S manzelem jsme spolu neco pres dva roky a letos v cervnu byla svatba. Po svatbe jsem najednou zacala mit pocit svazanosti, nesvobody...pritom to tak neni. Mam kamaradky, kamarady, chodim stale do skoly...muzu si vecemene delat, co chci. Ale i presto jsem tyto pocity mela. Na konci cervence jsem zjistila, ze jsem tehotna a zacali jsme jeste intenzivneji hledat nejaky domecek, az nasli. Na konci srpna jsem ale potratila a byla v nemocnici a ani ten domecek nam nakonec nevysel. Citim se vyhorela. A do toho se opet pridaly manzelovy problemy...pozdni placeni najemneho, vyhrozovani, ze nas vyhodi (to byla posledni kapka), nezaplacene pokuty, minus na uctu...atd. bylo toho a je toho spousta...vzdycka jsem se ale sebrala a snazila se to s nim resit a podavat pomocnou ruku. I ted jsem to udelala, dostal posledni sanci po porade s terapeutkou. Zjistila jsem, ze s nim nemam pocit bezpeci a jistoty a ze uz mu proste neverim...jenze se ted zacal hrozne snazit a je ke me strasne pozorny. Problem je v tom, ze ve me se to najednou zlomilo a mam pocit, ze nas vztah byl naplnen a ted mame jit kazdy svou cestou. Toto poznani me velice boli a asi nebude bolet jen me. Rozhoduju se k poslednimu kroku...