Seznámil jsem se naprostou náhodou přes internet s jednou dívkou, byla to neuvěřitelná náhoda(mě je 26, jí 21). Zjistili jsme že jsme ze stejného města a nikdy jsme se neviděli, ale máme spoustu společných známých. Ona před více než rokem ukončila pětiletý vztah, její bývalý se oženil a má dítě, podle mě jí to strašně moc ublížilo a pořád se s tím nedokáže srovnat. Začali jsem se stýkat, chodili spolu na společenské akce, posedět do baru, do kina, celkem často jsme se vídali. Ona měla strašný strach abych ji neopustil, ze začátku mi ani moc nevěřila, ale postupem času jsem si její důvěru získal, bylo to pro mě velice těžké, věděl jsem co prožila, ale nikdy jsem ji nechtěl ublížit. Ze začátku to bylo jako pohádka, cítil jsem z ní jak chce být se mnou, pořád jsme si psali, prozváněli….Byly chvíle, kdy jsem se bál, že jí nedokážu dát to co po mě chtěla, ale nakonec jsem se do ní strašně zamiloval. Problém nastal, když začal semestr, přes týden byla ve škole a o víkendu ještě pracovala, jezdil jsem za ní v týdnu do Brna a vídali jsme se i v neděli. Jenže ona si myslela, že se na ní zlobím, že na mě má málo času. Nakonec se stalo něco co jsem vůbec od ní nečekal, řekla mi z ničeho nic, že chce být sama, mít jenom svůj život, že není připravená na vztah(po pětiletém vztahu?), že mi nemůže dát to co by chtěla, že nechce abych se na ni zlobil….Nechápu ten náhlý obrat, prý se rozhodla a nedá se s tím nic dělat, ale já si myslím že má nějaké problémy, že se sama trápí, ale nechce se mnou o ničem mluvit. Já jsem zjistil, že ji pořád strašně moc miluji a nechci o ni přijít. Má smysl se snažit ji získat zpět, vždyť ona mi udělala to čeho se sama nejvíc bála.