Takže to vezmu popořadě. On se mi líbil už od vidění delší dobu. Pak jsem u něj začala dělat autoškolu. A tam nastal ten zlom, já se do něj zamilovala, úplně natvrdo. To by nebyl žádný problém, ale on je ženatej a má dítě a je mu přes třicet. Mě je 18 a nemám u něj žádnou šanci. Vím to a stejně si nemůžu poručit přestat na něj myslet, myslím na něj pořád a bez přestávky. Ve škole, doma,... A navíc mám přítele, jsme spolu přes tři roky, je to docela v pohodě, teda bylo to v pohodě, než jsem se¨zamilovala do toho ženatýho. Nevím jak se mám k němu chovat, navíc oni se spolu znaj... JSem úplně zoufalá, protože si tisíckrát řeknu, že ho nikdy mít nebudu a po tisící první po něm stejně toužím. Když jsme s mým přítelem neustále je v duchu porovnávám. Autoškola skončila a já jsem v tom pořád beznadějně zabředlá a nevím jak dál... Potřebovala jsem se vypsat a jsem zvědavá na názory ohledně tohoto