Před půl rokem jsem se seznámila s jedním klukem. Před třemi měsíci jsme začali spolu bydlet. Po povahové stránce je to báječný člověk, máme stejné zájmy. Ani jednou jsme se nepohádali. Navíc trpim obsedantně-kompulsivní chorobou a je mi často dost špatně, deprese a tak. On to ví a snaží se mi být oporou. Když jsem s ním, cítím se v bezpečí. Je tu ale jeden problém. Nepřitahuje mě fyzicky, spíše je to vztah založený i na tom přátelství, opoře, toleranci,...Skutečně to není žádný playboy,není hezký ale povahou moc báječný. Asi jsem trochu ovlivněna mamkou, které se přítel též nelíbí, nevim. Když jsme spolu začali chodit tak jsem možná takové pocity taky měla, ale nebyly určitě tak intenzivní. Na druhou stranu si neumim představit, že bysme byli bez sebe. Poraďte prosim co s tím.Myslíte, že je v partnerství ten vzhled důležitý.