Měl jsem stejný problém s dívkou. Bohužel nejsem asi atkový vytrvalec v přemlouvání a sebetrýznění. Vydržel jsem tento stav, jak ty popisuješ, dva roky a po její maturitě a mé promoci jsme se ne zrovna přátelsky rozešli. Dost jsem ten rozchod prožíval a psychicky byl na dně, ale přátelé mi pomohli a za rok jsem se oženil s dívkou, s kterou žiji dodones a už je to hezkých pár let a mám velmi spokojené manželství. Takže moje rada je"vytrvat, ale všeho s mírou".

Ještě takový dovětek k prostředí, ve kterém tvoje dívka vyrůstala. Mám takové rčení - člověk se učí tomu v čem žije. Tím chci říct, že se dívka musí naučit novému životu s tebou, velké toleranci a všeho co takový vztah mezi dvěma lidmi přináší.

Přeji Ti hodně štěstí.