supr...

...ale v posledním týdnu jsem si uvědomila, že jsme spolu vlastně denně a hlavně, že když na dva dny pracovně odjede, tak mi chybí. Z toho pocitu je mi ale zle, protože mám přítele a připadá mi to jako podraz, jenže nevim co s tim.

Takže prosím o názor... pro inspiraci mám to řešit? nebo mám počkat, jestli to nepřejde? vim, že by mi s nim nejspíš bylo dobře, je ze stejnýho"těsta" ale mám strach udělat nějakou radikální změnu (rozejít se...), abych zbytečně neztratila muže, se kterým jsem ještě nedávno plánovala zbytek života... prostě mám bordel v hlavě a neumim si s tim poradit... děkuju za pomoc