Je mi 26 a nemam zadny mateřsky pud. Deti se mi nelibi, když vidim svatbu tak se mi uzkosti rozbusí srdce a asi je mi jich i líto, když se dozvim že naka kamaradka je těhotna, je mi taktež ne uplně dobře. Nevim čim to je... mam 3 roky přitele s kterym si rozumim ale myslim že on v posledni dobe tak nejak zacina planovat rodinu... nevim jak mu naznacit ze nic takoveho ode mne (alespon zatim) nemuze cekat, protože jen ta myslenka ve me vyvola vzdy uzkost. Když si ale řeknu"vždyt vlastne dite mit nemusis a svatbu take ne"hned je mi lépe a jsem zase veselá. Mam psa, se kterým travím hodne casu a zbytek casu venuji jinym konickum. Jsem rada ve společnosti ale 3-4x do mesice je až až. zbytek času travim se psem nebo sama, popřípade s přtelem. Představa že si vytvořim tvora, který na mě bude zavislý a budu s ním ve dne v noci 18 let...me děsí. Myslíte že mám počkat par roku, že ten pud třeba přijde? nebo mam vyhledat psychologa? Znate nekoho kdo nema deti a je stastny?