Směnka je vysoce formální, téměř by se dalo říci rituální právní úkon. Aby směnka byla směnkou, musí obsahovat potřebné náležitosti - viz u směnky cizí čl. 1 § 1 a 2 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů, a u směnky vlastní čl. 1 § 75 a 76 téhož zákona. Potom je ještě nutné nechat směnku protestovat. Protestaci směnky provádí soudy, notáři, teoreticky i obecní úřady (nelze doporučit). Protestace není nutná, pokud je na směnce poznámka bez protestu nebo pokud máte směnku vlastní a žalovaným má být přímo ten, kdo směnku ve váš prospěch vystavil (přímý směněnečný dlužník). Jsou-li tyto náležitosti splněny, je žaloba neboli návrh na vydání směnečného platebního rozkazu poměrně jednoduchá a řízení rychlé. Návrh na vydání směnečného platebního rozkazu nemá stanovený formulář. Podává se ke krajskému soudu podle místa splatnosti směnky. Musí obsahovat jména, adresy a pokud možno i data narození či rodná čísla žalobce a žalovaného, popis směnky a v závěru petit: požadavek na zaplacení peněžité částky ze směnky plynoucí, např. 50 000 Kč s příslušenstvím - ono příslušenství zahrnuje šestiprocentní úroky z prodlení, náklady případného protestu, tzv. zvláštní odměnu ve výši 0,33 % z dlužné částky, dále je vhodné požadovat i náhradu nákladů soudního řízení včetně nákladů případného právního zastoupení. K návrhu se přikládá originál směnky a protestní listina, bylo-li nutno směnku protestovat. Proti soudem vydanému směnečnému platebnímu rozkazu může žalovaný podávat pouze námitky, a to jen ve lhůtě 3 dnů od doručení rozkazu. Pokud byste se svými nároky ve věci směnky neuspěl, můžete se pustit do normálního soudního sporu na základě dlužního úpisu. Zde se žaloba podává k soudu okresnímu podle místa bydliště dlužníka, příslušenství v tomto případě zahrnuje pouze zákonné úroky z prodlení.