Téměř 4roky jsem tajně"chodila"s jedním klukem.Prošli jsme různými obdobími, seznámili jsme se krátce po mé svatbě.Ale záhy jsme do toho vlítli.Byl můj kolega.Pořád jsem si říkala, že to nějak vyšumí,ale opak byl pravdou.Vídali jsme se tak 6x do roka, a pořád jsme si psali telefonovali..a přesto to bylo strašně silné.Řekla jsem si,že dítě to snad změní, a mně to přejde.Nechtěla jsem se rozvádět.Ale nic se nezměnilo.Naopak.Nechápu, že manžel nikdy nic nepoznal na mně, nebo nechtěl poznat. Ale já netušila do té doby, jak mohu milovat.Nikdy nikoho jsem tak nemilovala, jako jeho.Byl pro mne vším.Věděla jsem, že dříáve či později vše skončí, ale podvědomně jsem doufala v zázrak asi. Nemohli jsme spolu být.Nevzdal by se rodiny, přátel, zavrhli by ho. Nechtěl abych se kvuli němu rozvedla, zažil to u rodičů.Vzdal se tedy mne. A já jeho. Bylo to pro mně velmi bolestné.Měla jsem zdr.problémy, nemohla jsem spát nemohla jsem jíst, a ještě se přetvařovat.Předtím říkal, že se nemůže zamilovat, že chce normální vztah..já to všechno chápu. Nyní je s nějakou holkou, shodou okolnosti vim s jakou. Nemohu ji přijít na jmého, nesnášim cokoliv s tím spojené,někdy je to ok, a někdy strašně žárlim, navic je jiný typ než já.Zůstali jsme přátele, nedokážu se ho vzdát uplně, strašně mi schází.Ale nedokážu zapomenout na to co bylo. Bylo to to nej, co jsem kdy zažila, a vim, že už nikdy nebudu šťastná jako když jsme se milovali.Jak na něho mam zapomenout?Zkoušela jsem už všechno, bude to rok od rozchodu, a je to jako včera.Při vzpomínkách pláču, někdy je mi tak smutno že nejsem schopná nic. Toužím vykřičet do světa jak ho miluji, a chci být s nim, ale nemohu.. Vim že mně má rád, něco ke mně stále cítí ale už mně nemiluje.

Chci už konečně zapomenout, nechci se stále tak trápit..