Ahoj,
jsem v tak trochu blbé situaci.
Už je to strašně dávno, co jsem poznal jednu holku. Mně bylo tenkrát 15, jí 14. Byli jsme spolu na jedné křesťanské víkendové akci (jsme oba věřící) a měl jsem takový pocit, že jsme se do sebe zakoukali.
Ovšem problém byl v tom, že ona bydlela 160 km daleko
Tak jsme udržovali kontakt alespoň dopisy. Ale to za chvíli opadlo na minimum. Při druhé naší společné akci už jsem to nevydržel a vyznal jsem jí lásku. Její odpověď byla pro mě velice zvláštní. Říkala, že si mě velmi váží, ale myslí si, že ještě na nějaký vztah není připravena.
Tak jsem to tak vzal (moc jsem to, přiznám se doteď, nepochopil) a byli jsme dál jen jako kamarádi, kteří si tu a tam napsali dopis (neutrální, co se děje, jak je ve škole apod.). Já jsem jí nikdy do dopisu nic citového napsat nechtěl, protože si myslím, že se to má říci přímo, ne přes papír...
No a tak jsem se snažil na ní zapomenout, ale nešlo to.
Vždy, když jsem ji zase viděl, tak jsem věděl, že ji miluji. Ona se na mě vždy také hezky dívala a byla velmi přátelská. Nikdy jsem ale nenašel odvahu se jí zeptat, jestli nezměnila názor.
Snažil jsem se zaláskovat s nějakou jinou, ale zkrátka to nešlo. Musel jsem na ní stále myslet, a v podvědomí mi naskakovalo to, že bych jí takto vlastně podváděl.
Jsem také docela silný introvert a nedávám najevo své osobní pocity, v tom ten problém možná trochu vězí, protože ona mi víceméně také nic neřekne.
Už to trvá strašně dlouho, dnes je mi 18...
Prosím poraďte, díky.