Ahoj ..., čtu si zrovna o tvém problému a myslím, že mám k tomu co říct. Je mi 47 a mému příteli 29.

Jsme spolu čtyři a půl roku. Řeším stejný problém jako ty, ale z druhé strany.Chápu tvou přítelkyni,

protože zažívám asi stejné pocity jako ona. Měla jsem manžela ,který mě miloval , ale nefungoval pro mě jako chlap, i když mě ho ostatní ženy záviděly. Ten současný mě zaujal tím, že má svůj názor a beru ho takového, jaký je a nechci jej měnit. Uvažuju často, jako tvoje přítelkyně, že se s ním rozejdu , ale ne proto,

že bych ho neměla ráda(šíleně ho miluju ), ale proto ,že už s ním nemůžu mít dítě, které by moc chtěla a tím by přišel o velkou radost( nebo taky velkou starost). Dáváme teď dohromady byt a hodně se snaží. Je prostě skvělý. Nerozumím mu v tom, proč chce být zrovna se mnou, i když je spousta mladších holčin(i když já nemám problém s chlapama a několik jich na mě čeká, až zkončím tento vztah) . Všichni jsou majetní a stěhovala bych se do domů s bazény. Je mi ale dobře v paneláku 3 1 s tím mým R...