Chápu, jak hrozně se cítíš. Já si prošla něčím podobným. V manželově případě se jednalo o kolegyni v práci, do které se bezhlavě zamiloval. Všechno jsme spolu zvládli, ale ty první pocity, kdy se TO provalilo byly téměř totožné s těmi, které prožíváš ty.

Chlapi se zamilovávají a zamilovávat budou, byť mají báječné manželky, spokojený život a krásné děti. Mohou za to hormony, nic jiného. To si musíš uvědomit, zamiluje se nejen syčák od přírody, ale i chlap, od kterého by to nikdy nikdo neřekl. Vlastně za to nemohou, nemůže za to ani tvůj manžel, snaž se tohle přijmout. Takhle nějak nám to řekla psycholožka v poradně a musím po letech uznat, že měla pravdu. Přesně tak jak nám řekla, tak se i stalo. Hormony zamilovanosti mají tu úžasnou vlastnost, že po čase pominou. Chlap se uklidní a najednou začne přemýšlet, co na oné dotyčné vlastně viděl. To se v něm začne probouzet rozum a s prominutím začne přehlušovat jeho chtíč. Ten návrat rozumu a normálního stavu trvá někdy i dva roky a s tím se musíš (bohužel( smířit. Jde to urychlit jen málo a stěží.

Doporučuji ti, abys manželovi nic nevyčítala (ani oNU dotyčnou), dále se o něj starej, vař mu, žehli, uklízej a usmívej se na něj (/i na ostatní) - to totiž dělá dozajista i oNA. Věnuj se sama sobě, zajdi s kamarádkou do kina, na kafe (i když moc dobře vím, že na to nemáš ani pomyšlení a z filmu nic mít nebudeš, protože budeš stále myslet na to, jestli je ní a co s ní dělá). Zkus to pokud možno vytěsnit co nejvíce z hlavy. Mysli na to, že jednou přijde den, kdy se uzdraví a pochopí, jak se ve skutečnosti choval. Hlavně neřešte váš vztah v době, kdy je totálně zamilovaný! On, ale ani ty toho v tuto chvíli nejste schopni, věř mi. Dej tomu čas. Třeba si najdi i kamaráda (nemyslím přímo známost). Ono totiž nic chlapa nenakopne tak, jako žárlivost.

Vím, že se ti teď naprosto zhroutil svět, všechny věci okolo ztrácí smysl, protože veškerou smyslnost světa máš spjatu s tvým manželem. myslíš, že bez něj to nepůjde. Klidně se někde bokem dlouho a pořádně vybreč. Pak si ale sedni, srovnej si svůj život a snaž se v sobě najít sílu pro něco lepšího. A propó pokud mu nechceš být zrovna také nevěrná (nedoporučuji to ještě více komplikovat), tak začni tvrdě a pravidelně cvičit, nejlépe doma hodinu každý druhý den. Na svém případu mohu potvrdit, že se ti uvolní hormony štěstí, ne nepodobné těm, které se momentálně uvolňují tvému manželovi. Zvedne se ti nálada a časem i sebevědomí. Všimne si toho i manžel, a to je cesta, jak urychlit onu cestu zpět. Hlavně: nevyčítat!

Přeji pevné nervy a dobrý konec Zdeňka