Možná si vzpomenete,když jsem sem psala o svém životě a svém muži... Od té doby se hodně věcí změnilo ,hodně věcí vyjasnilo a i já jsem asi jinde :o( ..Nakonec jsem se seznámila s manželovou přítelkyní-tou náctiletou holčinou.. možná nás dokupy svedlo to ,že nám oběma lhal..netušim,je to paradox a nikdy bych nevěřila tomu,že bych se mohla bavit s takovou holkou a nevadilo by mi,že mi chtěla vzít manžela...:o(. Ano ,jde to. Povídali jsme si po netu ,telefonu,sms..dozvěděla jsem se naprosto všechno,půl roku už spolu byli,žil vlastně dva životy..jeden se mnou a jeden s ní..Dokud vše klapalo a ani jedna jsme o sobě nevěděly..nebo spíše nevěděly jsme to jistě,tak byl spokojenej..Jenže znám ho líp než ona a věděla jsem ,že se něco děje..že něco neni v pořádku a to manžela asi dost znervozňovalo.. Ona to pak s ním zkončila a teď je šťastná s jiným klukem (rozhodně neni už ženatý a je blíž jejímu věku)..Co se týká manžela,tak myslím,že náhrady za ní má další a další...mohla bych takhle o něj bojovat do konce života a vždycky budu na druhé metě..jen s tím rozdílem,že mám papír na to,že jsme manželé .. Našla jsem si přítele, a najednou jsem zjistila,že nemůžu jeho city oplácet,že nesnesu,když na mě šáhne,nedej bože kdyby chtěl se milovat...prostě cítím se jak zablokovaná, začínám žít naprosto odevzdaně ..druhá meta mi začíná vyhovovat :o(. Mám dvě malé děti, vše čemu jsem věřila prostě neni..pořád brečim a štěstí jiných je pro mě to nejhorší co můžu vidět..už prostě nevěřim,že já bych mohla být šťastná :o(..a pokud mi to někdo nabízí ,nejsem schopna to přijmout :o(. Ta holčina mi říkala jak jí bral na výlety,do kina, kupoval dárky...já od něj neviděla nic ani nepamatuju ..nikdy mě nikam pak nevzal..že prý stavíme dům, tak peníze se rvou jen tam.. Strašně mě to mrzelo,když mi to psala..Já mu ráda dávala dárky pro radost,i kdyby jen kravinka,ale prostě jsem chtěla ,aby věděl,že na něj myslím... on nic :o(. Na Valentýna mi poslal nádherný přání,že mě miluje jako dřív,že ví proč si mě vzal...mám ho schovaný a čtu ho tisíckrát za den..i když mi pak řekl,že ho mám smazat,že to už neplatí...To nevadí,ale mám ho a jsem za něj vděčná..aspoň jsem ho stála tech pár minut,aby ho napsal..Rozhodla jsem se,že dokud ode mě neodejde budu s ním, budu čekat na každou krásnou chvíli od něj, co mi dá ..protože vím,že už nemám nárok na hezkej život...už to nejde :o(...Asi je to šok,že jsem tak změnila postoj,ale já už nemůžu bojovat,neni jak ..Když bude chtít tak mě zničí..říkal,že mi veme děti a u doktorky řekne,že se o ně nestarám..před týdnem mě porazil autem ze vzteku...umí jít do extrému..a toho já se nechci dožívat...radši budu ticho a sama...Děkuju,že jste dočetli až sem..asi jsem se musela vypovídat :o( Kvetinka